Lukáš Týn žije ve Vsetíně s rodiči a mladší sestrou. Ve škole miluje testy a bývá naštvaný, když se plánovaná písemka zruší. Lukáš má poruchu autistického spektra (PAS) a rozhodl se o ní složit píseň. Přibližuje v ní projevy autismu a také to, jak jde s diagnózou zvládat život. Píseň Pro autisty song zazpíval spolu se svou třídou ve studiu Radiožurnálu v rámci Světového dne porozumění autismu.

Praha 7:30 2. dubna 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Lukášovi zvoní budík v 5 hodin ráno. Míří na sraz se třídou, se kterou odjíždí ze Vsetína autobusem a vlakem do Prahy.

„Cesta byla dlouhá, ale dost jsme si to užili. Hráli jsme šachy, karty a díval jsem se z okna. Bylo to docela fajn,“ říká žák šesté třídy Luky, který má vysoce funkční autismus, tedy nejmírnější podobu poruchy autistického spektra.

V Praze má v plánu prohlídku vinohradské budovy Českého rozhlasu, hlavně se ale těší, až ve studiu zazpívá se spolužáky svou hymnu pro autisty. „Já tu píseň nacvičenou určitě mám. Záleží na děckách. Myslím si ale, že to dopadne dobře,“ odhaduje lehce nervózní Lukáš.

Třída píseň pilovala v hodinách hudební výchovy, kterou učí na vsetínské ZŠ Sychrov Kristýna Krejčířová. „Všichni velice dobře spolupracovali a Luky byl profesionálně vždycky připravený, takže to složité nebylo,“ doplňuje paní učitelka.

Lukyho giga paměť

Při vyučování ve škole i na cestě do hlavního města se Lukášovi věnuje asistentka pedagoga Bronislava Smetková. Lukáš je podle ní velmi chytrý a z hodin si pamatuje veškeré informace, takže ho baví testy a písemky. „Když se test třeba odloží, tak se i rozčílí, miluje je,“ usmívá se asistentka. Někdy dává Lukášovi ve škole i práci navíc a Luky je za to rád.

To, že má obrovskou paměť, ukazuje cestou z pražského hlavního nádraží do vinohradské budovy Českého rozhlasu. Pamatuje si všechno, co si už dřív přečetl.

„Miluji Prahu. Je to tady krásné a velké. Praha má 22 správních odvodů, 57 čtvrtí, milion a čtvrt obyvatel. A není to jenom tohle město, ale jsou to i další subokrajové části, které se k Praze připojily,“ vyjmenovává fakta Lukáš.

„Už vidím nápis Český rozhlas. Těším se. Děti už jásají a já také jásám. Takže jdeme,“ zavelí Lukáš a vchází se třídou do vinohradské budovy. Míří po schodech nahoru.

Do studia Radiožurnálu postupně vchází 25 dětí a tři paní učitelky. Chystá se baskytara, tamburína a rumbakoule. Technici dávají znamení a Lukáš začíná zpívat zhruba dvouminutovou skladbu, kterou napsal a zhudebnil. Jmenuje se Pro autisty song. Spolužáci ho při refrénu doprovázejí.

„Nejsou nenormální, berou je ostatní do společnosti. Tak proč je to vlastně trápí, když jsou jenom jiní. Pokud jsi autista, měl bys vědět, že nemáš horší svět, když se naučíš zvládat problémy, tak můžeš být ve světě šťastný,“ zpívá Lukáš Týn a žáci šesté třídy se připojují.

„To, že nechápou humor, s tím se dá žít. Dá se žít i s tím, že se nedívaj lidem do očí. Autismus je jen porucha mozku, ale neudělá z člověka trosku,“ zní refrén.

‚Písní chci pomoct‘

Lukáš by si přál, aby se jeho píseň o autismu dostala mezi co nejvíc lidí. „Určitě by bylo dobré, kdyby si lidé z té písničky vzali to, že autismus není nic špatného a dá se s tím v pohodě žít. Rád bych, aby píseň přímo autisty motivovala. Rád bych, aby to lidem pomohlo,“ upřesňuje Luky a dodává, že kdyby existovaly léky na autismus, nebral by je. Je rád, jaký je.

Linka bezpečí: Polovina dětí se nám kvůli přetíženosti napoprvé nedovolá, témata jsou navíc těžší

Číst článek

Šesťáky ze Vsetína doprovází i třídní učitelka Markéta Krůželová. To, že Lukáš přijel do Českého rozhlasu a píseň zazpíval, hodnotí jako zázrak.

„Loni ještě nebyl schopný se třídou tak nějak fungovat dohromady. Udělal obrovský posun. Snažím se pracovat se třídou jako s celkem. Lukyho spolužáci se učí, že je výjimečný. Stejně jako je výjimečný každý z nich. Jsou to parťáci,“ vnímá jeho začlenění učitelka.

Cesta k písním přes deník

Dvanáctiletý Lukáš Týn na sobě pracuje. Jednou týdně dochází na 60 minut do vsetínské obecně prospěšné společnosti Auxilium, kde se mu věnuje aktivizační pracovnice Miroslava Lochnerová. Stali se z nich kamarádi.

Za roky v centru spolu trénovali respekt, trpělivost i zvládání prohry. K písním se Lukáš dostal přes psaní deníku.

„Dohodli jsme se, že ho bude psát přes prázdniny. Následně jsem ho četla a moc jsem Lukyho chválila za krásný sloh. Vlastně jsem ho přivedla na myšlenku psát příběhy a pak přišly na řadu písničky,“ vypráví pracovnice z Auxilia, podle které je Lukáš geniální a výjimečný autista.

Reakce na ‚autistickou hymnu‘

Písničku o projevech PAS chválí třeba Gabriela Průšová z Kutné Hory, máma autisty Matyáše. Je mu stejně jako Lukášovi 12 let, má ale závažnější podobu onemocnění – středně funkční autismus. Právě Matyho sleduje Radiožurnál v rámci časosběrného seriálu Matyho svět už od roku 2019.

„Maty se má aktuálně dobře, je to veselý kluk. Posouvá se v projevu i v gestech. Teď se také po dvou letech naučil zapínat zip u bundy a zvládne i knoflíky. S dopomocí si připraví svou oblíbenou ovesnou kaši. Píše hůlkovým písmem a čte po slabikách. Spočítá si, kolik stojí jednoduchý nákup,“ shrnuje posuny a pokroky maminka Matyho Gabriela.

Na hymnu reagují i organizace

Hymna pro autisty se líbí také modelce Kateřině Sokolové, která založila Nadační fond AutTalk. Její mladší bratr má nízkofunkční, tedy nejzávažnější autismus.

„Písnička je úžasná! Myslím, že text je velmi výstižný a melodie krásně chytlavá. Když jsem ji slyšela poprvé, už jsem měla chuť si ji zabroukat. Lukášovi se moc povedla!“ fandí Lukymu Kateřina Sokolová.

Sleduje, že už téma autismu dávno není tabu a společnost lidi s autismem přijímá lépe. „Myslím si, že je situace rok od roku lepší díky tomu, že se o autismu mluví čím dál tím více. Nicméně určitě by společnost mohla být ještě vstřícnější a k tomu osvěta tématu autismu určitě pomůže,“ podotýká.

Každý s autismem je jedinečný

Dobrý den Radiožurnálu: unikátní charitativní maraton propojí organizace, filantropy a ty, kterým pomáhají

Číst článek

Píseň Lukáše Týna se rozhodl podpořit také Národní ústav pro autismus. „Oceňujeme, že se do zpěvu a nahrávání písničky zapojila celá Lukášova třída, aby mu vyjádřila svou podporu a respekt. Lukášovi tato společná aktivita může pomoct v začlenění do kolektivu a v navázání vztahů s vrstevníky,“ říká Tereza Portešová z NAUTISu, která zároveň doplňuje, že každý autista je jedinečný a jeho projevy se různí.

„Někteří lidé s autismem skutečně nerozumí ironii, sarkasmu nebo z kontextu nepochopí, kdy jde o vtip. Určitě to ale neplatí pro všechny. Naopak mnoho lidí s autismem má skvělý smysl pro humor a ironické nebo sarkastické poznámky sami používají,“ zmiňuje Národní ústav pro autismus.

Vnímání lidí s poruchou autistického spektra v české společnosti se podle ústavu v posledních letech výrazně posunulo k lepšímu.

Přístup k lidem s PAS se lepší

O zlepšení situace mluví i občanské družení ProCit. Pomáhá podle něj dostupnost informací, osvětové aktivity i otevřenější přístup mladších generací.

„Oceňujeme, že se Lukáš tímto způsobem podělil o svou zkušenost a vnímání autismu. Každý člověk na spektru má odlišné projevy, a proto čelí různým výzvám. Je skvělé, když je dokážou komunikovat dál a přispívat tak k osvětě,“ reaguje Michaela Paikrtová z ProCitu.

Ředitelka spolku ADAM – autistické děti a my – Marie Gerdová oceňuje Lukášovu píseň i přístup spolužáků. „Líbí se mi třídní iniciativa spolužáků, kteří se na písni aktivně podílejí. Vnímám to jako obrovskou podporu Lukáše. Spolužáci jsou rozhodně inspirací pro další třídní kolektivy, kde je integrovaný žák s PAS,“ chválí žáky.

Další organizace, která podporuje autisty a o písni Lukáše se dověděla, je APLA Jižní Čechy. „Přijde nám velmi zdařilá a obdivujeme, že Lukáš sám vnímá potřebu osvěty a dívá se na své znevýhodnění takto pozitivně,“ reaguje Lucie Čmuchová z organizace, která podporuje lidi s autismem i jejich rodiny.

Veronika Hlaváčová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít