Jak vybrat střední školu? Hledejte, v čem je dítě jedinečné, možná vás to překvapí, radí lektorka
Mezi patnáctým a osmnáctým rokem přemýšlí mladí lidé nejen o tom, co budou v životě dělat, ale i o tom, kdo vlastně jsou a co od života očekávají. Jak na sebe začít nahlížet z jiné perspektivy, s tím pomáhá dětem lektorka Vendula Pecková. „Používám metodu hledání takzvaného jedinečného mixu schopností. Objevujeme silné stránky dítěte, hodnoty, které jsou pro něj důležité, a vztah k penězům,“ říká pro podcast Reparát Českého rozhlasu Plus.
„Když děti nevědí, v čem jsou dobré a v čem mohou zažívat úspěch, tak si potom můžou vybrat střední školu třeba kvůli kamarádům nebo kvůli rodičům. Jenže potom zažívají neúspěch i na střední škole. To vede k tomu, že mají pocit, že jsou k ničemu, že nejsou v ničem dobré,“ popisuje Pecková, jak mohou dospívající zažívat krizi identity a osobnosti při výběru střední školy.
Poslechněte si další díl podcastu Reparát, tentokrát o tom, jak nejlépe vybrat střední školu
Když ale žák i rodiče zaměří pozornost na to, co se dítěti daří, tak si může lépe vybrat střední školu, lépe na ní studovat a později najít zaměstnání, ve kterém se mu bude dařit.
„Já proto mám svoji metodu hledání takzvaného jedinečného mixu schopností a dovedností,“ popisuje koučka se zaměřením na potenciál dětí.
„Spousta rodičů i žáků má tendenci zaměřovat se na talenty typu: dobře plave, dobře hraje fotbal, dobře mu jde matematika. Ale neumějí s tím pracovat dál,“ poukazuje.
Když pak ale dítě narazí na někoho, komu jde něco takového stejně dobře, nebo lépe, může získat pocit, že není dost dobré.
Takzvaný jedinečný mix schopností a dovedností naproti tomu znamená, že se u žáka hledá, v čem má silné stránky. Důraz se klade na objevování jeho zájmů nebo hodnot. A také na vztah k penězům.
„Rodič se musí postavit do pozice průvodce toho dítěte. To znamená, že jsou na stejné úrovni. Úplně nejlepší pak je, když k tomu přistoupí jako k nepopsanému papíru. Jako by své dítě viděli úplně poprvé v životě,“ doporučuje koučka.
Všeobecná lycea by mohla být zajímavou alternativou k akademicky pojatým gymnáziím, míní analytička
Číst článek
Pokud totiž k hledání silných stránek a hodnot potomka přistupují rodiče z pozice autority, dítě se dost neotevře. „Pokud chceme s dítětem najít jeho poslání, potřebujeme se dostat do jeho nitra,“ vysvětluje. Základem tedy je, aby se dítě cítilo bezpečně a důvěřovalo svým průvodcům.
Ve školách Pecková jako koučka organizuje kurzy, které si kladou za cíl dospívajícím ukázat, jak na sebe nahlížet z jiné perspektivy.
Systémové nedostatky
Přestože se rodiče snaží pro své dítě najít to nejlepší, narážejí na problémy, které ukazují na nedostatky vzdělávacího systému. Jsou to například nedostatečné kapacity na všeobecných oborech.
Podle výzkumnice Lucie Markové z PAQ Research přitom z šetření vyplývá, že 40 procent zaměstnavatelů preferuje všeobecně zaměřené dovednosti, jako jsou cizí jazyky nebo digitální schopnosti.
Češi podle průzkumu souhlasí se zákazem mobilů na základních školách. Myslí si, že jsou pro děti škodlivé
Číst článek
Mladí lidé ale často nemají jinou možnost než mířit na školu, kterou by si normálně nevybraly a která neodpovídá pracovní poptávce, popisuje Marková.
„Na nematuritní výuční obory by své děti ideálně posílalo jen dvanáct procent rodičů, nicméně na tyto obory nakonec míří 30 procent ročníků. Vidíme tedy, že velká část dětí končí někde, kde by ideálně být nechtěla, a děje se tak z důvodů nedostatečných kapacit,“ upozorňuje.
Popisuje, že do hry vstupují různé strukturální bariéry. Rodiče z médií vědí, že kapacity na gymnáziích a všeobecných oborech jsou nedostatečné, a tak musejí při výběru škol taktizovat.
„Nejvíce musí taktizovat rodiče z méně majetných a méně vzdělaných rodin. Více se bojí rizika, že se dítě nikam nedostane. A proto méně často volí školy, o které by opravdu stáli a které by odpovídaly schopnostem jejich potomka,“ přibližuje.
V Česku podle ní že chybí mechanismy, které by žáky z méně privilegovaných prostředí přesvědčily, že mají potenciál dosáhnout maturity nebo i vysoké školy.
„Tady se nabízí otázka, jestli by nefungovalo dobře, kdyby jednotné přijímací zkoušky museli dělat všichni žáci z devátých tříd. A potom by měli informaci o tom, kam by se mohli dál ubírat a na co mají výsledky,“ uzavírá výzkumnice Marková s tím, že by tak společnost nepřicházela o potenciál těchto mladých lidí.
Poslechněte si celý podcast Reparát výše.
