Polská veřejnoprávní média jsou už dlouhodobě politickou kořistí pro toho, kdo je zrovna u vlády. Po nástupu Práva a spravedlnosti na podzim 2015 se ale otřásla v základech a svou náklonnost vládě neskrývají. Podle šéfredaktora konzervativního týdeníku Do Rzeczy je vychýlení Polské televize (TVP) přirozené. Vyvažuje totiž soukromá média, která jsou protivládní.

Rozhovor Praha 14:45 24. října 2017 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Rozhovor jsme rozdělili na dva tematické články. V první části, kterou si můžete přečíst zde, mluvil Lisicki o politické situaci v Polsku a zhodnotil dva roky vlády Práva a spravedlnosti. Ve druhé části, kterou právě čtete, mluví novinář o situaci polských médií, jeho představě o veřejnoprávní televizi a rozhlasu a také popisuje, jak by měl vypadat konzervatismus 21. století.

O polských médiích

V jakém stavu jsou podle vás polská média? Viditelně se po roce 2015 změnila. Jde o dobrou změnu (volební heslo PiS v roce 2015, pozn. red.)?
To, co se stalo po roce 2015, považuji pro polskou mediální scénu za pozitivní věc. Objevil se reálný pluralismus. Máme média spřízněná s vládou a média, která jsou k vládě velmi kritická.

Jenže když v Polsku člověk čte titulky novin, jeden deník někdy říká přesný opak toho, co o tom samém tématu píše druhý.
Tu pravdu si vybírá čtenář. Když sleduje zpravodajskou relaci TVN (soukromé a protivládní televize, pozn. red.), dozví se, že vláda je neúspěšná a nic nezvládá. O půl hodiny později si pustí zprávy TVP (polská obdoba veřejnoprávní televize, oficiálně národní televize, fakticky provládní, pozn. red.) a uslyší o tom, že se ekonomika vyvíjí skvěle, všechno jde podle plánu a výborně.

Ale TVP se deklaruje jako veřejnoprávní, respektive teď už národní a říká, že informuje objektivně. Třeba při červencových demonstracích proti reformám soudnictví běžely na informační liště zpravodajské televize titulky jako „protestují neplatiči alimentů a obránci pedofilů“.
Viděl jsem, jak ten objektivismus funguje v německých médiích, které se tím tak chválí. Je mi do smíchu, když slyším, jak jsou neutrální, ale při velmi důležité debatě o imigrantech všechna média zastávala provládní stanovisko. V Polsku by vzhledem k rozdělení něco takového nebylo možné. Podle mě je lepší nesnít o falešném objektivismu a mít šanci, aby každý mohl své názory prezentovat.

Mají být veřejnoprávní média kořistí každé nové vlády?
Ideální by bylo, kdyby byla na vládě nezávislá. Ale v praxi je to prostě jinak. V Polsku máme tři velké televize, dvě z toho jsou soukromé, třetí je TVP. Všechny mají podobný dosah a skupinu diváků. Politicky jsou nejdůležitější TVP Info a (soukromá, pozn. red.) TVN. Protože soukromé stanice jsou velmi kritické k politice vlády a často nadržují opozici, zdá se mi, že veřejnoprávní televize, aby se odlišila, je přirozeně vychýlená na stranu vlády.

Ale to jsou přece soukromá média. Polská televize je veřejnoprávní, financovaná z veřejných peněz.
To by byl dobrý argument, kdyby soukromá média neměla veřejnou koncesi s politickým rozhodnutím o tom, že tu koncesi někdo dostal. Není to úplně volný trh. Z pohledu veřejné debaty jsem pro stávající situaci než pro tu, která byla před rokem 2015.

Mluví se také o tzv. dekoncentraci a repolonizaci soukromých médií (o stanovení maximálního možného podílu zahraničních majitelů v médiích v Polsku, pozn. red. Více čtěte ZDE). Vláda ještě návrh nepředstavila, ale z ministerstva kultury už něco málo uniklo. Kritici mluví o pokusu likvidovat nepohodlná média.
Těžko se to komentuje, ten projekt jsem neviděl. Ale podle mě je dekoncentrace potřebná. Jde o úpravu pravidel mediálního trhu. Současný mediální systém je docela dobrý, i když zlepšení je možné. A možné je i zhoršení. To, že ten zákon opravdu vznikne, považuji za málo pravděpodobné. A pokud, tak nebude tak restriktivní, jak se teď říká.

O konzervatismu

Vy jste konzervativec. Jaký by měl podle vás být evropský konzervatismus 21. století?
Důležitou věcí je úcta k tomu, co jsme zdědili. V Polsku to například znamená úctu k národnímu státu a jeho suverenitě. V souvislosti s tím se velmi skepticky dívám na nápady další evropské integrace – federalizace Evropy se mi zdá jako nebezpečná věc.

Ateista, gay, levičák. To je nejlepší recept na prohru. I přesto jsem, kde jsem, říká polský rebel Biedroń

Číst článek

Důležitou věcí je i vztah k migrační politice. Já jsem velkým odpůrcem politiky, kterou se snaží EU vnutit členským státům – povinné přerozdělování uprchlíků. A největší chybou, kterou unie v posledních letech udělala, je krok Angely Merkelové, která otevřela dveře masové migraci. Nezeptala se Němců ani ostatních členských států unie.

V zářijovém úvodníku vašeho týdeníku Do Rzeczy jste nazval Polsko „poslední evropskou baštou svobody“. Budu vás citovat: „Je to vzácné místo, kde je možné otevřeně a veřejně kritizovat islám, manželství homosexuálů a nazývat potraty pravým jménem.“ Co přesně to znamená?
Zkuste debatu, která se vede v Polsku, vést ve Francii. Jakmile tam zkritizujete islám a imigranty, označí to za projev nenávisti, která vede ke společenskému napětí. Na základě toho vám tu kritiku znemožní nebo musíte počítat s trestem. Zkuste ve Francii říct, že manželství homosexuálů jsou proti zákonům přírody.

Čekáme, až bude premiérem feminista nebo feministka. A přejeme to také Čechům, říká polská aktivistka

Číst článek

Velkou hodnotou Západu byla svoboda slova. Teď se ale častěji mluví o tom, že je třeba zachovat bezpečnost. Za touhle fasádou se ukrývá omezování svobody slova.

Polsko je tedy ve vašem podání opravdu poslední baštou svobody? Manželství gayů a leseb se kritizují v Rusku, Maďarsku, v Česku také, stejně tak islám.
Jestli je v Česku taková svoboda slova, těší mě to.

A není občas právě svoboda slova fasádou pro xenofobii či rasistické komentáře a výroky politiků?
Svět není dokonalý. Někdo si myslí, že jediným, kdo tohle musí kontrolovat, jsou soudy nebo politické vlády. Já patřím k těm, kteří říkají „nechme to lidem“. Žijeme v tak demokratickém světě, že se nepatřičné nebo neslušné názory neprosadí. Já nesoudím, že by v Evropě v současnosti hrozilo nebezpečí ze strany nějakých xenofobních či rasistických stran. Jde jen o malé skupinky. Každopádně mě velmi těší, že tak důsledně čtete moje komentáře. (smích) 

Filip Harzer Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít