Arménie se už nemůže spoléhat na Rusko. Rozhodla se proto narovnat své vztahy se Západem, říká expert
Arménie prožívá dlouhodobý příklon k Západu, který minulý týden vyvrcholil schválením návrhu zákona o vstupu země do Evropské unie. Překážek v arménském členství je ale hned několik, třeba i vazby na sousední Rusko. „Po karabašských válkách se ukázalo, že Rusko není skutečným bezpečnostním partnerem. Proto Arménie začala hledat jiné cesty,“ vysvětluje v rozhovoru pro iROZHLAS.cz politický geograf z Ostravské univerzity Vincenc Kopeček.
Co Arménii k zahájení tohoto procesu vedlo?
Jedná se o dlouhodobější proces, který začal se změnami a demokratizací v Arménii na konci druhé dekády 21. století s příchodem vlády Nikoly Pašinjana.
Faktorem byly i dvě prohrané karabašské války, které Arménii zanechaly v mocenském vakuu. Arménie totiž pochopila, že se dále nemůže spoléhat na svého ruského spojence, který jí ani v jedné z těch válek nepomohl.
Arménie schválila zákon o vstupu do EU. ‚Výhodnější pro ni je setrvat v Euroasijské unii,‘ reagoval Kreml
Číst článek
Arménie proto už několik let přehodnocuje svou zahraničně-politickou orientaci. Před nějakou dobou už vystoupila z ODKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti), kterou vede Rusko a která měla Arménii zajišťovat bezpečnost.
Stále však zůstává členem Euroasijského hospodářského společenství (EAHU - pozn. red.), které vede také Rusko. Arménie si nejspíš uvědomila, že Moskva nepředstavuje reálnou dlouhodobou alternativu, a proto už několik let vytváří strategie, jak narovnat své vztahy se Západem.
Arménie byla součástí Evropské politiky sousedství a východního partnerství. Mohla si – podobně jako třeba Ukrajina, Moldavsko nebo Gruzie – říct o partnerský status a zahájení integrace už před několika lety.
Po tom však Arménie nesáhla. Tehdy ještě nebyl u moci Pašinjan a vládu vedla garnitura Serže Sargsjana, která Rusko vnímala jako garanta vojenské a ekonomické bezpečnosti.
Proč se Arménie k zahájení procesu získání členství nakonec rozhoupala?
Arménie dospěla k závěru, že se pokusí zjistit, zda je pro ni členství v Evropské unii reálnou alternativou. Na základě lidové iniciativy tam prošel zákon, který Arménii ukládá, aby usilovala o evropskou integraci. Ten proces je tedy teprve na počátku.
Z revolucionáře a opozičního novináře premiérem Arménie. Kdo je Nikol Pašinjan?
Číst článek
Kromě toho, že Arménie vyjádřila vůli jednat s Evropskou unií o možném přístupu, tak potřebuje také toho druhého partnera. Evropská unie se musí vyjádřit, zda Arménie tím potenciálním členem může či nemůže být.
Z mého pohledu je to racionální zhodnocení situace, která v Arménii momentálně panuje. Ta se po karabašské válce orientuje více na Francii než na Rusko a vidí v ní bezpečnostní garance. Když v někom vidíte bezpečnostního partnera, tak s ním logicky chcete navázat styky i v jiných oblastech, třeba ekonomických nebo politických.
To je zároveň trošku problém, protože momentálně většina arménského obchodu směřuje do zemí Eurasijského hospodářské unie. Je to tuším přes 40 procent oproti deseti procentům, které putují do EU. Nicméně nárůst pro EAHU je způsoben spíše exportem do Ruska a zbožím, které tam nemůže přijít jinak.
Z radikála demokratem
V čem je Pašinjan jiný než jeho předchůdce?
Pašinjan si prošel strašně dlouhou cestou od velmi radikálního politika a nacionalisty, který nějakou dobu strávil i ve vězení, ke kritikovi Serže Sargsjana.
Sargsjan se pokusil změnit politický systém Arménie a přejít z prezidentského systému na parlamentní. Sargsjan byl tenkrát prezidentem a snažil se tímto krokem obejít nemožnost být potřetí zvolen do prezidentské funkce.
To nakonec vedlo k takzvané sametové arménské revoluci, kdy byla Sargsjanova autokratická vláda svržena a nastoupil Pašinjan. Ten se prezentoval jako velký demokrat a také člověk, který chce Arménii reformovat, což se mu do jisté míry daří. Arménie si prošla poměrně značnými reformami, a to jak politickými, tak ekonomickými.
23:30
V Náhorním Karabachu žádní Arméni nezůstanou. Dosáhnout mírných vztahů je nereálné, tvrdí expert
Číst článek
Z Jižního Kavkazu je momentálně Arménie asi nejdemokratičtější stát, rozhodně více než Ázerbájdžán a bohužel i Gruzie.
Když však Pašinjan nastoupil k moci, stále se s Ruskem snažil komunikovat, že se Arménie sice bude vnitřně demokratizovat, ale nechce měnit svou zahraniční politiku. Nicméně po těch karabašských válkách se ukázalo, že Rusko není skutečným bezpečnostním partnerem. Proto Arménie hledala jiné cesty.
O jaké cesty kromě té západní jde?
Pašinjan o Arménii hovoří jako o takovém dopravním uzlu a chce využít její pozici jakožto místa, přes které může proudit zboží, jak mezi Ázerbájdžánem a Tureckem, tak mezi Íránem a Gruzií nebo Ruskem.
Pokud by se mu povedlo tuhle vizi prosadit a měl by se sousedními státy živé ekonomické vztahy, minimalizovalo by to možnost konfliktu. Arménská vláda i ústy svého ministra hospodářství říkala, že chce budovat multilaterální politiku.
Členství v Evropské unii je jedna možnost. Arménie však musí své vztahy řešit zároveň s Tureckem a s Íránem, se kterým měla vždy velmi dobré vztahy, a dalšími velkými světovými hráči, třeba s Čínou nebo s Indií. Myslím si však, že z hlediska Arménie je partnerství s Evropskou unií racionální volbou.
O vstupu do EU může podle Pašinjana rozhodnout pouze referendum a jak jste řekl, tak občanská iniciativa v tomto procesu hrála roli. Co si o arménském členství tamní veřejnost myslí?
Přiznám se, že nemám načtené průzkumy, ale do Arménie dlouhodobě jezdím a studuji nálady arménské veřejnosti. Dlouhodobě sleduji výrazný odklon sympatií od Ruska a výrazné navyšování sympatií vůči Evropské unii.
24:39
Arménie se cítí zrazena. Dobré vztahy s Ruskem skončily, vysvětluje rusista
Číst článek
Myslím si, že je vysoká šance, že by arménská společnost v referendu vstup země do Evropské unie schválila. Bavíme se ale v dnešní situaci o něčem, co může nastat třeba za deset let. Do té doby mohou být věci úplně jinak a může se stát něco, co teď nejsme schopni odhadovat.
Velká diaspora
Kreml už Arménii varoval, že nejde být současně v EU a EAHU. Co obnáší její potenciální výstup z tohoto Ruskem vedeného uskupení?
Jak už jsem říkal, přes 40 procent arménského obchodu se realizuje se zeměmi Euroasijské hospodářské unie. Arménie by tak musela přeorientovat svoji ekonomiku tak, aby se velká část jejího zahraničního obchodu odehrávala se zeměmi Evropské unie.
Musí být součástí jednotného vnitřního trhu a výrazně se zeměmi EU obchodovat. Arménie a její ekonomika by se tudíž musela měnit, což je dlouhodobý proces. Znamená to, že pokud by Arménie do Evropské unie vstupovala, bavíme se o horizontu deseti patnácti let.
Rusko má pravdu v tom, že nemůžete být ve více integračních sdruženích, které zahrnují ekonomické a politické oblasti, najednou. Arménie by v nějaké fázi musela vystoupit z EAHU a následně harmonizovat svůj právní systém a ekonomiku se zeměmi EU.
Arménie může mít výhodu v poměrně velké diaspoře a tím, že statisíce lidí s arménským původem žijí ve Francii, Spojených státech či Itálii. To znamená, že by zde mohl fungovat určitý přenos znalostí a investice z té diaspory, což by Arménii mohlo ten proces ulehčit. Je to ale běh na hodně dlouhou trať.
Vystoupí Arménie z ruské sféry vlivu? ‚Ztěžuje to ekonomická závislost a polarizace země,‘ říká expert
Číst článek
A jaká rizika to s sebou přináší? Například ruský vicepremiér Alexej Overčuk prohlásil, že vstup Arménie do EU je jako koupit si vstupenku na Titanik.
Arménii hrozí další zhoršování vztahů s Ruskem. Členství Arménie v Euroasijské unii však nijak neřeší to, že Rusko už nemohlo být bezpečnostním garantem v rámci Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, protože to (EAHU - pozn. red.) není vojenský pakt.
V určitém časovém horizontu by to mělo mít spíše ekonomické dopady. Firmy, které exportují do Ruska nebo zemí EAHU, by o ten svůj trh mohly přijít. To znamená, že krátkodobě by tam mohly být ekonomické ztráty a záležitosti spojené s energetikou.
Arménie je na Rusku závislá energeticky. Avšak pokud by se Arménii podařilo navázat rozumné vztahy s Ázerbájdžánem, lze to řešit s ním.
Gruzínský scénář
Zmínil jste politickou situaci v Gruzii, ve které už několik týdnů probíhají horlivé protivládní protesty. Ty vyvolalo prosazení kontroverzního zákona o zahraničním vlivu a následné pozastavení přístupových jednání s EU. Může se gruzínský scénář opakovat i u Arménie?
Ty země jsou ve velmi odlišné situaci. V Gruzii vládne strana, která hájí zájmy miliardáře (Bidziny Ivanišviliho - pozn. red.), což znamená především zůstat u moci takřka za každou cenu.
To, že se populaci vykládá, že usiluje o členství v Evropské unii, je jedna věc. Primárně mu však jde o to, že chce v Gruzii dále vládnout a udělat si z ní v podstatě takový svůj pašalik, ve kterém může spokojeně fungovat a dělat si svůj business.
Když ukradnou právo volit, tak zbývá jen protestovat. Teď jde o konzistenci, říká expertka z Gruzie
Číst článek
Arménie je v lepší situaci. Vládne v ní na místní poměry relativní demokracie a svoji cestu k Evropské unii spíše rozmýšlí, nesnaží se ji stopnout jako Gruzie. Obě země by se nejdříve musely dostat do podobné situace, což zatím nehrozí.
Na sociálních sítích se objevují obavy z toho, zda není arménský vstup do Evropské unie trojským koněm Moskvy. Může se něco takového potvrdit?
Myslím si, že ne. To, co sleduji, je opravdu dlouhodobý příklon Arménie k Západu a výrazný odklon od Ruska. Proruské proudy tam pochopitelné jsou a mohou získávat nějakých 25 až 30 procent hlasů. Ale když se podíváte, kolik jich získávají podobné strany v zemích Evropské unie, je to podobné.
Můžeme se na to podívat v horizontu dvaceti let. Kdo by si v roce 2000 pomyslel, jaká situace bude v současnosti v Maďarsku nebo na Slovensku, chovají se jako trojští koně. Jsou to podivné spekulace, které mohou nastat za hodně dlouhou dobu.
Podobných narativů a konspirací se bude vynořovat spousta. Budou se snažit arménsko-evropskou budoucnost zpochybňovat a ten proces přístupu zesměšňovat, podobně jako když jste citovala toho ruského vicepremiéra, který přístup přirovnal ke vstupence na Titanik.
