Počet obyvatel Česka klesl za první tři čtvrtletí minulého roku o více než 3000. Počet zemřelých lidí rekordně převažoval nad narozenými, a to za dobu od vzniku republiky. Podle demografa Tomáše Kučery z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy však nejde o nijak překvapivá čísla.

Přehrát

00:00 / 00:00

Host: demograf Tomáš Kučera z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Moderuje Jan Burda

„Takovýto trend je dlouhodobý. Z pohledu demografie je spíše překvapivá dynamika poklesu porodnosti. Zatímco po prvním čtvrtletí roku 2024 jsme předpokládali, že počet narozených by teoreticky mohl klesnout i pod úroveň 80 tisíc dětí, teď to vypadá, že by jich mohlo být 84 tisíc, a možná i více,“ říká Kučera.

Jestli je to dobře, nebo špatně, se ale podle demografa ukáže až za dvacet či třicet let, až lidé přejdou do produktivního věku.

„Jako společnost si myslíme, že víme, co chceme, ale není to tak. Nikdo úplně neví, jestli za tři desetiletí budeme tolik lidí potřebovat. Záležet bude i na jiných okolnostech než jenom na produkci. Jisté je, že v té době se bude podíl starých osob v populaci blížit jedné třetině. Otázkou tedy bude, kdo na ně bude vydělávat,“ varuje.

Zásah státu?

V programech mnoha politických stran se pravidelně vyskytuje odstavec o podpoře rodiny. Dá se však tak výsostně osobní rozhodnutí mít, nebo nemít děti nějak politicky ovlivnit? Praxe ukazuje, že to příliš nejde.

„Plodnost se tak dá posunout možná o desetinku. A to ještě jenom na omezenou dobu. Koneckonců i velice účinná propopulační opatření 70. let, která ale přišla do úplně jiného politického, sociálního a ekonomického kontextu, plodnost zvedla, ale jenom proto, že nově narozené stáhla do určitého krátkého období,“ vysvětluje demograf.

Dokazuje to i geografický odhad toho, o kolik se vlastně v 70. letech narodilo více dětí, než kolik by se narodilo, kdyby žádná opatření nebyla. „Výsledek byl někde mezi 60 tisíci až 100 tisíci, i přesto, že opticky se jich narodilo o 200 tisíc až 300 tisíc více. Bylo to tím, že došlo k tzv. kompresi porodnosti. Na to konto pak byla plodnost v dalších letech nižší,“ přibližuje Kučera.

Zmíněná komprese měla za následek i to, že v mnoha městech a obcích se děti nevešly do škol a muselo se vyučovat ve třísměnném provozu. Pokud tedy existuje nějaké populační optimum, je to podle Kučery vyrovnaná věková struktura.

„Vlny na věkové struktuře jsou totiž velice nákladné. I když jsou dnešní vlny – nízké počty v 90. letech, vyšší počty v nultých letech a v minulém desetiletí, prudký pokles počtu narozených nyní – daleko menší než v 70. letech, jsou přesto velmi drahé. Vsadím se, že až v řadě obcí dostaví školu, nebudou mít do ní zase žáky,“ podotýká.

V hlavní roli bydlení

To, že se rodí stále méně dětí, ovlivňují s největší patrností i socioekonomické aspekty, jako je nízká dostupnost vlastního a nájemního bydlení nebo nedávný propad životní úrovně po pandemii a následná vysoká inflace.

„Výzkum stále běží, ale vše nasvědčuje tomu, že to tak je. V zásadě platí, že u všech generací, které jsou dneska v reprodukčním věku, jsou socioekonomické podmínky hlavním důvodem, proč respondenti nemají děti nebo jich nemají tolik, kolik plánovali,“ uzavírá Tomáš Kučera.

Jan Burda, opa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít