Barbora Koritenská se poprvé zabývala Kralovou vilou v Prachaticích ve své diplomové práci. Dnes je spoluzakladatelkou projektu Živá vila, který se snaží o její záchranu. Stavbou silnice totiž vile hrozí demolice. „Není to snadná cesta, ale existují způsoby, jak těch vysněných cílů dosáhnout. To dříve nebylo. Dnes to máme a měli bychom na to být hrdí,“ uvedla 33letá památkářka pro seriál Narozeni do svobody o inspirativních mladých lidech.

Narozeni do svobody Prachatice 7:00 11. prosince 2024 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Co pro vás znamená svoboda?
Pro mě je to velký základ. Je to asi to nejcennější, co jako společnost máme. Jelikož jsem se narodila po roce 89, tak už si život bez svobody nedokážu představit. Zároveň si myslím, že se se svobodou váže velká zodpovědnost. Není zadarmo a to si v současné době ve společnosti málo uvědomujeme. Měli bychom o ni možná více pečovat a hýčkat si ji.

Divadlo a koncerty v okolí šumavského lesa. Křišťanovický rybník nabízí intenzivní letní sezonu

Číst článek

Spoluzaložila jste projekt Živá vila a zároveň působíte v hnutí Živé Prachatice. Co v jednotlivých projektech prosazujete?
Spolek Živá vila vznikl v roce 2014 a za cíl si klade záchranu významné funkcionalistické Kralovy vily u nás v Prachaticích. Postavil ji místní podnikatel Johann Nepomuk Kral a hrozí jí demolice kvůli stavbě silnice.

V současné době není stavba aktuální, i přesto se ale snažíme rozpoutat diskuzi o tom, zda je tam silnice vůbec potřebná. Jestli by nebylo lepší zachránit spíše architektonicky a historicky cenný objekt.

Vilu máme momentálně v pronájmu a snažíme se z ní dělat nezávislé kulturní centrum. Pořádáme v ní různé akce, jako jsou přednášky, koncerty, swapy oblečení a vloni jsme rozjeli i komunitní zahradu. Na zahradě máme také zázemí pro děti nebo maminky s dětmi.

Živé Prachatice jsou politický subjekt – hnutí nezávislých kandidátů. Jsme v Prachaticích v koalici a v současnosti máme tři zastupitele v zastupitelstvu a jednoho místostarostu. Snažíme se hlavně o zvýšení kvality veřejného prostoru a života ve městě. Cílem je také oživování centra města, proto i název Živé Prachatice.

2:25

Stará radnice v Prachaticích, v níž sídlí úředníci a infocentrum, se stane národní kulturní památkou

Číst článek

‚Velké poselství a odpovědnost‘

Co vás k práci pro vaše okolí vedlo?
Pro mě byla od samého začátku primární architektonická hodnota Kralovy vily, protože mám vystudované dějiny umění a o vile jsem psala diplomovou práci. Záhy se to však přetavilo v aktivní účast ve společnosti, jako je pořádání těch akcí.

Vidím poselství ve vytváření určité komunity lidí. Pro mě je ten dům místo, kde se cítím dobře, a chtěla bych, aby se tam cítili dobře i ostatní. A myslím si, že se nám to daří. Z původního zájmu o historickou a architektonickou hodnotu se stal zájem o hodnotu společenskou.

Kolik lidí vám s projektem okolo Kralovy vily pomáhá?
Vždy, když se mě někdo ptá, kolik členů má nás spolek, tak popravdě nevím. Já nejsem vyloženě byrokratický typ a ve spolku si nehrajeme na žádné přihlášky nebo placení členských poplatků. Když však vezmu komunitu, která kolem nás je, jedná se jen o malou skupinu. Ten nejužší tým tvoří asi 10 až 15 lidí.

Je společenská hodnota vaší primární motivací v dalším zkrášlování Prachatic, nebo vám dodává energii ještě něco jiného?
Nejvíce energie mi dodává pořádání akcí, na kterých je vidět, že se lidem líbí, že se jim líbí náš program a myšlenka. Druhou velkou linkou je to, že vilu si nechal postavit podnikatel Johann Nepomuk Kral, který byl německého původu.

Po roce 1945 odtud musel Kral odejít i s celou svojí rodinou a my jsme v kontaktu s jeho synem, který ve vile do svých 13 let vyrůstal. Dnes je mu myslím 92 let a záchranu Kralovy vily beru jako velké poslání a odpovědnost i kvůli němu.

(Kralův syn) žije v Německu a vila mu kvůli Benešovým dekretům nepatří – je v majetku města Prachatice. Na vilu se byl podívat někdy okolo roku 2010, kdy dům úplně zbytečně chátral. Těžce to nesl a říkal, že to pro něj bude uzavřená kapitola, ke které se nechce vracet.

Poté, co ve svém životě udělal tuhle tlustou čáru, jsme ho díky spolku vysídlených Němců kontaktovali s tím, jestli náhodou není potomkem Johanna Nepomuka Krale.

Co na svém působení považujete za to nejtěžší?
Osobně je pro mě nejtěžší komunikace s úřadem. Jak už jsem řekla, nejsem vyloženě byrokratický typ a nemám ráda papírování. Když jsme ze začátku museli získávat různé informace o té silnici nebo o stavbě obchvatu, obnášelo to hodně komunikace s úředníky.

Zároveň jsme podávali návrh na prohlášení stavby památkou, takže bylo potřeba nastudovat spoustu věcí. To pro mě nebylo příjemné, ale už jsem si na to trošku zvykla (směje se).

Společenské příkopy

Sebrali jim děti, po válce přišli o majetek. Na Šumavě žije muž, kterého nacisté odebrali na převýchovu

Číst článek

Co považujete v dnešní době za největší hrozbu?
Jako velké ohrožení mi konkrétně v České republice přijde šíření dezinformací. V souvislosti se svobodou se nedá na vše koukat černobíle, ale myslím si, že určitá pravda existuje. Měli bychom za ni bojovat. Když budeme ignorovat sílu faktů, znamená to pro mě určitou ztrátu svobody.

S tím se hodně pojí sociální sítě. Přijde mi, že na nich lidé poslední dobou využívají anonymity. Když to vezmu z osobního hlediska – spousta lidí si přes sociální sítě dovolí urážet ostatní nebo se navzájem nechovat hezky.

Chybí tam určitá ohleduplnost a solidarita. Do očí člověku nikdo nic neřekne, avšak na sociálních sítích si o sobě přečteme pěkné věci. Stálo by za to znovu najít nějakou lidskost. Šíření dezinformací a to, jak se k sobě lidé vzájemně chovají, vidím jako velké riziko. Vytváří to ve společnosti velké příkopy a to si myslím, že není dobře.

Co nejlepšího naopak podle vás dnešní doba přináší?
Myslím si, že tu svobodu. Člověk může dokázat cokoliv, co si vezme do hlavy, přestože je to složité. To si myslím, že dokazujeme i tou Živou vilou. Ta cesta není jednoduchá, ale existují způsoby, jak těch vysněných cílů dosáhnout. To si myslím, že dříve nebylo. Dnes to máme a měli bychom být vděční, být na to hrdí a vážit si toho.

Kateřina Vrbatová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít