Zajímejte se o mě! křičí Rus v novém filmu. Myšlenka, že na vás nezáleží, je ve všem, líčí režisér
Filip Remunda je režisér a producent dokumentu Štěstí a dobro všem, který natáčel v Rusku osm let. V oceňovaném dokumentu sleduje Remunda fyzika Vitalije, který pracuje jako zedník na Sibiři. Nerozumí si se svými rodiči, vědci z časů Sovětského svazu, v pohledu na konání a podobu Ruska. „Ve filmu má publikum možnost porozumět tomu, proč se lidé obrací k radikalismu,“ přibližuje Remunda pro Radiožurnál.
V čem je Vitalij zásadní?
Zásadní je v tom, že jsme našli hyperupřímného člověka, který až s dětskou mírou naivity říká, co si myslí. Na rozdíl od jiných Rusů, kteří si myslí hodně věcí, ale nahlas nic neříkají. Vitalij glosuje vše, co se děje kolem něj na svém videobologu. My jsme ale jeho videoblog neznali, Vitalije jsme poznali jako otužilce. Na začátku byla komunikace bizarní, ale pak jsme zjistili, že je to člověk, který velmi zajímavě přemýšlí a jehož projev je neuvěřitelně zajímavý, míchá slang z vězení s básnickými úryvky.
Hlavní hrdina filmu Vitalij je proputinovský, zároveň ale žije v každodenní realitě, kde nefungují základní podmínky pro život, popisuje režisér Remunda
Jak Vitalij funguje?
S pádem Sovětského svazu spadlo dost lidí na ústa, já jsem v devadesátých letech v Rusku nebyl, ale co jsem slyšel třeba i o životě v Gruzii, kde měli po pádu režimu elektřinu třeba 2 hodiny denně, byl to drsný náraz a spousta lidí ztratila důstojnost. Vitalijova rodina byla prominentní, jeho rodiče jsou vědci, kteří se nastěhovali na Sibiř.
V Novosibirsku vybudovali vědecké společenství, měli tam jednu z prvních diskoték v Sovětském svazu. Bavili se a družili v rámci vědecké komunity, což musela to být jízda, protože to probíhalo v kulisách Sovětského svazu. Když to skončilo, tak se vše rozpadlo, byli přehlíženi, na řece Obu začali oligarchové stavět korupční bydlení s výhledem na moře. To vnímala Vitalijova rodina jako velkou nespravedlnost, že se jejich jistota začala rozpadat před očima.
V čem bydlel Vitalij?
Vitalij přišel o byt, což je součástí filmu, jde vlastně o videodopis prezidentu země. Obrací se k Putinovu projevu, kde prezident říká, že každý má právo na důstojné bydlení. Vitalij si ve videu stěžuje na to, že přestože bance zaplatil milion rublů, bydlení mu stejně vzala. Přebývá na různých místech: v paneláku, v garsonce, v průběh natáčení vystřídá bytů několik.
Co je to Štěstí a dobro všem?
Je to slogan, kterým Vitalij končí všechny své příspěvky jako videobloger. Třeba si vyřizuje účty se zkorumpovanými zastupiteli a tímto sloganem končí. Nás to inspirovalo k tomu, abychom původní název Tady nejste v Moskvě nepoužili. Ten nový má v sobě cosi pro Rusko typického.
Ukrajinci dál ‚fungují‘ i přes velké trauma. Vnitřní odpojení od Ruska je nenávratné, míní Pazderka
Číst článek
Jakým způsobem se myšlenka, že na vás nezáleží, objevuje ve vašem filmu?
Objevuje se v každé scéně, i obrazově jsme chtěli publikum přenést na Sibiř, aby zažilo zimu, obklopení ledem a sněhem, kde je skutečně daleko do Moskvy, ale i k benzinové pumpě či jakékoliv civilizaci. Vitalij je malá tečka uprostřed toho sněhu, lidé na Sibiři se často cítí Moskvou zrazeni nebo kolonizováni.
Umělec Arťom Loskutov vyhlásil kdysi sibiřskou republiku, což byl umělecký projekt, ale hrozil mu postih za separatismus, dnes už v Rusku nežije. Je to častý pocit, že žijete v zemi, která se o vás vůbec nezajímá. Možná proto se Vitalij rozhodl stát videoblogerem a na levnou čínskou kameru zaznamenávat, jak například podle maminčina receptu vaří zelí, mezitím zajde na úřad si stěžovat na nešvary místních hodnostářů a zelí se mu během toho krásně uvaří. Je tam vidět ta ztracenost.
Vitalij volá SOS, křičí: Zajímejte se o mě! Pojďme se domluvit, abychom si jako společnost zařídili lepší život. Ale některá jeho videa mají 20 shlédnutí. Na video, které odeslal do Kremlu, se dívalo asi 1800 lidí, což bylo jeho maximum. Náš film viděli jako zesílení jeho hlasu. Svěřil se mi s tím, že když Rusko napadlo Ukrajinu, napadlo ho, že film nebude možné veřejně pouštět. Vysvětloval jsem mu, že u nás je to jiné a co se natočí, to se dostane do veřejného prostoru.
Vitalij je rozporuplný, je to putinovec, ale na druhou stranu není hloupý a problémy Ruska vidí. Jakým způsobem v něm hlodá tento rozpor?
Velmi, navrtává mu to díru do hlavy. Má pocit, že Putin vrátil něco jeho rodině, což je fakt, protože vracel lidem pocit participace na něčem, co je přesahuje. Ale Vitalij zažívá realitu každodennosti. Třeba šel po ulici a najednou se propadl, protože někdo zapomněl zavřít poklop od kanálu, bojoval o život.
‚Putinova vězeňkyně‘: Jsem zpátky doma v Praze, ale z té noční můry se pořád vzpamatovávám
Číst článek
Díky tomu, že je sportovec, se mu podařilo dostat ven, ale pak mu umrzly nohy, protože mu nechtěl nikdo pomoct, byl špinavý. Ani policisté ho nepustili do auta a zavolali mu sanitku, která už mu ze zákona byla povinna pomoci. Do stejného kanálu se přitom před dvěma lety propadli dva školáci, kteří tam zemřeli. Vitalij bojuje s rozporem, že podporuje někoho, kdo nedokáže zajistit základní životní podmínky pro lidi.
Jak se staví k válce na Ukrajině lidé ve Vitalijově okolí?
Ve filmu je scéna, kdy Vitalij hájí pozici ruské vlády, kdy říká, že Ukrajina je součást Sovětského svazu, do kterého se má vrátit. Na konci filmu se ale staví proti informacím z propagandy a rozporuje svoji maminku a manželku. Vitalij se obává použití jaderných zbraní, směje se a říká na adresu své maminky, že v jaderné válce není vítězství. A poté dodává: „Kupte si popcorn, bude to biják.“
Co je ve videu Vitalijova ukolébavka? Jak probíhal výslech na ruské policii? Která scéna byla nejtěžší? Poslechněte si celý rozhovor!