Tři roky, tři pohledy. ‚Válku jsme mohli s pomocí vyhrát v roce 2022,‘ míní vojenský manažer Urubkov
Přímo na frontě tváří v tvář ruským okupantům, u jednacích stolů se spojenci nebo jen při cestě do obchodu či do práce. Na Ukrajince válečný život doléhá bez výjimek, ať už se bojů účastní přímo, nebo je třeba doma každou noc budí zvuky sirén a náletů. Původně chtěl Vladimir Putin zemi ovládnout za tři dny, ukrajinská obrana ale invazi vzdoruje již tři roky. S Trumpovým třaskavým návratem nicméně debaty o konci konfliktu nabírají spád.
„Mášo, víš, že začala válka?!“ O ruském útoku se Maria z městečka Kocjubynske sousedícího se západním okrajem Kyjeva dozvěděla z ranního telefonátu od kamarádky. Hrozby invaze si byla vědoma, do poslední chvíle jí ale nevěřila. „Pro mě to byl šok,“ vzpomíná v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
22:28
Ukrajina v roce tři. Sirény, smrt a tance kolem příměří
Číst článek
Zkontrolovala, co má doma za jídlo, protože větší nákup plánovala až o víkendu. Zároveň začala obvolávat rodiče, sestru a další přátele. Že její kamarádka nepřeháněla, se pak přesvědčila ve chvíli, kdy k ní začaly doléhat výbuchy z nedalekého letiště Hostomel, jež Rusové plánovali během krátké chvíle dobýt a následně vytáhnout na Kyjev.
„Bydlím v blízkosti Buči, Irpině a Hostomelu, tedy míst těžkých bojů, a poslouchat všechny ty exploze bylo hrozné. Nás sice Rusové neobsadili, jsme hned u Kyjeva, ale slyšet toho bylo dost,“ přibližovala první vjemy Maria.
Třídenní blitzkrieg, o němž ruský prezident Vladimir Putin původně nepochyboval, mu k jeho nelibosti nevyšel a nad hlavním městem se i tři dny po vpádu stále tyčily vlajky ukrajinské, a nikoli ruské. Ukrajinský prezident Volodymyr Zelenskyj mezitím pronesl slavné „ja tut“ a navzdory pokusům o atentát odmítl zemi opustit, armádu posílily řady dobrovolníků a dobrovolnic a politici napříč (téměř) celým světem Ukrajinu podpořili. „Speciální vojenská operace“ se ze tří dnů protáhla na tři roky bojů.
Buča a hladovějící Mariupol
Tím, že si Putin na obsazení Ukrajiny brousí zuby, si byl naopak jistý Vladyslav Urubkov, vojenský manažer organizace Come Back Alive (Vraťte se živí) a bývalý voják, jenž na frontě od počátku invaze sloužil přes rok.
Mnozí za Ukrajinu položili život. O válce nelze jednat jako o nějakém obchodu, podotýká vojenský manažer
Číst článek
„Překvapivé bylo, že Rusové vpadli najednou ze všech možných směrů, tedy Běloruska, Černihivu, Sumy, Charkova, východního Krymu. Byl jsem ale přesvědčen, že Kyjev nepadne. Rovněž jsem si dělal velké naděje ohledně mého rodného Doněcku, který je okupován od roku 2014, nyní se ale domnívám, že z vojenského hlediska je to téměř nemožné,“ nastínil pro iROZHLAS.cz.
S leteckými i pozemními útoky zahalil zvuk explozí mnohá velká města a regiony, od Charkova přes Oděsu po Žitomirskou oblast. Z Kyjevské oblasti se invazní síly počátkem dubna stáhly, v souvislosti s čímž se do povědomí lidí po celém světě začala zapisovat dvě jména – Irpiň a Buča.
To, co se během několika týdnů v daných dvou městech odehrávalo, označil Zelenskyj za genocidu. Ruští vojáci místní obyvatele mučili, znásilňovali a vraždili. O děsivém řádění svědčí hromadné hroby, kde se našla i těla se svázanýma rukama či mrtví na ulicích, o sexuálním násilí pak výpovědi obětí nebo svědků.
Další masové hroby se stovkami těl objevili vyšetřovatelé po ukrajinské protiofenzivě v září téhož roku v Izjumu v Charkovské oblasti. Některé z obětí opět nesly známky mučení. Stejně jako i jiné útoky na civilní obyvatele či objekty Putin odpovědnost za masakry v Buči, Irpini či Izjumu odmítá.
Další zásadní událostí prvních měsíců invaze se stalo obléhání doněckého přístavu Mariupol, během něhož se Rusové snažili místní obyvatele vyhladovět. V polovině května se poslední obránci v tamních ocelárnách Azovstal vzdali, čímž padli do ruského zajetí. Zdevastované město dodnes zůstává pod ruskou kontrolou.
‚Nejsme otroci, jsme Ukrajinci!‘
Ukrajinské armádní velení se mezitím dalo do příprav protiofenzivy a do Kyjeva začala proudit západní vojenská i finanční pomoc z Evropy i Washingtonu, z dnešního pohledu nezřídka kritizovaná za to, že sice dorazila, ale pozdě. S tím do jisté míry souhlasí i Urubkov.
„Za celý balík západní pomoci jsme samozřejmě vděční. Zradu cítit nemůžeme, protože bez Západu bychom se v boji proti Rusku neobešli. Každopádně v naší společnosti, mezi vojáky i analytiky, existuje přesvědčení, s nímž mimochodem souhlasím, že kdybychom takové prostředky měli dříve a Západ, především Spojené státy, by nám věřil, mohli jsme válku ukončit již v roce 2022 po protiofenzivě v Charkově, v Chersonu. Nicméně chápeme, proč tomu tak nebylo, tedy především kvůli jaderným hrozbám ze strany Moskvy. Použila své cenné karty,“ poukazuje vojenský manažer.
Putin se těšil, že získat Charkov bude hračka. V květnu však ruské síly Ukrajinci od města vytlačili a v září odpověděli zmíněnou a pro mnohé překvapivou protiofenzivou, díky níž osvobodili téměř celou Charkovskou oblast. Tu ale Rusko po třech letech stále pravidelně ostřeluje a nedávno postoupilo například u Kupjansku.
Další kůl do ruské sebejistoty tehdy Ukrajinci vrazili v bitvě o Cherson. Invazním silám se správu nad městem podařilo převzít prakticky se začátkem agrese, po několika měsících jim ale na pravém břehu řeky Dněpr hrozilo odříznutí a rozhodly se ustoupit. „Jsme svobodní, nejsme otroci, jsme Ukrajinci!“ vítali tehdy osvoboditele obyvatelé Chersonu.
Ukrajina po dobytí získala kontrolu nad přibližně dvěma pětinami Chersonské oblasti. Rusové dnes na tamní metropoli stále podnikají nálety a útočí na ni drony, jež se v posledních měsících staly jakýmsi poznávacím znamením úderů a svůj bojový arzenál jimi neustále doplňují obě strany. Pro chersonské obyvatele jsou bezpilotní letouny denním chlebem dokonce natolik, že s sebou nosí malé detektory, které je upozorní, vznáší-li se dron poblíž.
Potrava pro drony
Necelý první rok konfliktu provázela řada zlomových událostí, ať už na bitevních polích, či co do zpráv o ruské brutalitě. V dalších měsících ale překvapivé protiofenzivy či mimořádně zásadní posuny ve válce nepřicházely a někteří analytici jí začali dávat přídomky statická, opotřebovávací. Očekávané proražení ruských obranných linií v létě 2023 nedopadlo podle ukrajinských představ a váha se pomalu začala překlápět spíše na ruskou stranu.
Té se ještě předtím, v květnu téhož roku, podařilo dobýt doněcký Bachmut. Tamní bitvu charakterizuje jedno z nejdelších a nejkrvavějších střetnutí invaze, poprvé se jí ve větší míře zúčastnili i nechvalně proslulí wagnerovci. V únoru 2024, téměř na den dvouletého výročí agrese, pak do ruských rukou padla Avdijivka.
Podle Urubkova měli tehdy Ukrajinci nicméně stále možnost válku vyhrát, „sice menší než v roce 2022, ale přece“. Výrazným úspěchem „a ze strategického hlediska od protiofenzivy v Chersonské oblasti asi i tím největším“ je podle něj stále neodražená operace v Kurské oblasti, již Ukrajinci zahájili v loňském srpnu, ačkoli je zaměstnávalo dění v Charkovské oblasti a na Donbasu. Právě tam chtěli přítomné ruské jednotky daným krokem oslabit.
„Dokázali jsme, že Rusko není nedotknutelné. I když na krátkou dobu, pravděpodobně to ukrajinskou morálku dost posílilo,“ přibližuje vojenský manažer. Jako další sukces přidává zintenzivněné útoky na ruské ropné rafinerie.
Udrží Ukrajina Pokrovsk? Rusové chtějí klíčové město obklíčit a vyhnout se krvavým bojům v ulicích
Číst článek
Posledními měsíci války hýbe především dění na Donbasu, kam Rusko svou pozornost přesunulo po nenaplněných snahách o dobytí Kyjeva, Charkova či ztrátě Chersonu, a z druhé strany pak kurská protiofenziva. Byť se v zimě postup Rusů zpomalil, minimálně na podzim ještě podle mnohých expertů postupovali „nejrychleji od počátku invaze“.
Čemu za to vděčí? Rusko přešlo na válečnou ekonomiku a konstantně navyšuje zbrojní výrobu, neustále doplňuje stavy a nové odvedence do armády láká hlavně na vysoké platy. Ukrajinci často nezkušené vojáky přezdívají potravou pro děla, případně, v aktuálním kontextu, pro drony. Nepopulární mobilizaci se chce Putin napodruhé vyhnout, a i proto doplnil armádu severokorejskými posilami. Společně s postupem však ruská armáda na druhou stranu dlouhodobě čelí vysokým ztrátám na životech.
Cílem ruské ofenzivy na východě se jeví získání celého Donbasu. Epicentrum bojů se momentálně soustředí okolo strategicky umístěného Pokrovsku, jehož dobytí, či naopak ubránění zásadně dopadne na budoucí vývoj v regionu.
Když do děje vstoupí Trump
Vlivnými kartami však nyní možná ne přímo a doslovně na frontové linii, zato ale co do celkové budoucnosti Ukrajiny a konce konfliktu míchá administrativa staronového amerického prezidenta Donalda Trumpa. Ten kontroverzními tahy či výroky nešetří. Zelenského označil za diktátora, naznačuje, že za válku může Ukrajina, Rusko s Putinem v podstatě vyvedl z mezinárodní izolace a vzbuzuje dojem, že Evropu by z mírových jednání nejraději vyšachoval.
Ukrajinský politolog: Návrat Trumpa mění rétoriku Zelenského, obáváme se i možného vítězství Babiše
Číst článek
„Myslím, že Trump chce na Zelenského vytvářet tlak, aby byl ochotnější přijmout ztráty. Každopádně jde o důkaz, že americká politika s ním v čele už nebude jako dřív, což musíme přijmout a něco s tím dělat,“ je přesvědčená Maria.
Podle ukrajinského politologa Ivana Gomzy se Zelenského válečná rétorika s Trumpovým nástupem výrazně změnila. „Řekl bych, že od jeho zvolení u Zelenského vidíme postupné snižování cílů. Nyní říká, že ano, musíme bojovat, ale již vynechává myšlenku osvobození celé Ukrajiny. To znamená, že v úvahu nepřipadá Krym a možná ani některé části či celý region Donbasu,“ vysvětlil odborník v rozhovoru pro iROZHLAS.cz.
Na východě Ukrajiny se nachází řada nerostů, ohledně nichž Trump na Zelenského tlačí s dohodou, která by Spojeným státům na ukrajinském nerostném bohatství zajistila podíl. „To se nachází převážně v šedé zóně, tedy někde v západní části Donbasu, a část z příslušných území Rusové okupují. Zelenského vzkaz bych tedy interpretoval tak, že dává souhlas k dohodě o nerostech, Američané mu ale musí pomoci získat území zpět či přinejmenším přispět ke zvýšení kontroly nad ním,“ zamýšlí se politolog.
S blížícím se třetím výročím také Zelenskyj apeloval na nutnost přijmout Ukrajinu mezi členy NATO, což Trump vehementně odmítá. Ukrajinský prezident je podle svých slov dokonce připraven se za danou záruku vzdát funkce.
„Ruská hrozba bolestně dopadá na Evropu i Spojené státy, ty ale spolu s Německem, Maďarskem a Slovenskem stále ze strany NATO blokují pro Ukrajinu jakýkoli profit. A taková pozice je opravdu zvláštní vzhledem k tomu, že za pár let by Evropu mohl čekat ještě větší konflikt. Tím pádem jen odkládají řešení problému, což se vymstí,“ dodává Gomza.
