Česko patří k nejpočetnějším dárcům orgánů. Ze zákona je po smrti dárcovství automatické
Lékaři loni v Česku provedli celkem 837 transplantací orgánů, vyplývá to ze statistiky Koordinačního střediska transplantací. Podle zákona je v České republice dárcem orgánů po smrti každý, s výjimkou lidí evidovaných v Národním registru osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů. I tak ale lékaři respektují přání rodiny.
„Koordinátor udělá víc než 400 telefonických rozhovorů a vede tým asi 80 lidí, kteří o sobě navzájem nevědí,“ popisuje Radiožurnálu vedoucí Oddělení odběru orgánů a transplantačních databází pražského Ikemu Eva Pokorná.
Koordinátorské týmy pracují 24 hodin denně. Když se najde vhodný dárce, hrají doslova o každou minutu. Čím rychleji se dostane orgán, třeba srdce, k pacientovi, tím lépe.
Úspěch v genetickém výzkumu. Vědci vypěstovali ovčí embryo s lidskými buňkami
Číst článek
„Srdce – šest až osm hodin. U jater časy mohou být delší, ale snažíme se, aby byly do osmi hodin. U ledvin se u nás časy pohybují kolem 16 hodin, ale záleží na způsobu konzervace. Pravděpodobnost, že orgán začne okamžitě a dobře fungovat, závisí i na času ischemie,“ dodává Pokorná.
V Česku platí takzvaný předpokládaný souhlas. To znamená, že se po smrti stává dárcem každý. Podle zákona by tedy mohli lékaři odebrat posmrtně jakýkoli organ.
„Zabývali jsme se touto otázkou, že pokud máme v transplantačním zákoně napsáno, že každý se stane dárcem po smrti, jestli to není poškozování lidí na čekací listině. Pokud lékaři neodeberou orgán a důvodem pro to, je jen nesouhlas rodiny. Etická otázka převážila právní,“ říká Přemysl Frýda z Koordinačního střediska transplantací.
Darování orgánů často brání psychika
Národní registr osob nesouhlasících s posmrtným odběrem tkání a orgánů je ale řešením pro ty, kteří si darovat nepřejí – stačí se tam zaevidovat. Podle informací náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly je tam aktuálně necelých 1500 lidí.
„Registrace je obecná, to znamená, že se tam neuvádějí důvody. Kdybychom se měli zamýšlet, jaké důvody nejčastěji vedou osoby k tomuto nesouhlasu, tak jsou to spíše psychologické aspekty celého procesu. Někdo se není schopen ztotožnit s tím, že část jeho těla bude po smrti někdo používána,“ vysvětluje Prymula.
Loni bylo v dárcovském program podle koordinačního střediska transplantací 269 zemřelých a 49 žijících dárců. Nejčastěji se transplantovaly ledviny a játra.
