Úzkosti až sebevražedné myšlenky. Covid prohloubil psychické potíže u mladistvých, varují odborníci

Sebevražedné myšlenky, sebepoškozování a deprese - na nárůst psychických potíží u dětí a dospívajících upozorňují psychologové a pracovníci odborných center, které oslovil Český rozhlas. Situace se začala zhoršovat už v době covidové pandemie, problém se ale dál prohlubuje.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Deprese a úzkosti

Více ohrožené depresemi, úzkostmi nebo sebepoškozováním jsou také děti, které jsou svědky nebo oběťmi násilí v rodině (ilustrační foto) | Zdroj: Unsplash | Licence Unsplash

„Začala jsem mít černé myšlenky. Respektive se to všechno zhroutilo kvůli tomu, že jsem měla pocit, že jsem sama,“ říká Betty, která loni na podzim - dva dny před svými devatenáctými narozeninami - nastoupila do léčebny. Diagnóza zněla - hraniční porucha osobnosti.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si reportáž Lucie Korcové

„Měla jsem pak už hodně silné sebevražedné myšlenky,“ dodává.

V dětství Betty diagnostikovali ADHD - tedy poruchu pozornosti s hyperaktivitou. S postupujícím věkem začala trpět silnými úzkostmi. Vše se rapidně zhoršilo během distanční výuky.

„Obecně moc nedokážu číst lidi a to, co si myslí. Přes zprávy je to ještě o dost složitější, takže jsem kolem toho měla hodně velké úzkosti. V podstatě jsem ztratila své dva roky života,“ popisuje Betty.

Situace se nezlepšila ani po návratu do školy.

„Nedokázala jsem ani mluvit před třídou. Hrozně jsem se bála, co si kdo o mě myslí,“ dodává Betty.

Přibývá dětí s depresemi. U řady mladých lidí roste nedůvěra k tomu, že svět bude dobrý, míní psycholog

Číst článek

„Je to velký problém, který je bohužel částečně bagatelizován jak ze strany rodičů, tak i bohužel ze strany některých učitelů. Ten problém nastal výrazněji, v době, když se děti začaly vracet do škol, protože v rámci distanční výuky zažívaly některá traumata a neměly se o tom s kým podělit,“ upozorňuje ředitelka pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4 Galina Jarolímková.

Velké psychické problémy pozoruje zejména u dětí, které v době covidu nastoupily na střední školy.

„Byly ve škole jeden měsíc a v říjnu už zase byly v rámci izolace doma, takže se nemohly skamarádit s dětmi. Nenaučily se správně učit a nevěděly, co se mají učit. Takže i ty následky řešíme do dnes,“ shrnuje Jarolímková.

Soustředěnost na výkon

Problémem jsou podle Galiny Jarolímkové rodiče, kteří se soustředí jen na výkon dítěte.

„Kteří si řeknou musíš mít samé jedničky, musíš prospívat za každou cenu. Nemají na děti prostor a jedou jenom po výkonu. Vůbec je nezajímá osobnostní složka dítěte a co prožívá. Dítě potřebuje vždycky slyšet to, že má doma podporu,“ líčí Jarolímková.

24:48

Domácí násilníci mají společné to, že útoky znají z dětství, shrnuje psycholog. Agresorům nabízí pomoc

Číst článek

Více ohrožené depresemi, úzkostmi nebo sebepoškozováním jsou také děti, které jsou svědky nebo oběťmi násilí v rodině.

„Součástí toho obrazu, kdy dítě je depresivní, úzkostné a pokouší se ublížit si nebo se zabít, je to, že ztrácí naději. Nevidí světlo na konci tunelu, tak sahá po těchto nástrojích a nám těchto dětí v době COVIDu, ale i v současné době enormně přibylo. Můžeme to dávat do souvislosti i s tím, že vlastně násilí v rodinách vzrůstalo, co se týká intenzity,“ vysvětluje ředitelka centra Locika Petra Wünschová,

Kvůli uzavření škol v době pandemie přišly navíc děti z rodin, kde bylo běžné domácí násilí, o prostor, kde se cítily bezpečně. Nejvíc to zasáhlo dospívající mezi 12. a 16. rokem.

„Tam jsme pozorovali enormní nárůst sebepoškozování, útěků z domova, pokusů o sebevraždu,“ přibližuje Wünschová.

27:39

Antidepresiva mi zachránila život, říká režisér Ondřej Moravec. Depresi představuje ve virtuální realitě

Číst článek

S psychickými problémy dětí se podle ní potýká mnoho rodin. Ať už děti nebo rodiče se ale často stydí a o situaci mlčí.

„V případě, že si zlomíte nohu, tak se nikdo nestydí jít na ambulanci se nechat ošetřit. V okamžiku, kdy například prožíváme hluboké úzkosti, tak velmi málo lidí vyhledá odbornou pomoc. Tady bych chtěla říct, že služby psychologa, psychoterapeuta je možné vyhledat i preventivně,“ doplňuje Wünschová.

Kvůli nedostatku dětských psychiatrů a psychologů jsou ale v Česku dlouhé čekací lhůty. První psychologickou pomoc proto můžou poskytnout i pracovníci krizových linek.

Lucie Korcová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme