Psychologů je málo a pacientů stále více. Nejčastějším případem je žák základní školy s úzkostmi
Najít dětského psychologa je složité - někteří vůbec nepřijímají nové pacienty, jinde mají pořadníky, ve kterých se čeká třeba i půl roku. Podle Asociace klinických psychologů počet odborníků stagnuje, ale stoupá počet dětí, které potřebují jejich pomoc. Potvrzuje to i Mobilní tým duševního zdraví, který působí na Kutnohorsku. Hostem Radiožurnálu byla jeho členka, psycholožka Barbora Losenická.
Tým mobilních psychologů působí na dvou základních školách v Kutné Hoře a ve Zruči nad Sázavou. Z těchto měst poté dojíždějí do menších obcí. Projekt funguje již dva roky a zájem o služby v oblasti duševního zdraví prý stále narůstá.
Že se něco děje, můžeme poznat i z toho, že se děti začnou jinak oblékat, radí psycholožka
„Za dva roky našeho pilotního působení jsme pracovali s téměř 600 dětmi, rodiči a učiteli, takže zájem opravdu velký je,“ říká psycholožka Barbora Losenická, která je součástí Mobilního týmu duševního zdraví.
Nejvíce dětí, které odbornou pomoc vyhledají, mívají podle Losenické problémy s úzkostmi. Původcem těchto problémů pak bývají obavy ze školy či navázání kontaktu s vrstevníky. Za nejdůležitější Losnická považuje s dětmi hlavně mluvit o tom, jak se cítí a co potřebují.
Méně koníčků, méně zájmů
Duševní zdraví dospívajících se zhoršilo po nástupu mobilů a Instagramu. Ty ale nemusejí být na vině
Číst článek
Děti vyhledávají odbornou pomoc stále častěji a podle Losnické za to může více faktorů. „Velkou roli v tom hraje pandemie covidu-19, ale nedá se to svalit pouze na ni. Děti tráví stále méně času venku, mívají méně koníčků a zájmů, tudíž pak s nimi my dospělí i méně mluvíme,“ uvažuje Losenická.
Věkovou hranici, kdy duševní problémy u dětí začínají, je náročné určit. Některé děti využijí odbornou pomoc Mobilního týmu již ve čtvrté třídě. Nejčastěji se však podle Losenické jedná o žáky druhého stupně a středních škol.
Tím, kdo Mobilní tým duševního zdraví kontaktuje, bývají často sami rodiče, kteří u dětí vypozorují neobvyklé chování a uzavírání se do sebe. „Děti se začnou více zahalovat, nosit kapuci, trávit hodně času na počítači, ráno jsou nevyspalí a málo jedí. Častým problémem bývá i to, že si dítě najde rizikovou partu,“ vysvětluje Losenická.
Aby se dítě dostalo do péče odborníka, není vůbec snadné, protože klinických dětských psychologů je v Česku dlouhodobě nedostatek. Podle Losenické by mělo být prvním krokem obrátit se na Linku bezpečí, nebo navštívit s dítětem jedno z krizových center.
„Člověk by zároveň neměl zapomenout zapsat se co nejdříve na pořadník, ať už k psychoterapeutovi, psychiatrovi nebo klinickému psychologovi,“ uzavírá Losenická. Čekat na odbornou pomoc je možné i přes půl roku.
