Primářka z Motola: Kvůli koronaviru musíme i k malým dětem přistupovat jako k rizikovým
Ačkoliv je to pro lékaře nezvyk, i k malým dětem musí v době šíření nemoci COVID-19 přistupovat jako k rizikovým. Systém přijímání pacientů se změnil třeba v pražské nemocnici v Motole. I tam se ale potýkají s nedostatkem zdravotnického materiálu. „Výtěry máme omezené jenom na pacienty, kteří přišli kvůli hospitalizaci,“ popisuje Radiožurnálu současné fungování pohotovosti a dětského urgentního příjmu v motolské nemocnici primářka Jitka Dissou.
Dětská část Fakultní nemocnice v Motole. Vedle sebe tu jsou vchody do urgentního příjmu a na pohotovost. Váhám, kterými vstoupit. Dilema vzápětí vyřeší primářka zdejšího dětského urgentního příjmu Jitka Dissou, která se objeví ve dveřích.
Poslechněte si, jak se kvůli koronaviru změnil dětský urgentní příjem v Motole
Obě máme na obličeji roušky. Než se stihnu zarazit, ruka mi podvědomě vystřelí směrem k lékařce. „Ruce si podávat nesmíme,“ usměje se očima.
Venku jsem si nebyla jistá, do kterých dveří zamířit. Kam teď tedy jdeme?
Na dětský urgentní příjem. Sem jezdí za normálních okolností záchranky s dětmi od narození do 18 let. Ať už jsou po nějakém traumatu, mají horečky nebo třeba křeče. Kvůli šíření koronaviru jsme museli příjem rozdělit.
Pacienti, kteří mají horečku nebo jakékoliv respirační potíže, jdou vedle do vchodu. Tam byla pohotovost, ale teď jsou tam ambulance, kde ošetřujeme všechny infekční pacienty. A tady na urgentním příjmu ošetřujeme jenom ty pacienty, kteří nemají teplotu a jsou jakoby čistí. Tak mezi sebou nepřijdou do kontaktu.
A jak je to s dětskými pacienty, kteří musí být hospitalizováni?
Většina plánovaných hospitalizací se omezila jenom na nezbytně nutné, ale i takových pacientů je poměrně dost. A všichni musí podstoupit test na koronavirus, abychom věděli o všech, kteří se dostanou k nám do nemocnice, jestli jsou pozitivní nebo negativní. Takže všechny výtěry u plánovaných pacientů provádíme tady vepředu na odběrovém místě. A to jak u pacienta, tak i u doprovodu, který s pacientem bude hospitalizovaný.
Potom, co se provede výtěr, pacient odchází na příslušnou kliniku. Každá klinika má vyčleněný jeden, dva pokojíčky, kde děti čekají na výsledek výtěru. Do té doby se k nim přistupuje, jako kdyby byly potencionálně COVID-19 pozitivní. A až potom, když máme výsledky, že dítě je negativní, tak ho přeložíme na jiné specializované oddělení. Třeba diabetologii, urologii a podobně.
Situaci v Thomayerově nemocnici prověří hygienici, na jednom oddělení se nakazilo nejméně 13 seniorů
Číst článek
Teď jsme vešli do druhé části – tedy na pohotovost. Překvapuje mě, jak je tu prázdno. To asi souvisí právě se změnami v provozu, o kterých jste mluvila?
Za normálních okolností je naše pohotovost plná. Přes pohotovost se chodí do dětské části Motola. To jsme museli stopnout a pacienti musí chodit do Motola jenom jedním vchodem. Na naši pohotovost se dostanou přes triáž, k čemuž využíváme mediky. Mají dotazníky a vždycky se zeptají rodičů, jestli dítěti doma naměřili teplotu, jestli je dušné, jestli má nějaký kašel nebo rýmu.
A jestliže aspoň jednu z těchto odpovědí zaškrtnou jako ano, tak jde pacient sem a bude ošetřený na pohotovosti, protože se může stát, že má zvýšenou teplotu, kašle, ale k tomu ještě doma třeba spadl a zlomil si ruku. I takový pacient bude ošetřený tady, protože tady na pohotovosti máme odborné ambulance. Personál už je oblečen tak, jako by pacient měl COVID-19, ale ošetřuje mu ruku.
Z nemoci COVID-19 se vyléčil jedenáctý pacient, počet nakažených v Česku překročil 2000
Číst článek
Dělají se těmto pacientům automaticky také výtěry kvůli koronavirové nákaze?
Výtěry se nedělají. Chybí nám speciální štětičky. Jsou to takové kartáčky a je jich velmi málo. Výtěry máme omezené jenom na pacienty, kteří přišli kvůli hospitalizaci.
Pacienti, kteří jeví známky respiračních problémů, ale nepotřebují kyslík, můžou být v domácí péči. Těm výtěr neděláme, ale posíláme je domů s tím, že by měli mít 14denní karanténu, jako kdyby byli pozitivní. A samozřejmě je upozorňujeme, že v případě zhoršení stavu, nám můžou zavolat. Potom bychom už opravdu neměli výtěrovky pro pacienty, kteří jdou do nemocnice. Je to škoda. Samozřejmě bychom potřebovali mnohem víc testovat i pacienty, kteří jsou ambulantní, abychom o nich měli přehled, ale technické možnosti to teď neumožňují.
Hodně se také mluví o tom, že onemocnění COVID-19 se dětem spíše vyhýbá…
Děti ho samozřejmě chytit můžou. Má se ale za to, že děti prodělávají koronavirovou infekci bez jakýchkoliv příznaků. Můžou mít mírné příznaky, ale nemusí mít taky žádné příznaky. Děti to vždycky zvládnou dobře, ale jsou rizikem – jednak pro svoje rodiče, ale co hůř, hlavně pro svoje prarodiče.
Když je dítě bez příznaků, rodiče si řeknou: „Ano, můžeme jít na návštěvu k babičce k dědečkovi.“ Ale tam už je riziko, že potom budou nakažení a budou mít těžký průběh. Takže, co se týká zdraví dětí, ty by infekci vždycky měly zvládnout dobře. Minimálně do těch 15 let. Ale jsou rizikem pro svoje okolí.
Přesto, máte nějaké dítě hospitalizované právě v souvislosti s koronavirem?
Zatím máme jednoho pacienta, který měl příznaky a byl mu proveden výtěr. Dítě mělo nějaké problémy, se kterými muselo být hospitalizované. S maminkou je hospitalizovaný už několik dní. Děti jsou pak separované každé ve svém pokoji a personál k nim přistupuje s veškerou ochranou.
A jak je to právě s personálním obsazením? Přistoupili jste k nějakým výjimečným opatřením?
Zatím vycházíme z toho, že je riziko i pro personál, že se nakazí. Proto musíme mít nějaký personál, který bude v záloze. Pokud tady budeme mít dejme tomu sestřičku, která se nakazí, tak i ostatní její kolegyně by pak nesměly určitou dobu chodit do práce. Ale my ten provoz musíme nějak pokrýt. To znamená, že bychom měli mít ostatní personál někde stranou – ideálně doma. A ten by pak přišel a nahradil personál, který je nemocný nebo v karanténě.
‚Jsme článek v řetězu nákazy.‘ Španělsko čelí šíření koronaviru mezi zdravotníky, ti neskrývají rozhořčení
Číst článek
Budete muset z toho důvodu třeba posílit řady doktorů nebo sester? Právě zdravotních sestřiček je v posledních letech nedostatek.
Ano, v současné době najít někde nějakou volnou sestřičku není úplně jednoduché. Musíme si pomoct z vlastních řad. A také jsme využili mediky, kteří se nám přihlásili. Je to opravdu dobrá pomoc. Jsou hodně angažovaní a chtějí pomáhat. Udělali jsme jim takový rychlokurz pediatrie a práce s počítačem. Museli jsme z nich udělat plnohodnotné členy týmu. Samozřejmě nemůžou dělat opravdu odbornou činnost, kterou dělají sestry. Ale na vypomáhání, i třeba podávání informací pacientům, jsou velmi dobří.
Přiznám se, že mám pořád ještě trochu problém nepodat ruku člověku, se kterým se vítám. A celkově si držet odstup. Vy jako lékařka tohle asi pociťujete ještě víc, když jste byla zvyklá být s pacienty v každodenním úzkém kontaktu.
Je to pro nás nezvyk, protože k dětem jsme vždycky přistupovali jinak. Na dospělém urgentním příjmu, nebo kdekoliv jinde, kde pracujete s dospělými pacienty, tak už byl standard brát si na vyšetření rukavice a roušku. To u dětí úplně nefunguje.
Samozřejmě už jenom tím, že si vezmete tu roušku, tak vyvoláváte dost strach. Už takhle se bojí, ale bojí se ještě o to víc, když vám nevidí úplně do tváře. A jak děti vyšetřujete v rukavicích… Je to zvláštní, zvlášť u malinkatých kojenců a batolat. Ale musíme si na to zvykat. Musíme chránit především sami sebe.
