Potrat ženám nezpůsobí neplodnost. Je to starý a přežitý mýtus, upozorňuje gynekolog
„Snažím se to ženám nekomplikovat. Většinou jsou jasně rozhodnuté, že chtějí umělé přerušení těhotenství podstoupit,“ hodnotí proces interrupcí na žádost pacientky gynekolog Petr Kolek. „Nejsme tu od toho, abychom jim to rozmlouvali. Máme jim nabídnout další možnosti a pomocnou ruku, je to ale velmi diskrétní,“ vysvětluje v rozhovoru k publicistické sérii Přerušení na Radiu Wave.
Častým argumentem ohledně interrupcí je, že přerušení těhotenství může znamenat ztrátu plodnosti. Jak je to ve skutečnosti?
Ten argument je velmi starý a dnes už neplatí. Studentům přednášíme o takzvaném Ashermanovu syndromu, který býval kdysi dávno následkem umělého přerušení těhotenství. Tehdy se dutina děložní evakuovala ostrými nástroji.
„Rozhodnutí jít na interrupci naprostá většina žen nelituje, v žádné fázi toho procesu, ani v dalších letech poté. Bavíme se třeba o 95 % těch žen,“ říká psycholožka a výzkumnice z Národního ústavu duševního zdraví Kristýna Hrdličková
V děloze je děložní sliznice, která každý měsíc narůstá a v průběhu menstruace se odlučuje a ta vyrůstá z takové bazální vrstvy. Při interrupci se tehdy stávalo, že se tato vrstva narušila a stalo se, že přední a zadní stěna dělohy se k sobě přilepily a srostly.
Děloha se tak zavřela, zůstaly tam jen takové tenké kanálky, kudy žena trochu menstruovala, ale nebyla potom schopná otěhotnět. Dnes Ashermanův syndrom vídáme opravdu velmi vzácně, a ne po interrupcích, ale třeba u žen, které měly přirostlou placentu. Vůbec bych ho nedával do souvislosti s interrupcí.
Dnes se chirurgická metoda provádí tak, že do dělohy zavedeme tenkou trubičku, kterou se obsah dutiny děložní odsaje. Většina gynekologů, kteří tento výkon provádějí, už potom ani nevyužívá žádný nástroj, aby si ověřili, že je ta dutina prázdná, protože když se to naučíte, víte, že se děloha stáhne a sevře se na té aspirační kyretě, tedy té trubičce.
Tím pádem tam není riziko, že bychom mohli poškodit bazální vrstvu sliznice.
Jaké jsou vůbec možnosti interrupcí?
Dnes v souvislosti s umělým přerušením těhotenství vycházíme z normy z roku 1986, která se pak lehce upravovala, ale v zásadě patříme mezi liberální státy, které ho umožňují i ženě, která si to přeje. Není potřeba splňovat nějaké zdravotní podmínky, pokud je to do 12. týdne těhotenství.
Pak jsou další možnosti, které souvisí se zdravotními problémy nebo genetickými indikacemi. Tam je možné přerušit těhotenství až do 24. týdne. Pokud zjistíme třeba nějakou vadu, která není slučitelná se životem, těhotenství ukončíme.
Kolik stojí interrupce? Nejvíc pacientky v průměru zaplatí na Pardubicku, rozdíl v ceně je i deset tisíc
Číst článek
Z hlediska zdravotního stavu a psychiky matky je lepší to udělat i třeba v 17. týdnu než to potom řešit po porodu, kdy se dítě většinou narodí mrtvé nebo zemře krátce po porodu. Z toho důvodu tedy legislativa umožňuje ještě tuto možnost.
Dnes existují dvě možnosti umělého přerušení těhotenství, tedy chirurgické a farmakologické. Jaké jsou mezi nimi rozdíly?
Farmakologické je opět omezené délkou těhotenství, která nesmí být více jak 7 týdnů. Žena nejdřív spolkne pilulky, které těhotenství ukončí a dva dny nato spolkne pilulky, které ho odloučí z dělohy. To provází takové silnější menstruační krvácení.
Za nás z lékařského hlediska je tento proces šetrnější než chirurgické ukončení, které na druhou stranu některé ženy preferují, protože trvá pár minut v celkové narkóze. Žena přijde do nemocnice a za několik hodin odchází a věc je vyřešena. Farmakologicky to přece jen trvá několik dní až týden třeba.
Jak jsou stanoveny lhůty, tedy sedm týdnů v případě farmakologického přerušení a dvanáct týdnů v případě chirurgického?
Je to dáno primárně věkem těhotenství. Do dvanácti týdnů se bere, že to je ještě embryo. Nebudu se pouštět do nějakých etických otázek, protože si myslím, že nikdo nemá radost z toho, že jde žena na přerušení těhotenství, ale my tam nejsme od toho, abychom ty lidi soudili. Ony nám nemusí sdělovat jejich důvody.
Nejdřív po půl roce
Když se žena rozhodne, že chce provést interrupci, jaké kroky musí podstoupit až do finální fáze?
Na to jsou pravidla. Žena musí mít sepsanou žádost o přerušení těhotenství, kterou musí sepsat její obvodní gynekolog. Ten totiž zná její historii a jednou z podmínek je, že nesmíte podstoupit dvě interrupce během šesti měsíců. To by měl právě vědět váš gynekolog.
23:19
Ženské tělo vždy bylo předmětem kontroly. Právo na interrupce je křehké, upozorňuje socioložka
Číst článek
Žena přijde, gynekolog těhotenství změří a pokud se vejde do zákonných limitů, sepíše žádost o přerušení a pošle ji do zdravotnického zařízení těhotenství přerušit.
Jaký je důvod toho půlročního omezení?
Myslím, že je to jednak zdravotní hledisko. Když to pravidlo vznikalo, bylo k dispozici jen chirurgické ukončení těhotenství. A přece jenom není úplně zdravé po ani ne půl roce strkat do dělohy znovu nějaké nástroje. To je jeden pohled.
Ten druhý pohled by byl trochu takový výchovný, protože spousta žen kašlala na plánované rodičovství, neřešila žádnou antikoncepci a chodila na potraty pravidelně. Tím se to omezilo, tedy že dřív, než za půl roku nemůže.
Výjimkou z tohoto pravidla jsou ženy nad 35 let a ženy, které mají více než dvě děti.
Farmakologická interrupce se může provádět jen ve zdravotnických zařízeních s lůžkovou péčí, ale žena přitom není hospitalizovaná. Žena tak poté, co požije tabletu, sedí na chodbě nebo v čekárně, kde okolo ní mohou být i ženy v různých stavech těhotenství. Nemusí být příjemné potrácet v takovém prostředí. Jak na to nahlížíte?
To je výborná otázka. Když žena spolkne ty tablety, může to provázet reakce na léčivo, ale v tu chvíli neproběhne ještě ukončení těhotenství, plod se nezačne odlučovat. Může se jí ale udělat špatně, proto tam hodinu sedí v čekárně, ale nikdo neví, že může být těhotná.
Když jí je špatně, sestra ji položí na lehátko, když ne, odchází domů. Někdy ženám dáme infuzi, protože se jim neudělá dobře, tak poté zase hodinu počkají, ale potrat neproběhne, to pocítí až v podobě silnější menstruace několik dní po aplikaci léků.
26:29
Jalovec i kopání do břicha. Pokusy o interrupci před legalizací končily i smrtí, přibližuje antropoložka
Číst článek
A proč to tak je? Proč je to jen v lůžkovém zařízení?
Pravidlo je takové, že jenom my jako lůžková zařízení si ty tablety můžeme objednat, a to proto, aby se s tím nerozšířil nějaký byznys a nemohl si je objednat kde kdo. My máme ústavní lékárnu, přes kterou si tablety objednáváme, vedeme jejich evidenci a nedá se to zneužít.
Myslíte si, že by bylo pro ženy nebezpečné, kdyby si tablety braly doma samy? Nebo kdyby byly dostupné třeba na předpis?
Na předpis si to teoreticky umím představit. Může se ale třeba stát, že lékař nenapíše, že je žena už třeba v pozdějším týdnu těhotenství, možná se tomu zákonem chtělo zabránit. Teoreticky by se to ale receptem dalo ošetřit.
Druhá věc ale je, že ženám opravdu někdy může být tak špatně, že to vyžaduje nějakou intervenci.
‚Nejsme tu od rozmlouvání‘
Jaká je samotná role lékaře nebo lékařky v procesu interrupce?
Snažím se to ženám nekomplikovat. Většinou jsou jasně rozhodnuté, že chtějí umělé přerušení těhotenství podstoupit, a k tomu většinou nemám vůbec co říct. Když před sebou máte dívku, která pláče, nechce se podívat na ultrazvuk a odvrací zrak, řešíte, co se děje a někdy je skutečně třeba nucena svým okolím, aby interrupci podstoupila.
Někdy ji tlačí rodiče, někdy zase partner. V takových případech se jí snažím pomoci v tom, jestli to opravdu chce nebo nechce. A že nemusí akceptovat přání svého okolí.
Myslím ale, že tam nejsme od toho, abychom jim to rozmlouvali. Máme jim nabídnout další možnosti a pomocnou ruku. Je to velmi diskrétní.
Interrupcí je dnes desetkrát méně než v 80. letech. Důvodem je lepší prevence, hodnotí socioložka
Číst článek
Zároveň my v nemocnici máme i psychologa, který s tou ženou může poté pracovat. Tuto podporu potřebuje čím dál víc žen, nejen ty, které chtějí být těhotné a o dítě přijdou nebo které porodí mrtvý plod, ale často jsou to právě i ženy, které třeba ne zcela dobrovolně podstoupily přerušení, a potom potřebovaly nějakou psychologickou nebo psychiatrickou pomoc.
V tomto ohledu můžeme zmínit Maďarsko, kde předtím, než žena podstoupí umělé přerušení těhotenství, musí doktor vyloženě v zápisu napsat, že slyšela tlukot srdce plodu. Jak myslíte, že by to na ženu v tomto momentě mohlo působit?
Spousta žen, které přijdou na interrupci, nechce nic vidět, jsou to i ty jasně rozhodnuté, které jsou z toho třeba nešťastné, ale je to jejich rozhodnutí. Pro ženu to určitě musí být nepříjemné, poslechnout si to srdíčko, protože to nechtějí.
V jiných státech je pak povinnost, že žena musí projít kolečkem, které zahrnuje třeba pohovor u psychologa. Trochu to připomíná komunistické potratové komise u nás. Jaký je na to váš pohled?
Úplně stejný. Myslím, že přesně k tomu by to vedlo, tedy že tam bude komise lidí a zase by se to rozpadlo do interrupčních komisí, co bývaly, což si myslím, že pro ženu bylo dehonestující tohle podstupovat.
Co by se podle vás stalo, kdyby u nás byly interrupce zakázané?
Určitě by to vyvolalo vlnu nelegálních interrupcí. V historii to prováděli ať už doktoři, kteří to dělali nelegálně, nebo nějaké porodní báby někde v soukromí, ale taky se využívaly různé rady. Je to každopádně spojeno s velkým rizikem zánětu a poranění dělohy, což může skončit i smrtí ženy.
Proč je podle vás důležité mít svobodný přístup k interrupcím?
Myslím, že svoboda člověka by neměla být narušená. Tohle je svobodná volba o svém těle, o tom, jak chci, aby pokračoval můj život, jestli to chci spojit s narozením potomka nebo ne.
Otázka je samozřejmě, jestli to už je nějaký život, ale zase na druhou stranu si myslím, že to do svobodného světa patří i se takto rozhodovat a když k mám důvody k tomu nepřivést potomka na svět, tak si myslím, že by mi to mělo být umožněno.
