Vůně krému nebo chvíle klidu, vzpomínají Bělorusky, co je drželo nad vodou v Lukašenkově vězení

Jedno z mnoha shromáždění na podporu svobodného Běloruska, Amsterdam, červen 2021. Tehdy místní běloruská komunita požadovala propuštění pěti set politických vězňů z lukašenkova vězění. Nyní jejich počet vzrostl na 1500. | Foto: Romy Arroyo Fernandez | Zdroj: Reuters

O politiku se do voleb v létě 2020 běloruské studentky Máša a Světlana nezajímaly, nakonec ale skončily v Lukašenkově vězení a dva roky šily uniformy pro vojáky a policisty. „Pro ženy tam byly hrozné podmínky. Byla tam spousta mladých žen, které jednou budou matky, ale ve vězení si zničí zdraví,“ vzpomíná Máša v rozhovoru pro iROZHLAS.cz. Obě našly nový domov v Česku. Dalších více než 1500 politických vězňů v Bělorusku zůstává za mřížemi.

Praha Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Máša a Světlana pijí kávu v jedné z pražských kaváren a na první pohled se ničím neliší od svých vrstevnic. Dvě běloruské studentky, obě kolem dvaceti let, dnes působí klidně.

Před čtyřmi měsíci se po dvou letech vrátily z Lukašenkova vězení, a to do úplně jiného světa: když je běloruská KGB na podzim 2020 zatýkala, svět stále řešil onemocnění covid-19 a ruští vojáci byli ještě na své straně hranice.

Běloruská prokuratura žádá pro novináře Prataseviče deset let vězení, pro jeho kolegy 19 a 20 let

Číst článek

„Politika mě nezajímala, dokud jsem se neocitla ve vazební věznici,“ ujímá se jako první slova mladší Máša a Světlana souhlasně přikyvuje.

iROZHLAS.cz totožnost obou mladých žen zná, kvůli jejich bezpečnosti ji ale neuvádí.

Do běloruských prezidentských voleb v srpnu 2020 žily normální život: studium, práce, rodina. Jenže pak běloruské úřady zamezily některým kandidátům, jako třeba Viktaru Babarykovi nebo Sjarheji Cichanouskému, aby se voleb účastnili.

Následovaly samotné volby, ve kterých Alexander Lukašenko, který zemi vládne od roku 1994, údajně vyhrál s 80 procenty, kdežto jeho protikandidátka Svjatlana Cichanouská měla získat necelých 11 procent.

Výsledky voleb, které neuznala ani Evropská unie, vyvolaly do té doby v moderní historii Běloruska bezprecedentní protesty. Lidé vyšli do ulic a začalo zatýkání a bití.

Světlana i Máša se protestů účastnily. Lukašenko byl prezident celý jejich život a chtěly změnu.

Rusko rozmístí v Bělorusku jaderné zbraně, řekl Putin. V zemi bude deset letadel schopných je nést

Číst článek

„Nečekala jsem, že naše pokojná setkání by vláda mohla považovat se nebezpečná a nečekala jsem tak silnou reakci,“ vzpomíná Světlana. První vlna zatýkání se jim vyhnula, na začátku listopadu si přišla KGB i pro ně.

„Zatkli mě doma, vykopli dveře a odvezli mě. Neřekli ani mé rodině, kam mě vezou,“ popisuje Máša.

Světlanu mezitím vyloučili z univerzity, mimo jiné proto, že poskytla několik vyjádření nezávislým běloruským médiím. Nastoupila tedy do zaměstnání, kde ale stihla odpracovat jen čtyři dny.

„KGB mě zadržela, když jsem šla večer z práce. Měla jsem štěstí, protože jsem šla zrovna s kolegou a on u toho byl, takže dal vědět mé rodině a médiím. Kdybych bývala šla sama, tak by se o mně nikdo nedozvěděl.“

Luxus v podobě záchodové mísy

Než se dostaly k soudu, strávily obě téměř rok ve vazební věznici. „To bohužel v Bělorusku není nic zvláštního,“ komentuje pro iROZHLAS.cz Kryscina Šyjanok z Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice, které se obě mladé ženy podařilo po propuštění do Česka dostat.

„Byla tam strašná zima, měla jsem na sobě jen to, v čem mě zadrželi. Bála jsem se, že budu mít problém s ledvinami, protože jsem v podstatě spala na betonu,“ přibližuje tristní podmínky Světlana a dodává, že nejhorší podle ní byla naprostá ztráta soukromí.

„Vše kontrolují a pořád vás sledují. Například když jdete na toaletu, je tam malé okénko a mohou vás pozorovat. Navíc tam pracovali samí muži. Ale měli jsme štěstí, že jsme vůbec měli záchodovou mísu, v jiných celách měli jen kbelík.“

Běloruský soud poslal na 12 let do vězení dvě novinářky. Psaly o protivládních protestech a opozici

Číst článek

Po roce konečně začalo soudní řízení, které trvalo tři měsíce. Obě se shodují, že už byly smířené s tím, že je odsoudí, jen nevěřily, že dostanou tak vysoké tresty.

Mezi světlé okamžiky patřily dny, kdy je do soudní síně přišli podpořit zahraniční velvyslanci a velvyslankyně, včetně českých diplomatů.

„V den, kdy nás odsoudili, to bylo poprvé za celou dobu, kdy nám nasadili pouta. Bylo to zvláštní, soudní síň byla plná, přišli tam příbuzní a kamarádi, a člověk má na sobě pouta, takže je nemohl ani obejmout,“ vybavuje si Světlana.

„Já jsem se smála. Bylo to od začátku do konce směšné. Bylo směšné, jak celý systém zavírá oči nad realitou. Byly jsme připravené, že nás odsoudí, ale zároveň jsme věděly, že my máme pravdu, takže jsme to nesly s jistou důstojností. Naopak to byli příslušníci toho systému, kteří přišli o svou čest tím, že se na tom podíleli,“ ohlíží se Máša za dnem, kdy si vyslechly trest: dva a půl roku za „organizaci a přípravu jednání, která hrubě porušují veřejný pořádek nebo aktivní účast na takových jednáních“.

A dodává: „Nečekaně nikdo z nás nebrečel, ani nikdo z našich přátel nebo rodiny, zůstali jsme silní, možná zapracoval adrenalin.“

Uniformy se vzkazem

Obě se proti rozhodnutí odvolaly, ale nic to nezměnilo. Putovaly tedy do vězení. Tam šest, někdy i sedm dní v týdnu společně s dalšími vězeňkyněmi šily uniformy pro běloruské vojáky a policisty.

Neodpustily si ale drobnou „diverzi“: do míst, kam se ve vojenských sakách vkládají nárameníky, tajně psaly „Ať žije Bělorusko“ a další hesla běloruské demokratické opozice.

Jednou ročně mohly od příbuzných dostat balík s oblečením, zásilku s potravinami pak každé tři měsíce. Dělit se mezi sebou nesměly. Ženy, kterým nikdo balík neposlal, měly prostě smůlu.

Shromáždění na podporu svobodného Běloruska v Krakově, říjen 2022. Lukašenkův režim aktuálně drží za mřížemi minimálně 1500 politických vězňů | Foto: Beata Zawrzel | Zdroj: Reuters

„Musely jsme nosit speciální uniformu, v létě šaty, hodně ošklivé, v zimě jsme nosily sukni a sako, pod sukní punčocháče nebo maximálně legíny. Nehledě na to, jaké bylo počasí, nemohly jsme nosit kalhoty,“ vysvětluje Máša a Světlana dodává, že vězeňský mundúr měl navíc růžovou barvu.

„Pro ženy tam byly hrozné podmínky. Byla tam spousta mladých žen, které jednou budou matky, ale ve vězení si zničí zdraví,“ pokračuje Máša.

S tím souhlasí Šyjanok, která usiluje o to, aby bývalí běloruští političtí vězni a vězeňkyně měli v Česku přístup kromě krizové psychologické pomoci také ke zdravotní rehabilitaci.

‚Máme dvouhlavého nepřítele.‘ Běloruští partyzáni sabotují ruské síly v zemi a bojují proti Lukašenkovi

Číst článek

„Mnozí mají problém s trávením, se žaludkem a potřebují péči, která není garantována komerčním pojištěním, je to samostatný bod k jednání s vládami jednotlivých států Evropské unie,“ vysvětluje Šyjanok, která se podílela na spuštění českého vládního projektu MEDEVAC pro Bělorusy v roce 2020.

Díky němu se do Česka dostalo 60 Bělorusů, kteří byli zraněni během protestů a potřebovali kvalitní lékařskou péči, kterou by doma v době protestů nedostali.

Hvězda opozice v izolaci

Máše i Světlaně začaly dělat radost obyčejné věci, kterých by si dle svých slov za normální situace ani nevšimly: vůně krému, který jim přišel v balíku, deset minut klidu, kdy nemusely nic dělat, ale především je držely nad vodou jejich spoluvězeňkyně.

„Holky, viděla jsem v nich obrovskou sílu. Byly tam různé ženy, obyčejné holky jako já, ale také nejchytřejší ženy Běloruska,“ vzpomíná dojatě Světlana.

Ke konci jejich trestu, před silvestrem 2022, do jejich věznice přivezli také Maryju Kalesnikavovou, jednu z vůdkyň běloruských demokratických sil a spolupracovnici Svjatany Cichanouské.

K opoziční političce, která byla Lukašenkovým režimem odsouzena k 11 letům odnětí svobody, ale neměly šanci se dostat.

„Izolovali ji úplně od všech, nebylo možné s ní komunikovat nebo se jí jen dívat do očí,“ upřesňuje Světlana.

Máša i Světlana mohly dostávat dopisy nejen od rodiny, ale také od kamarádů i neznámých lidí, kteří politickým vězňům autoritářských režimů tímto způsobem vyjadřují podporu. To ale skončilo s ruskou invazí na Ukrajinu v únoru 2022.

Co se vlastně stalo, se pořádně dozvěděly až po propuštění na svobodu na konci roku 2022, do té doby žily v „informačním vakuu“ a informace mohly získat jen z běloruských státních médií.

Sleď pod kožichem a pivo

„Vyzvedli mě máma a kamarádi, dostala jsem květiny, všechny jsem je objala a brečela. Pak jsem si sedla do auta a poslouchala hudbu,“ vybavuje si první okamžiky po propuštění Máša.

„Nejdřív jsem se setkala s rodinou, po několika hodinách také s kamarády a dali jsme si černé pivo, protože miluju černé pivo, o tom jsem snila. Měla jsem chuť na salát sleď pod kožichem (salát ze sleďů, brambor, červené řepy, mrkve a vařených vajec, pozn, red.), tak jsem si ho dala. To byla moje první radost,“ přidává se k ní Světlana.

Vítězství Ukrajiny nad ruským agresorem podle Máši a Světlany přináší také naději pro Bělorusko

„V Lukašenkově vězení stále zůstává mnoho lidí, kteří tam vůbec nemusí být, vývoj na Ukrajině může ovlivnit propuštění těchto osob,“ doufá Světlana.

Podle běloruské humanitární organizace Viasna je v zemi aktuálně za mřížemi minimálně 1500 politických vězňů.

Kateřina Gruntová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme