Ještě před započetím jednání si soudkyně Pavla Hájková zavolala do jednací síně obhájce Ivany Timové a státního zástupce Martina Bílého. Po krátkém jednání vpustila do místnosti i veřejnost, tento krok vysvětlila soudkyně hned v úvodu.

„Soud vyžaduje dvě drobné korekce dohody o vině a trestu. Ty byly stranám předloženy s tím, zda takovou dohodu uzavřou,“ avizovala dopředu soudkyně Pavla Hájková. Jak žalobce Martin Bílý, tak i Ivana Timová se zněním dohody přesto souhlasili. „Souhlasím s tou aktualizovanou formulací,“ řekla Timová, která se nechtěla po skončení jednání na záznam vyjádřit. Její advokát pak jen ve stručnosti odkázal na svou klientku. „Proč přistoupila na dohodu, se musíte zeptat jí,“ dodal.

Státní zástupce pak uvedl, že základem pro dohodu bylo její přiznání viny tak, jak byla vylíčena ve sjednané dohodě. Mohla tak přijmout podmíněný trest, který soud vyměřil na 1,5 roku vězení se zkušební dobou na 2,5 roku. „Po prostudování dohody o vině a trestu, tak jak byla modifikována, dospěl soud k závěru, že dohodu a návrh na její schválení akceptoval. Proti rozsudku může poškozený (Pavel Rus – pozn. red.) podat opravný prostředek,“ vysvětlila soudkyně Hájková.

Sjednanou dohodu v rozsudku vysvětlovala třeba i sníženou příčetností Timové. „U paní obžalované byly shledány znaky snížené příčetnosti, z toho důvodu je předpokládaný trest nižší, než předpokládá zákonná výměra, protože za této situace je uložený trest dostačující,“ vysvětlil žalobce Bílý, podle kterého podstoupili znalecké zkoumání oba obžalovaní.

Podle vyneseného verdiktu Timová svému manželovi, obžalovanému Pavlu Rusovi, poskytla součinnost při zakládání a fungování jeho webu, na kterém publikoval nenávistné a výhrůžné články a přes které veřejně podněcoval k nenávisti k jinému národu a rase. Současně mu umožnila přístup do své datové schránky, ze které rozesílal výhrůžné zprávy, ke kterým prováděla také korektury – musela tak podle soudu nutně vědět, co je jejich obsahem.

Antisemitské výhrůžky

Manželé Pavel Rus a Ivana Timová podle obžaloby společně odesílali na úřady, školy, ale třeba i státní zastupitelství, Národní bezpečnostní úřad či Bezpečnostní informační službu stovky výhrůžných, antisemitsky laděných zpráv. V nich psali o tom, že české úřady, policii a justici ovládá „zločinecká banda židovského původu“, a vyhrožovali, že jejich představitelům „skutečně nezávislé soudy useknou ty prolhané hlavy“.

Další zprávy pak útočily přímo na premiéra Petra Fialu či expremiéra Andreje Babiše, nejvyššího státního zástupce Igora Stříže či vrchní žalobkyni Lenku Bradáčovou.

Forma, jakou zprávy odesílali, se přitom lišila. Část z nich odeslal Rus podle žalobce z datové schránky svého otce, do které měl mít – jakožto syn – neomezený přístup. Další výhrůžky pak dorazily na úřady přímo z datové schránky jeho ženy Ivany Timové. Ta se ale bránila před soudem tím, že svou datovou schránku prakticky nekontrolovala a že tedy netušila, co se z ní odesílá. Přitom dodala, že veškeré texty sepisoval právě její manžel.

Ten měl podle obžaloby do domácího počítače také nainstalovat software pro vzdálený přístup, aby z něj mohl zprávy odesílat právě třeba na služebních cestách z mobilního telefonu. „A to se záměrem, aby v případě vypátrání mohl na svou obhajobu uvádět, že předmětné datové zprávy z datové schránky v danou dobu nemohl  odesílat, neboť byl v zaměstnání či na jiném místě,“ míní žalobce ve shodě s tím, jak později Rus před soudem argumentoval.

Rus pak navíc ještě založil webovou stránku, na kterou pak umisťoval podobně laděné texty. Provoz stránky hradila podle obžaloby právě Timová, která měla zároveň vědět, k čemu stránka slouží.

Těžké nesouhlasit

Ačkoliv Timová podle soudu věděla o obsahu jednotlivých zpráv, protože prováděla jejich korektury, sama tvrdila, že zprávy blíže nestudovala, protože na ni Rus tlačil, aby je opravovala rychle. Vypověděla pak navíc, že s jejím manželem bylo těžké nesouhlasit, protože na ni často křičel, „házel předměty nebo mi dal facky“.

Rus s dohodou mezi Timovou a žalobcem od počátku nesouhlasil. Před soudem na začátku ledna uvedl, že většina toho, co jeho žena vypověděla, je lež a „kdyby řekla pravdu, nemají na mě vůbec nic“. Přiznal, že na ženu křičel, odmítl ale fyzické násilí.

Loni v říjnu si ale už Rus vyslechl rozsudek Krajského soudu v Praze, který ho poslal za ublížení na zdraví s následkem smrti na pět let za mříže. Podle zatím nepravomocného verdiktu měl v únoru 2019 uhodit několikrát do hlavy svou nemocnou matku, které tak způsobil zranění kvůli kterým po řadě operací o dva měsíce později zemřela.

Tomáš Pika Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít