Ekonom: Mzdy porostou hlavně ve velkých podnicích. Nástup Trumpa může přinést obchodní války
V příštím roce se víc než polovina lidí v Česku chystá šetřit. A to hlavně na oblečení, dovolených, potravinách, sportu a kroužcích – ukázal to prosincový průzkum agentury Median pro Český rozhlas. Jen 13 procent respondentů je přesvědčeno, že v příštím roce s rodinným rozpočtem vyjde bez nějakých ekonomických opatření. Podle ekonoma České spořitelny Petra Zahradníka je reálné, že by mohly mzdy v příštím roce růst zejména ve velkých podnicích.
Podle prognózy České národní banky by česká ekonomika měla příští rok růst tempem 2,4 procenta, jenže ne ve všech segmentech stejně. Třeba Svaz průmyslu a dopravy je podstatně pesimističtější a čeká růst jen o 1,2 procenta. Co tedy bude zřejmě táhnout růst a kde lze čekat spíše stagnaci?
Ten růst by měla určitě táhnout už vámi zmiňovaná spotřeba domácností, ale hodně to naráží právě na ten subjektivní pocit domácností ohledně ochoty utrácet.
Na druhou stranu, vývoj zřejmě celého posledního čtvrtletí letošního roku v tomto slibuje docela dobré oživení, protože se zdá, že počínaje říjnem se spotřeba domácností poměrně výrazným způsobem oživuje. A to zejména v porovnání s tím předcházejícím obdobím. Takže pokud bych si měl vsadit, tak hlavním stimulem oživení ekonomické aktivity v České republice by měla v příštím roce být právě spotřeba domácností, což je takový ambivalentní postřeh.
Pokud bychom konstatovali, že tím hlavním tahounem bude vnější konkurenceschopnost a investice, bylo by to daleko nadějnější, daleko optimističtější, ale zaplať pánbůh za to, pokud se naplní oživení spotřebitelského trhu.
Průmysl v Česku v říjnu po dvou měsících meziročně klesl. Hodnota nových zakázek se naopak zvýšila
Číst článek
Proč je právě Svaz průmyslu a dopravy tak pesimistický? Z čeho vychází jeho předpovědi?
Myslím, že je možná blíž realitě. Koneckonců i čerstvý odhad Evropské komise z listopadu letošního roku nedává ekonomice Evropské unie a ani té naší větší růstové šance než nějaká dvě procenta. Bohužel si myslím, že to číslo s jedničkou na začátku je asi opravdu blíž realitě.
Svaz průmyslu je z hlediska té percepce negativnější než v případě spotřebitelů, ale vidí určitá rizika, zejména na exportních trzích. Věci, které jsou spojené se zelenou transformací, s možnými sankcemi například v oblasti automobilovému průmyslu, pokud nedojde ke změně stávajících už platných podmínek a tak dále... Takže to vnímání z jejich strany je černější. Obávám se, že je ale opravdu bližší realitě.
My máme exportně orientovaný průmysl, navíc hodně navázaný na Německo. To má ale za sebou dva „mizerné“ roky. Napovídá něco vůbec tomu, že by ten následující rok mohl být jiný? Když připomenu: předčasné volby, drahé energie, problémy automobilového průmyslu...
Domnívám se, že v případě Německa to bude trvat daleko delší dobu. Německo je, možná překvapivě, i méně rozvinuté v oblasti těch progresivních odvětví – digitalizace, informační, komunikační technologie a tak dále.
Na druhou stranu si ale myslím, že to paradoxně může být příležitost pro nás, protože už v minulosti se ukázalo, že když se v Německu nedařilo, tak řada německých investorů realokovala své investice právě ve prospěch České republiky.
A řekl bych, že Česká republika si bude muset zvyknout na to, že zahraniční obchod a vnější otevřenost už nebude tím hlavním tahounem jejího ekonomického růstu, ale bude to na určitou dobu zejména tuzemská poptávka. Což vedle té spotřebitelské je i investiční poptávka a potřeba robustním a dobře zacíleným způsobem investovat.
Mzdy porostou jen někde
Když jste zmínil tu spotřebitelskou poptávku – pokud by měli lidé více utrácet, předpokládalo by to ale i zvyšování mezd. Dá se něco takového v příštím roce čekat? Dá se na to spoléhat a případně kde?
Určitě si myslím, že ten stav bude lepší než v letech 2022–23, kdy ta reálná mzda opravdu velmi výrazným způsobem klesala. Respektive byl její vývoj záporný.
6:48
Udělejte daňovou reformu a 30 tisíc lidí se dostane nad hranici chudoby, navrhují ekonomové
Číst článek
V tom samozřejmě hrají roli dva faktory. Zaprvé inflace: za předpokladu, že nedojde k nějakému dalšímu vnějšímu šoku, tak můžeme předpokládat, že ta inflace se opravdu ustálí na úrovni velmi blízké měnovému cíli. Takže z tohoto pohledu je to dobrá zpráva. A konec konců, jak veřejný, tak i podnikatelský sektor v rámci svých možností i přidávají. Dochází k nominálnímu nárůstu, takže tam si myslím, že to oživení spotřebitelské poptávky vlivem růstu reálné mzdy je opravdu na pořadu dne.
A na otázku kde? V případě veřejného sektoru si myslím, že ten je s ohledem na ekonomickou situaci poměrně velkorysý. A v případě zejména velkých podniků si myslím, že platí totéž. Riziko je samozřejmě v případě malých a středních podniků, jejichž možnosti přidávat na mzdách, jsou omezené právě i s ohledem na situaci, ve které česká ekonomika je.
A pak je tady nástup Donalda Trumpa jako amerického prezidenta. My jsme jeho vládu už jednou zažili. Tak jaké dopady může mít jeho nástup do funkce na českou ekonomiku zprostředkovaně přes tu evropskou?
Myslím si, že ta otázka, která začíná právě těmi předcházejícími zkušenostmi, je velmi relevantní, protože řadu věcí, kterými tehdy prezident Trump „vyhrožoval“, nějakým způsobem naplnil. Například shodil ze stolu už dlouhodobě připravenou dohodu o obchodu a investicích mezi Spojenými státy a Evropskou unii. Nebyla to pouze „zásluha“ Trumpa, ale i odporu ze strany některých sil v Evropské unii.
Ale to, že za Trumpa opravdu došlo k eskalaci obchodních válek – buď výhrůžkami, nebo reálnými kroky třeba v oblasti kovozpracujícího průmyslu, strojírenství, hutnictví – to je fakt. Není to pouze vztah mezi Spojenými státy a Evropou, ale řekl bych i mezi Spojenými státy a Čínou, který může mít na evropskou ekonomiku sekundární dopad. Takže si nejsem úplně jist, zda nás v tomto čekají úplně zářné zítřky. Rozhodně nemůžeme očekávat globální obchodní a investiční prostředí v duchu liberalismu. Spíše čelení nějakým obchodním válkám a překážkám.
