‚Herkulovské úsilí‘ právníků nestačilo. Proč londýnský soud nevyhověl Česku v kauze Diag Human
Vrchní soud v Londýně zamítl minulý týden námitky České republiky proti nálezu mezinárodních arbitrů v kauze Diag Human. Šance, že se stát vyhne placení miliardového odškodného, se tím zásadně snížily. Jak vyplývá z aktuálního rozsudku, který má Radiožurnál a iROZHLAS.cz k dispozici, rozhodnutí soudu předcházela tvrdá bitva mezinárodních právních kanceláří a také vypjaté soudní jednání. Oběma stranám teď běží lhůta pro odvolání.
O krok blíž k vyplácení už více než 17 miliard korun ze státního rozpočtu. Tak by se dala shrnout aktuální situace po vynesení rozsudku vrchním soudem v Londýně v letitém sporu mezi firmou Diag Human česko-švýcarského podnikatele Josefa Šťávy a českým státem.
Na počátku 90. let chtěl Šťáva rozjet v Československu byznys s krevní plazmou. Varovný dopis tehdejšího ministra zdravotnictví Šťávovým zahraničním partnerům před podnikatelem a jeho společností ale celý projekt ukončil dřív, než stihnul pořádně začít.
To zažehlo spor, na jehož konci s narůstající pravděpodobností bude stát platit odškodné za zmařenou investici.
K londýnskému soudu případ doputoval v roce 2022 poté, co mezinárodní arbitrážní tribunál rozhodl, že Česko svými kroky skutečně Šťávu a jeho firmu Diag Human poškodilo.
Tři připuštěné námitky
Česká republika se v rámci obrany proti rozhodnutí tribunálu odvolala právě do Londýna s celou sadou námitek. Některé soudce David Foxton shodil ze stolu poměrně rychle. Ohledně tří ale nařídil veřejné jednání, ke kterému došlo v červnu.
‚ČR už nic.‘ Tři důvody, proč má stát platit přes 15 miliard firmě Diag Human
Číst článek
A jak vyplývá ze stostránkového rozsudku, který Radiožurnál prostudoval, byla to tvrdá právní bitva do poslední chvíle. Ostatně, sám soudce Foxton v úplném závěru rozsudku píše:
„Rád bych uzavřel tento rozsudek poděkováním oběma právním týmům za jejich herkulovské úsilí v tomto velmi tvrdě vybojovaném sporu. Soud těžil z důkladně vyrešeršované, chytře koncipované a vysoce kvalifikované práce advokátů na obou stranách, která plně odpovídala zájmům protagonistů.“
Soud řešil tři námitky České republiky, které se nicméně dotýkaly podobného tématu: zda skutečně Šťáva a jeho firma uskutečnili v Česku investici, zda se na ni vztahuje Česko-švýcarská dohoda o ochraně investic, která vstoupila v platnost až později, a také zda tato dohoda platí i v situaci, kdy firmu Diag Human po roce 2011 kontroloval lichtenštejnský fond.
‚Ztráta zdravého úsudku‘
Kromě celé řady dokumentů, které předložily obě strany, byly součástí soudního jednání i výslechy svědků. Jedním z pozoruhodných momentů byl výslech čtyřiasedmdesátiletého Šťávy. Z rozsudku vyplývá, že soudce Foxton byl z jeho průběhu rozladěn. Šťáva měl zákaz do ukončení dokazování případ konzultovat, přesto se v určité fázi začal radit se svým advokátem.
Vláda k tomu přišla jak slepý k houslím, říká advokát Diag Human k verdiktu z Londýna
Číst článek
„Nepochybuji o tom, že dlouhá a často lítá právní bitva, kterou pan Šťáva vedl s Českou republikou, byla frustrující a vyčerpávající zkušenost. Věřím, že to však neomlouvá jasné nerespektování pokynu soudu. Jaké další důsledky mohou plynout z těchto událostí, je otázka pro jiný den,“ poznamenává k tomu Foxton v rozsudku.
To, že Šťáva nespolupracoval podle pokynů soudce, vedlo Foxtona k tomu „abychom k jeho důkazům přistupovali obezřetně, v neposlední řadě proto, že to naznačuje, že ho jeho spor s Českou republikou mohl pohltit natolik, že převážil nad jeho zdravým úsudkem“.
Čas odvál vzpomínky
Soudce také zhodnotil, že dlouhá doba od vypuknutí sporu měla vliv na Šťávovu výpověď, ve které se objevovaly nesrovnalosti a místy „zbožná přání“ spíše než fakta. Na druhou stranu, stejný problém nastal u svědka, kterého povolala Česká republika. Byl jím někdejší podnikový právník dánské společnosti Novo Nordisk, se kterou měl Diag Human v plánu spolupracovat na byznysu s českou plazmou.
Tento právník, v rozsudku jmenovaný jako pan Jensen, se sice podle Foxtona snažil soudu co nejvíce pomoci, ale kromě omezených informacích, kterými disponoval, navíc narážel na to, že i ty si často pamatoval nepřesně a v rozporu s dokumenty.
Česko se mělo v arbitráži chovat jako běžný občan. To se nestalo, říká ke sporu s Diag Human právník
Číst článek
Právě řada dokumentů a také velmi detailní práce s jinými arbitrážními nálezy nakonec vedly souce Foxtona k tomu, že žádnou z českých námitek neuznal. Šťáva a jeho firmy podle něj skutečně na začátku devadesátých let plánovali v Československu investice, tedy začali zařizovat byznys, u kterého čekali návratnost. Mimo jiné si proto i zařídili prostory na pražském Proseku.
A podle soudu se na ně vztahovala i dohoda o ochraně investic, která začala platit 7. srpna 1991. Podle Foxtona sice začaly první náznaky sporu mezi Šťávou a Českem už v první polovině roku 1991, ale klíčový je v tomto směru dopis ministra zdravotnictví Martina Bojara zaslaný dánské firmě Novo Nordisk v roce 1992. Právě po něm přišel Šťáva o své obchodní partnery a začala úplně nová vlna sporů.
Soudce Foxton připustil, že nejzásadnější a zároveň nejsložitější námitka k posouzení se týkala lichtenštejnského fondu. Fond Koruna Trust založil Šťáva v roce 2011 a převedl do něj akcie Diagu.
Za určitých okolností by se tak něj nemusela mezinárodní ochrana vztahovat. Soudce Foxton této otázce věnoval dvacet stran rozsudku a nakonec dospěl k závěru, že Šťáva zůstal hlavní ovládající osobou, čímž zjednodušeně zůstaly splněny podmínky pro použití smlouvy o ochraně investic.
Odvolá se Česko?
Rozhodnutí soudu hodnotí obě strany po svém. Diag Human v tiskové zprávě uvedl, že „toto rozhodnutí je další ranou pro strategii české vlády, která se snaží vyhnout povinnosti odškodnit Diag Human a pana Šťávu tím, že se uchýlí k nekonečným řízením a průtahům. Nyní již nelze pochybovat o tom, že suma 750 milionů dolarů (17,2, miliardy korun) bude úspěšně vymáhána“. Jak poznamenává firma, suma každý den roste o úroky.
Česko v mezinárodních arbitrážích zastupuje ministerstvo financí. Podle jeho mluvčí Gabriely Krušinové se ministerstvo seznamuje spolu s právníky s rozsudkem. „Vzhledem k tomu, že ani řízení u londýnského soudu ani investiční arbitráž není ukončena, není otázka placení, ani výše částky nyní na stole,“ uvedla Krušinová.
Firma Towit a dva Švýcaři chtějí po Česku čtyři miliardy. Nárok vychází z kauzy Diag Human
Číst článek
„K rozsudku nyní běží lhůta pro odvolání, během které se Česká republika rozhodne o svých dalších právních krocích mimo jiné, zda se odvolá či nikoliv,“ dodala.
Podle oslovených zástupců soudu je lhůta pro žádost o odvolání 28 dnů.
Podle Martina Svatoše, který na Právnické fakultě Univerzity Karlovy vede Centrum mimosoudního řešení sporů, bude kauza skutečně u konce, až se vyčerpají všechny možnosti odvolání. Do té doby je stále možné, že odvolací soud ještě situaci zvrátí.
„Na druhou stranu je pravda, že ta situace je pesimističtější, než byla před tím. V tomhle směru je to prohra pro Českou republiku a situace je vážná,“ poznamenal Svatoš.
Boj o 30 procent
Zatímco se zvyšuje šance, že státní rozpočet bude muset hledat miliardy na zaplacení škody, ještě stále není úplně jasné, na čí účet nakonec poputují. Radiožurnál už dříve upozornil, že londýnský soud Česku přeci jen v jednom bodě vyhověl: arbitrům vrátil k posouzení, zda celou sumu dostane Šťáva s Diagem, nebo zda mají nárok pouze na 70 procent.
Zbylých třicet procent by totiž mohlo potenciálně náležet tomu, kdo získal pohledávky za Českou republikou od někdejšího Šťávova advokáta. V současné době se k penězům hlásí švýcarská firma Towit a několik nejmenovaných švýcarských občanů. Ti už také rozjeli první kroky k arbitráži proti Česku. Aktuálně běží doba, během které si strany vyměňují postoje.
Advokát René Cienciala z advokátní kanceláře Urban & Hejduk, který Švýcary zastupuje, Radiožurnálu řekl, že současný vývoj kolem Diagu klienti komentovat nechtějí. „Jako jejich právní zástupci můžeme uvést, že v rámci předarbitrážní korespondence se státem stále probíhá snaha o smírné řešení věci a čekáme na odpověď na náš poslední červencový dopis,“ uvedl Cienciala.