Ústavní stížnost? Babiš jako ministr hájil stejný postup, jaký mu teď vadí u vlády, říká právnička
Vládním stranám se nakonec podařilo ve Sněmovně schválit konsolidační balíček. Opozice ale zvažuje, že se kvůli způsobu jeho projednávání obrátí na Ústavní soud. Ke slovu se totiž před hlasováním nedostala řada poslanců, kteří chtěli promluvit. Ale i kdyby soud nakonec uznal, že došlo k porušení legislativního procesu, nemusí ani tak zákon zrušit, říká v rozhovoru pro Český rozhlas Plus právnička z Masarykovy univerzity Marie Zámečníková.
Jsou podle vás výtky opozice oprávněné a zaslouží si tento spor dostat se až k Ústavnímu soudu, nebo tam nepatří?
Myslíte-li tu procedurální stránku věci, tak už je to starší pohádka, která se v posledních letech opakuje poněkolikáté. Týká se porušení procesních pravidel jednacího řádu a otázkou zůstává, jak závažné to porušení je.
Ústavní soud už ve svých dřívějších nálezech, týkajících se legislativního procesu, několikrát judikoval, že i pokud dojde k porušení legislativního procesu a jeho pravidel, nemusí to znamenat zrušení jinak ústavně konformního zákona. Je otázkou, jak se k tomu v tomto případě Ústavní soud postaví a jak to v této věci vyloží.
Opoziční výhrady se týkají načasování samotného hlasování, kdy koalice podle opozičních poslanců ukončila jejich rozpravu a stanovila pevný čas pro hlasování. Je to možné?
Jednací řád to skutečně neumožňuje. Podle jednacího řádu je rozprava ukončena až v okamžiku, kdy do ní nejsou přihlášení další řečníci. Tato situace nenastala.
Ovšem z minulosti máme velmi podobný případ. Tehdejší předseda Sněmovny Jan Hamáček (ČSSD) dal hlasovat o ukončení rozpravy, aby se mohlo přistoupit k hlasování, a Ústavní soud konstatoval, že byť je to porušení jednacího řádu, tak není natolik závažné, aby se dotýkalo opozičních práv poslanců a aby to vedlo ke zrušení zákona.
Poslanci schválili konsolidační balíček. ,Černý pátek pro českou ekonomiku,‘ řekla Schillerová
Číst článek
Zajímavostí je, že tehdy tento postup obhajoval za vládu někdejší ministr financí a první místopředseda vlády Andrej Babiš (ANO), který v té době říkal, že tento postup je zcela v pořádku. Že opoziční poslanci, ti kteří jsou aktuálně z velké části ve vládní koalici, zneužívali celý ten proces, blokovali ho a šikanovali vládu. A protože se muselo přistoupit efektivním způsobem k hlasování.
Teď se tedy pouze vyměnily ty figury, postavy té stejné hry?
Z velké části ano.
Opozice slibovala, že se k Ústavnímu soudu obrátí i kvůli valorizaci důchodů a jejich retroaktivitě, která podle ní neplatí. Kdy se dá předpokládat, že se k tomu Ústavní soud dostane? Je nějaká stanovená lhůta, kterou musí dodržet?
To už se stalo, opozice ten návrh už podala. To znamená, že tento návrh už u Ústavního soudu leží. Otázkou zůstává, kdy se k němu Ústavní soud dostane – to ví jen přímo tento soud. Lhůta pro rozhodnutí Ústavního soudu není. Záleží na mnoha okolnostech, může to být v řádu měsíců.
Místopředseda Ústavního soudu Vojtěch Šimíček se někdy během roku nechal slyšet, že by byl rád, kdyby to rozhodnutí padlo během letošního roku. Ale máme říjen a zatím nevím o zprávách, že by se schylovalo k projednání nebo vyhlášení.
Jsou i velké případy z minulosti, kdy to trvalo roky – poslední velký volební nález před parlamentními volbami ležel u Ústavního soudu něco málo přes tři roky. Takže bude záležet na soudci zpravodaji a na tom, jak rychle to ústavní soud zvládne zpracovat.
Pokud by soud vyhověl námitkám opozice, jaký další vývoj lze očekávat ve vztahu k tomu zákonu, k valorizaci důchodů?
Pokud ústavní soud ruší zákon, tak ho ruší s účinky takzvaně „od nyní“ – tedy ne do minulosti, ale od okamžiku, který soud stanoví. Je to takové řešení chytré horákyně, kdy Ústavní soud řekne, že to sice bylo v rozporu a zákon se proto ruší, ale až do budoucna. A nabídne vládě určitý prostor, aby prosadila na půdě Parlamentu jiné řešení. Ideálně opět ústavně konformní.
Pokud by ústavní soud vyhověl oběma podnětům ohledně valorizace důchodů, ale i procesních věcí, byl by to důvod pro pád vlády, jak naznačilo hnutí ANO?
Já to beru jako velmi silné politické prohlášení. Z čistě ústavně-právního hlediska to není automaticky důvod pro to, aby vláda padla. Ale bezesporu to dá silnější palivo opozici, aby vyvolala hlasování o nedůvěře vládě. A silnější argumenty pro to, aby se snažila tuto nedůvěru prosadit. Pro její vyslovení je ale třeba 101 poslanců. A tuto většinu opozice nemá.
Takže je to spíše v rovině jakéhosi zbožného přání, jak by si ten další vývoj opozice představovala, než aby se to opíralo o nějaký reálný základ v legislativě?
Přesně tak. Bude to pro ně určitě důvod, hlasitěji říkat, že tato vláda má dostat nedůvěru, ale domnívám se, že vzhledem k tomu, že má vláda na naše poměry docela pohodlnou většinu, bude těžké těch 101 poslanců pro vyslovení nedůvěry najít.
