Rozdíly mezi základními školami jsou propastné. Dělají obce pro kvalitu vzdělávání maximum?
Rozdíly mezi jednotlivými základními školami jsou propastné. Dělají obce, coby jejich zřizovatelé, dost pro kvalitu vzdělávání na tomto stupni? „Dělají maximum v mezích možností a podpory, která se jim dostává,“ uvádí v Pro a proti 1. místopředseda Sdružení místních samospráv Oldřich Vávra. Programový ředitel společnosti EDUin Miroslav Hřebecký upozorňuje, že některé obce nemají odbornou kompetenci nebo důraz na školství jako prioritu.
„U školství je to zkrátka o tom, že máme rozdrobené samosprávy, strašně moc malinkých obcí, většina z nich si zřizuje jednu svou školu, a tak nemají tu profesionalitu kde brát,“ tvrdí Hřebecký
Jak zajistit, aby vyšší úroveň základního školství byla napříč republikou? Debatují Oldřich Vávra ze Sdružení místních samospráv a Miroslav Hřebecký z EDUin
Podle Vávry jsou k dispozici nástroje, jak dosáhnout vyšší erudice a podpory škol ze strany zřizovatelů. „Jsem příznivcem měkčích opatření, než abychom scelovali a rušili školy. Navíc aktérů je ve vzdělávání několik a každý z nich může udělat něco: školy, zřizovatelé, rodiče, žáci, učitelé i ředitelé.“
Tato měkká opatření prý značná část zřizovatelů už dnes dělá. „Například kompletně realizují veškeré stavební obnovy a investiční záměry. Také sem patří motivace formou odměňování, diskuse s řediteli a podobně. Obce v našem sdružení většinou tuto dobrou praxi aplikují,“ tvrdí Vávra.
„A právě proto se diametrálně liší kvalitou školy, které jsou od sebe vzdálené dva kilometry. Pokud nebudeme vyrovnávat kvalitu nějakými systémovými nástroji, jako profesionalizace správy, tak bude každá škola rukojmím svého ředitele a svého starosty, jak moc spolu dokážou komunikovat,“ varuje Hřebecký.
Regionální původ nerovností
Nerovnosti ve školství mají také často regionální původ, vysvětluje ředitel. „Školy třeba v rámci jednoho regionu soustředí do jedné jeden druh žáků. A to nerozstřelíte na úrovni školy, ale regionu. Proto je pro mě přijatelnější myšlenka, že by to zřizovaly a řešily obce s rozšířenou působností.“
„My se s kolegou Hřebeckým shodujeme, jen ne na tom, jaká síla těch systémových nástrojů má být a jaké změny je mají doprovázet. Já jen říkám, že je třeba evolučních změn, ne zásadně revolučních. Škola ani jeden konkrétní zřizovatel nevyřeší problémy dané regionálním zázemím, socioekonomickou strukturou a podobně,“ věří Vávra.
2:01
‚Individuální přístup k dětem je k nezaplacení.‘ Soukromých škol přibývá, platí se i 60 tisíc ročně
Číst článek
Ten věří, že by mohl pomoci projekt tzv. středního článku podpory, který ministerstvo školství připravuje. „Mohl by být podporou a partnerem ředitele, aby mu pomohl požádat o pomoc jiné aktéry v sociální oblasti, neziskovém sektoru a jinde. Nečekal bych proto na změnu systému, ale v rámci možností bych změnu posouval,“ navrhuje Oldřich Vávra.
Střední článek, tedy úředník, který pomáhá škole s nepedagogickými úkoly, může pomoci, souhlasí ředitel. „Otázka je, jak moc a jestli všem. Některé školy zájem o podporu nemají, a pokud to bude dobrovolné, tak se zase budou vzdalovat od sebe kvalitou. Nerovnosti prostě nevyřešíte dobrovolně,“ volá po systémových řešeních problémů základního školství Miroslav Hřebecký.
Poslechněte si celou diskusi v audiozáznamu. Moderuje Karolína Koubová.
