Pokud bude izraelská odveta vůči íránu eskalační, může vyvolat spirálu násilí, varuje analytik Kraus
Na jižním předměstí libanonského Bejrútu se v sobotu ráno ozvala série výbuchů. Předcházely jim výzvy Izraelců, aby se obyvatelé z této oblasti evakuovali. Izrael v posledních dnech intenzivně bombarduje cíle hnutí Hizballáh, na jihu země vede pozemní operaci. Každým dnem se očekává také izraelská odveta za nedávný íránský útok. „Pokud způsobí Íránu značné škody, mohla by se roztočit spirála násilí,“ varuje na Radiožurnálu analytik Josef Kraus.
Izraelská pozemní operace na jihu Libanonu stejně jako ostřelování cílů Hizballáhu napříč zemí pokračuje. V jaké jsme teď fázi? Dá se to popsat jako relativní klid před bouří – tedy před izraelskou odvetou proti Íránu?
Minimálně stran těch vztahů mezi Íránem a Izraelem ano. Ale to bombardování libanonského území je stále velice intenzivní. Netýká se pouze jižních předměstí Bejrútu, ale v podstatě celého jižního Libanonu. A nově také města Tripolis na severu země, přičemž intenzita těch útoků je opravdu vysoká. To, že je aktuálně relativní klid mezi Izraelem a Íránem samozřejmě může být narušeno tou slibovanou izraelskou odvetou.
Podle CNN zatím Izraelci americkému prezidentovi neslíbili, že nebudou útočit na íránská jaderná zařízení. A Joe Biden na tiskovém briefingu řekl, že Izrael by neměl útočit ani na íránská ropná pole. Proč je to pro něj tak důležité?
V podstatě co Washington chce, je zkopírování scénáře, který se odehrál v dubnu letošního roku. Tehdy Írán poprvé raketami a bezpilotními prostředky napadl Izrael, zároveň ale nezpůsobil závažné škody a Izraelci recipročně provedli útok na jedno konkrétní zařízení u města Isfahán. Opět tam ale nevznikly žádné zásadní škody.
Pokud nyní bude izraelská reakce taková, že způsobí Íránu značné škody, ať už při ztrátách na lidských životech, nebo opravdu ekonomické a majetkové, jaké by vzhledem k závislosti íránské ekonomiky na petrochemickém průmyslu skutečně byly, tak by to zase mohlo vyprovokovat reakci ze strany Íránu a roztočila by se tak spirála násilí, která by se už velice špatně zastavovala.
Josef Kraus
Absolvoval bakalářský a magisterský studijní program politologie na Fakultě sociálních studií Masarykovy univerzity v Brně, kde zakončil taky své doktorské studium politologie na oboru Bezpečnostních a strategických studií. Byl vědeckým pracovníkem na Mezinárodním politologickém ústav a je rovněž členem Centra pro bezpečnostní a strategická studia. Od roku 2013 působí na Univerzitě obrany ve Skupině bezpečnostních studií, odkud následně přešel do Centra bezpečnostních a vojenskostrategických studií na Oddělení bezpečnostních studií a analýz.
A do toho tady máme ještě paralelní záležitost, kdy v reakci na toto dění cena ropy na světových trzích prudce roste nahoru a otřes íránského petrochemického průmyslu by samozřejmě tu cenu vyšvihl ještě výše.
A dá se očekávat, že Izraelci toto přání amerického prezidenta budou respektovat? Že se opravdu vyhnou útokům na íránská ropná pole a jaderná zařízení?
To je podle mě důvod, proč zatím k žádné odvetě nedošlo – dovedu si představit, že ten americký tlak na Izrael je značný. Nicméně Izrael už uvedl, že bude muset reagovat minimálně proto, aby si udržel tvář v rámci toho regionu. Ale zároveň si budou muset rozmyslet, jestli bude mít ten jejich útok podobné následky, jaký měl ten íránský útok vůči nim, nebo budou chtít tu situaci eskalovat. Pak by hrozila další eskalace.
Zatím si myslím, že scénář číslo jedna, že nakonec podlehnou tomu americkému politickému tlaku a že izraelský odvetný útok nebude tak zničující, je pravděpodobnější než to, že dojde k té eskalaci. Ale může to dopadnout taky tak.
Americká politická páka
Hypoteticky, kdyby Izrael nerespektoval americké přání, kdyby následně Američané omezili pomoc Izraeli – jak velký problém pro Izrael by to byl? Obešel by se Izrael bez další americké pomoci, včetně třeba bez dodávání zpravodajských informací?
Byla by to pro Izrael poměrně zásadní komplikace, protože je třeba si uvědomit, že už téměř rok tady probíhá velice intenzivní vojenská kampaň v Pásmu Gazy, kde je ohromná spotřeba materiálu, myšleno munice, bomb a tak dále. Nyní se Izrael dostává do intenzivní bombardovací kampaně na jihu Libanonu a Bejrútu. A tohle všechno si izraelský zbrojní průmysl nedokáže v tomto množství vyrobit sám.
Izrael neslíbil, že nezaútočí na íránská jaderná zařízení. Biden ho v úderu nepodpoří
Číst článek
Izraelská armáda opravdu hodně spoléhá na dodávky ze Spojených států a to je i důvod, proč Američané mají tuto politickou materiální páku na Izrael a snaží se klidnit jeho reakce. Pokud dojde k rozepři mezi Bílým domem a Tel Avivem, může to mít opravdu nepříjemné důsledky pro izraelskou ozbrojenou sílu a její schopnosti v následujících měsících nebo klidně i týdnech plnit bojové zadání izraelské vlády, jak v Libanonu, tak v Pásmu Gazy.
Jak daleko jsme teď od otevřené války na Blízkém východě?
Řekl bych, že blíž než kdybychom se spolu bavili ještě před dvěma týdny. Opravdu ta situace zejména mezi Izraelem a Hizballáhem a případně Libanonem, který je do toho trošku nechtěně zatažen, eskaluje dramaticky. Zároveň je tady ale pořád vidět, že celá řada těch aktérů si dává velký pozor, aby se to celé nevymklo z rukou.
Ať už je to Írán, nebo jsou to právě Spojené státy, které zastávají hodně roli mediátora a tlačí izraelskou vládu k tomu, aby pečlivě zvažovala svá rozhodnutí. Nikdo teď – zejména ne Američané, před americkými prezidentskými volbami – nechtějí velkou válku na Blízkém a Středním východě.
