Termín prodloužen. Stanovisko k práci soudce Fremra za komunismu vypracují historici do konce září
Přestože Robert Fremr svou kandidaturu na ústavního soudce vzdal, historici i prezident stále chtějí jeho působení v komunistické justici objasnit. Ústav pro studium totalitních režimů měl mít původně stanovisko k Fremrovým rozsudkům z 80. let hotové do neděle. Poté, co současný místopředseda vrchního soudu v Praze oznámil, že nominaci vzdává, Hrad ale lhůtu ústavu prodloužil.
„Oslovili jsme Kancelář prezidenta republiky s tím, že bychom chtěli více času – nebo jestli vůbec teda, a to byla ta základní otázka, pro ně má smysl zprávu připravovat. Řekli jsme si, že ano,“ popisuje pro Radiožurnál vedoucí výzkumného týmu, historik Petr Hlaváček. „Dohoda je, že zprávu odevzdáme na konci září.“
Předrevoluční působení Roberta Fremra v justici dál zkoumá Ústav pro studium totalitních režimů. Co chce zjistit? Téma Daniely Tollingerové
Ve stanovisku se chce ústav zaměřit na to, jestli počet lidí, které Fremr odsoudil mezi lety 1983 a 1985 za emigraci – celkem 172 osob – ve srovnání s dalšími soudci nějak nevyčnívá.
Podle Hlaváčka ústav chystá taky knihu. „Normalizační justice jako téma vůbec není zpracovaná. Od obecného bychom se pak dostávali i ke konkrétním kauzám, jako byly třeba soudní procesy s československými exulanty a emigranty. Také bychom se dostali k instrumentalizaci těch procesů. Politické monstrprocesy totiž nejsou jenom otázkou padesátých let,“ vysvětluje historik.
Naráží přitom například na kauzu Olšanské hřbitovy z roku 1988, kterou soudil právě Robert Fremr. Obžaloba tehdy vinila trojici mladíků mimo jiné z poškození pomníků sovětských vojáků.
Podle serveru Hlídací pes označila Státní bezpečnost za vůdce skupiny po vynuceném přiznání 19letého Alexandra Ereta, jehož otec byl německého původu. Na základě Eretovy výpovědi pak byla odsouzena i jeho matka, a to proto, že se mladík pod nátlakem doznal taky ke zneužívání své mladší sestry.
Prošel prověrkami, nemohl rozhodovat jinak a už si to odpracoval. Hlavy soudů se postavily za Fremra
Číst článek
Sám Fremr ale tvrdí, že o žádné manipulaci s důkazy nevěděl: „Ve chvíli, kdy se kauza dostala před soud, tak tam nebyla žádná indicie, že je něco špatně, že je tam něco nezákonného a že by vyšetřování proběhlo v rozporu se zákonem.“
Složení své kandidatury na ústavního soudce nakonec zdůvodnil příliš velkým mediálním tlakem na sebe a svou rodinu.
„Musím ale současně přiznat, že jsem nedůvěru části společnost v mé předlistopadové působení v české justici přesvědčivě eliminovat nedokázal. A souhlasím s tím, že důvěra společnosti v ústavního soudce je pro něj klíčovým předpokladem,“ prohlásil.
V případu Olšanské hřbitovy je podle historika Hlaváčka zajímavá i role znalců, sexuologů, kteří vypracovali potřebné posudky. Za zkoumání stojí podle něj i takzvaná stavovská solidarita, tedy fakt, že řada renomovaných soudců se za Fremrovu kandidaturu na ústavního soudce i přes jeho minulost postavila.
