Bahno, ztracené ryby a zničené hráze. Rodinné rybářství z Vrbna pod Pradědem vstalo z vody
Téměř rok po ničivých záplavách na Jesenicku se začínají objevovat i příběhy se šťastným koncem. V Mnichově, což je místní část Vrbna pod Pradědem, rodina Želákových znovu otevřela své rybářství, které jim loni v září spláchla povodeň. Velká voda odnesla tuny ryb a zničila hráze i restauraci.
„Jeden rybník praskl, ostatní přetekly. Zbytek restaurace – bašty – jestli jste to viděla, to se musí zbourat,“ popisovala tehdy Marie Želáková. Rodina podnik budovala tři desítky let. „A nahoře měla dcera byt, dva pokoje spadly,“ ukazuje na rozpadlou budovu. Kde skončily ryby? „V Opavě, Krnově, kde jsou, nevíme.“
Téměř rok po ničivých povodních už po bahně není ani památky. Bašta znovu vaří, hosté obsadili stoly. „Dobrý den, co si dáte?“ ptá se obsluha. „Všechno zlé je k něčemu dobré. Máme to tady hezky opravené,“ usmívá se brigádnice Vendula Matušová, která v obnovené restauraci vydává rybí dobroty. „Jsem moc ráda, že zase mám brigádu na léto.“
„Je to zázrak. Když se podíváte kolem sebe, ani jsem si nepředstavoval, že to bude až tak pěkné,“ říká zakladatel podniku Jaroslav Želák. „Posaďte se, projedeme se areálem,“ zve na obhlídku a usedá za volant golfového vozítka.
Cesta vede kolem obřích nádrží, které byly loni zničené a zanesené bahnem. S odklízením tehdy pomáhali vězni. „Bez nich bychom to asi ještě dodnes neměli uklizené, protože udělali velký kus práce.“
Jaroslav ukazuje na vodní plochy. „Tady jsou jenom pstruzi. Vepředu voda vzala celou hráz. Celý rybník byl prázdný i s rybami, ale všechno jsme opravili.“
Vzpomíná na pohled po opadnutí vody: „Bahno, bahno, bahno. Doufal jsem, že tam nějaká ryba zbyde.“ A zbyla? „Zhruba třetina.“
Přejíždíme dál. „Tady to byla jedna voda. Čtyři hektary spojené dohromady. Tady je ještě bahno. Tady bývala nádherná rovná cesta, teď jsou tady všelijaké výmoly.“
Vzadu v areálu stojí dřevěná budka u rybníka. „Při loňských povodních to tady bylo jak moře,“ říká Jaroslav a zkušeně sype na hladinu krmivo. Hned po dopadu směsi se voda zčeří a je slyšet šplouchání. „Tady jsou malé ryby. To jsou letošní rybky, které se vylíhly zhruba před měsícem a půl.“
Udržet podnik na nohou
„Život jde dál. Musí jít dál. Tohle bude základ příštího roku, příští výroby,“ říká Jaroslav Želák spokojeně.
Rybářství patří rodině už třetí generaci. „Právě to semknutí rodiny pomohlo k obnově. Kdyby to dostala nějaká firma, pochybuju, že by to bylo tak rychle opravené. My jsme tady pracovali od rána do večera, aby se to udělalo v krátkém čase,“ vysvětluje Jaroslav Želák.
„Nikdo nebude dělat tak, jak soukromník na svém. Nejsem zvyklý na dotace, nejsem zvyklý na pomoc někoho jiného,“ dodává.
Rodinný podnik hospodaří na pětihektarovém areálu. Loni povodně zasáhly minimálně tři čtvrtiny plochy.
