Sociální propast ve městech se prohlubuje. Čechy zachraňuje střední vrstva, tvrdí sociolog
Města v České republice se rozpadají na bohaté a chudé části, propast mezi nimi se přitom stále zvětšuje. Podle sociologa Jana Kellera jde o složitý sociální proces, který jde ne zrovna lehce vysledovat nebo popsat. Odborně jev pojmenovává jako takzvané trojrychlostní město. Zároveň klidní obavy z výraznější eskalace konfliktů s tím spjatých. A to díky české střední vrstvě.
Vystěhovávání se bohatých z měst, výbušná situace na chudých sídlištích. Prvky těchto sociologických procesů a pojmů je podle sociologa Jana Kellera v České republice možné vysledovat. Jde však o velmi sofistikovanou věc.
Záleží totiž už jenom na tom, o jaké město se konkrétně jedná či jaká je v daném místě migrace obyvatel. „V sociologii je více výjimek než pravidel,“ potvrzuje Keller. Přesto nalézá termín, kterým je podle něj možné sociální situaci tohoto typu v Česku označovat – trojrychlostní město.
„Na jedné straně jsou bohatí lidé, kteří mají dost prostředků na to, aby se z města odstěhovali zhruba do vzdálenosti jedné hodiny dojíždění, anebo jiná část bohatých lidí, kteří si koupí drahé byty v centru, kde se nemusí bát,“ popisuje první skupinu obyvatel takového města.
Kromě těch, kteří se z města stěhují pryč anebo se naopak obrňují v jeho centru, jsou zde lidé, kteří žijí na chátrajících sídlištích, podle Kellera často už ve druhé až třetí generaci. „Jsou nezaměstnaní, je tam vysoká míra bídy a jsou v bezvýchodné situaci,“ vysvětluje.
Poslední skupinou lidí v trojrychlostní městě je střední vrstva obyvatel, která podle Kellera kličkuje mezi bohatými a chudými. To jsou prý ti lidé, kteří nemají dost peněz na to, aby se vystěhovali anebo aby si koupili drahý byt v centru města. Poznávací znamení? Musejí chodit do práce.
„A nepracují doma, jejich domek je opuštěný. Tito lidé to řeší tím, že si kupují bojové psy, kamerové systémy a modlí se, aby jim domek ještě stál, když přijdou domů,“ říká s nadsázkou.
‘Francouzského Manchesteru se nebojme‘
Nejnapjatější situace podobná trojrychlostnímu městu je podle Kellera na severu Čech, stačí si vzpomenout na nepokoje ve Šluknovském výběžku v roce 2011, a na Ostravsku. České Budějovice, kde sociální konflikty eskalovaly letos, leží podle Kellera v regionu, který by měl být oproti zmíněným severním oblastem klidný.
Není třeba se prý ale nijak významně obávat. Keller říká, že to, co se v České republice, je zanedbatelné oproti tomu, s čím se potýkají například Francouzi v Paříži nebo Bordeaux, a především pak ve známém Francouzském Manchesteru – Roubaix.
„Což je stotisícové město v okolí Lille, nejbohatší části Francie, kde krachl textilní průmysl. Byla tam obrovská nezaměstnanost, jedna z nejvyšších kriminalit v celé Francii a 20 let se dělalo všechno možné pro to, aby se ta situace jakžtakž dostalo pod kontrolu,“ uvádí pro příklad.
Česko má na rozdíl od takové Francie totiž minimálně jednu zásadní výhodu. „U nás výrazně převažují malá města, nejsou to milionové metropole. Tam ten sociální rozklad nepostupuje zdaleka tak rychle jako ve velkoměstech,“ objasňuje Keller.
Svou roli hraje podle něj i to, že střední vrstva Čechů je poměrně chudá: „Nemohou se odstěhovat mezi bohaté, protože na to prostě nemají. Musejí být pořád na těch sídlištích, i když se jim tam někdy nelíbí.“
A to je podle Kellera vlastně blahodárný stav. Střední vrstva na sídlištích prý totiž rozředí onu beznaděj a bezvýchodnost, která se mezi panelovými domy často vyskytuje.