Od odmítání války k proaktivnímu pacifismu. Japonsko kvůli hrozbě z Číny mění svou politiku
Od konce druhé světové války si Japonsko zakládalo na pacifismu. Zhoršující se bezpečnostní situace ve světě ale přinutila vládu i veřejnost s postojem polemizovat. „Lidé sledují zprávy a vidí jen boj, boj a zase boj. Zda zůstane Japonsko v době krize pacifistické, nebo ne, se odrazí na bezpečnosti i mimo Japonsko,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz japonský odborník na obranu Satoru Nagao.
V japonském postoji k válce proběhlo od konce druhé světové války několik významných obratů. Poslední přišel minulou středu, kdy se Japonsko dohodlo s Austrálií, že jí dodá jedenáct válečných lodí. Za posledních 80 let jde o vůbec první takový obchod.
„Mění to situaci. Udělali jsme tím velký strategický krok,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz důležitost obchodní dohody japonský odborník na obranu Satoru Nagao z amerického think-tanku Hudson institute.
7:03
Japonsko je frustrováno z užití jaderných zbraní. Situace je vážnější než kdy dřív, míní expert Kolmaš
Číst článek
Obchodní dohody tohoto typu se odkládaly kvůli japonským zákonům, které prodej zbraní a vojenského materiálu zakazují. Stejně tak japonská ústava z roku 1947 nedovoluje řešit mezinárodní spory silou a dále uvádí, že „Japonci navždy odmítají válku jako své suverénní právo“. Žádná jiná země takové prohlášení v ústavě nemá.
Později přibyl i zákaz na prodej zbraní, země proto nemá žádné zkušenosti s dodáváním vojenského zboží, což obchod s Austrálií už dříve ohrozilo.
„Nezměnila se ani věta v ústavě, zásadně se ale proměnil pohled na ni,“ vysvětluje Nagao s tím, že současný obchod je oficiálně prezentován jako společný rozvoj spřátelených zemí.
„Stala se divná věc – Japonsko si zavedlo zákony, a pak je porušilo. A to opakovaně,“ říká odborník sídlící v Tokiu s tím, že jde jen o poslední z příkladů, kdy se země pokouší uvolnit ústavou přísně daná pravidla. „Taková je historie japonského právního systému,“ dodává.
Strach z Číny
Pacifismus, který formoval japonskou identitu i mezinárodní politiku, stále zůstává v zemi důležitým tématem, podle Nagaa ale nestoupá počet lidí, kteří se k němu hlásí. Ve veřejném mínění se stále více odráží hlas mladších generací, které si druhou světovou válku už nemohou pamatovat. „Každý měsíc probíhá nějaký vojenský konflikt. Lidé sledují zprávy a vidí boj, boj a zase boj,“ vysvětluje změnu postoje.
Čína zvyšuje svou vojenskou přítomnost v Tichomoří. Ukrývá ji přitom za civilní stavební projekty
Číst článek
Postupně se změnily i okolnosti za hranicemi země – sousední Čína od konce druhé světové války zbohatla a začala výrazně investovat do obrany a s tím stoupla i čínská vojenská kapacita. A Japonsko i Spojené státy, které pomohly před téměř 80 lety japonskou ústavu definovat, si uvědomily potřebu silného Japonska.
Obavy z obnovení japonského impéria už nemají ani sousední země. „V zemích kolem Číny existuje úplně jiný pohled na Japonsko než v minulosti. Japonsko není rostoucí mocnost, ale klesající. Snižuje se porodnost a japonská konzervativnost láme zemi krk,“ hodnotí Nagao.
Trojici největších hrozeb pro Japonsko doplňuje ještě Severní Korea a Rusko.
Proaktivní pacifismus
Přesto změny v domácí politice přišly až v posledních letech s bývalým premiérem Šinzó Abem, který byl u moci do roku 2020. Ten začal mluvit o potřebě proaktivního pacifismu a o kolektivní sebeobraně, tedy stavu, kdy by Japonsko mohlo v případě konfliktu přijít na pomoc spojencům. Přestože byli občané ze začátku proti, Abe vždy ve volbách vyhrál natolik přesvědčivě, že ho nakonec poslechli.
„Přijali to, protože řekl, že budeme krásná země navenek a silná uvnitř,“ domnívá se Nagao.
Japonský expert: V obraně se nemůžeme spoléhat na USA. Musíme se v regionu koordinovat sami
Číst článek
Japonsko se od té doby snaží budovat strategické vztahy s dalšími zeměmi v regionu, které také vnímají Čínu jako hrozbu. Mezi nimi je Austrálie nebo Filipíny, se kterými se Japonsko dohodlo na společných vojenských cvičeních.
Zároveň stoupají výdaje na obranu. Loni vláda už pod jiným vedením investovala do odvětví 1,6 procenta hrubého domácího produktu, v roce 2027 by to měly být už dvě procenta, uvádí think-tank CEIAS.
Od loňského roku má země svého zástupce také na pozorovatelské misi v NATO. Tokio si od toho slibuje vytvoření obranných nástrojů a zároveň pomoc s rozvojem obranného průmyslu a jeho exportu do zahraničí. Jak uvedl v dubnu generální tajemník NATO Mark Rutte, cílem je „předstihnout a překonat“ Čínu, cituje ho deník Japan Times.
Na post premiéra vláda loni zároveň zvolila Šigera Išibu, bývalého ministra obrany, který už dříve navrhoval vznik asijské verze NATO. „Musíme přemýšlet nad tím, jak dosáhnout míru a stability v regionu,“ cituje ho americká stanice NPR.
Nagao s ním souhlasí v tom, že postoj Japonska k pacifismu a prodeji zbraní může ovlivnit bezpečnost v regionu. „Potřebujeme vojenskou spolupráci, která vytvoří novou situaci. Čína pak bude muset čelit výzvám na více frontách. Bez kapacit ale tato situace nebude možná. Proto někdo musí poskytnout ostatním zemím zbraně,“ míní.
