Česko obnovilo činnost svého zastupitelského úřadu v Sýrii. Jak početné bude osazenstvo?
Je třeba říct, že Sýrii jsme opustili pouze na dobu evakuace. Jinak je naše přítomnost kontinuální, kdy jsme jako jedna z mála ambasád EU a NATO po zahájení konfliktu v roce 2011 v Damašku zůstali a postupně jsme se stali tzv. protecting embassy, kdy máme na starost zastupování zájmů i Spojených států včetně starosti o jejich ambasádu a rezidenci.

Přehrát

00:00 / 00:00

Sýrie je v situaci, kdy se stává součástí velké geopolitické změny. Zároveň je součástí celého blízkovýchodního konfliktu a i součástí arabského světa, přibližuje diplomat Vítězslav Pivoňka

Z naší vlastní činnosti bych vyzdvihl dlouhodobý projekt humanitární a rekonstrukční činnosti, což jsou projekty, které realizovala dlouhodobě Česká republika ve všech regionech Sýrie. Osobně jsem velmi rád, že projekt podpory bude pokračovat až do roku 2027.

Proč velvyslanectví v Sýrii povedete z pozice vedoucího úřadu, a nikoli jako mimořádný a zplnomocněný velvyslanec?
Pověřovací listiny prezidenta České republiky se předávají do rukou legitimně zvoleného hlavního představitele státu, což může být prezident, královská rodina nebo jiný hlavní představitel státu. My jsme v situaci, kdy v Sýrii dnes úřaduje prozatímní vláda a prozatímní šéf vlády, a proto si musíme počkat, jak se situace bude vyvíjet. Moje pozice se přesně jmenuje chargé d'affaires, což je zastupující velvyslanec.

Ve funkci velvyslankyně v Sýrii skončila k předloňskému říjnu po 13 letech Eva Filipi. Jakou tam vybudovala pro české diplomaty pozici?
Popsal bych to tak, že úkolem diplomacie je pracovat s realitou, se stavem, který v tom daném státě je. Diplomat je vyslanec své země, který realizuje zahraniční politiku, která je stanovena politickou elitou. Čili 13 let, co Eva Filipi sloužila v Sýrii, plnila úkoly, které byly zadávány buď Černínským palácem, nebo vládou, nebo koncepcí zahraniční politiky. Mimo to, že zastupovala zájmy Spojených států, tak zastupovala i zájmy České republiky a dlouhodobě se svým týmem realizovala rozvojové a humanitární projekty.

Dokázala pracovat i v režimu diktátora Bašára Asada, což jí někteří vyčítali. Jsou její kontakty z předchozího režimu pro vás teď využitelné?
Na tuto otázku bych odpověděl, až přijedu s nějakou zkušeností. Situace v Damašku se mění každým dnem. Pozorně sleduji nejenom to, co o dění píšou česká média, ale čtu i všechna možná světová média. Počkejme si na to hodnocení.

To, co teď nejvíce Sýrie a syrský lid potřebují, je čas. Mluvíme o postválečném, postkonfliktním období, kdy všechny náboženské i národnostní frakce budou muset projít procesem smíření a usmíření, což není vůbec lehké. Nechci to vůbec srovnávat, ale v naší hlavě bychom si měli vzpomenout na ten příklad, který máme v našich československých a českých dějinách.

Řekl jste, že se v Sýrii dnes píšou nové dějiny celého regionu...
Každý stát má svojí historickou, hodnotovou a geografickou adresu. Každý stát je podle své důležitosti, a to jak v oblasti vojenství, politiky, ekonomiky, činnosti zpravodajských služeb, globálním nebo regionálním hráčem. Kategorii dvoustranných vztahů říkáme bilaterální vztahy. Když se dneska kouknete na Sýrii, tak zjistíte, že mimo to, že syrský národ řeší sám svoji budoucnost a musí hledat principy nového fungování v budoucnosti, tak na svém území má americké, ruské a izraelské vojáky a můžeme mluvit i o vcelku velmi silném vlivu Turecka.

Sýrie je tedy v situaci, kdy se stává součástí této geopolitické změny. Zároveň je součástí celého blízkovýchodního konfliktu, přičemž název Syrská arabská republika odkazuje i k arabskému světu. Všichni tito hráči jsou tedy dnes nějakým způsobem součástí této změny.

Syrští rebelové, kteří se před měsícem ujali moci, slíbili, že prozatímní vláda povládne do 1. března. Teď jejich šéf mluví o potřebě sčítání lidu, o tvorbě nové ústavy, o volbách do čtyř let. Co by mělo být v mezidobí?
Je to právě ono celonárodní shromáždění. Sýrie v sobě nese jak otázku náboženskou, tedy otázku šíitské menšiny a sunnitské většiny, tak otázku národnostní, a to je otázka kurdská. Diskuse, která dnes probíhá, se týká konsenzu národního vládnutí, aby buď v jednotlivých regionech, nebo na základě celostátního vládnutí byly brány v potaz veškeré zájmy jednotlivých skupin.

Můžeme mluvit o příkladu Bosny a Hercegoviny v Evropě. Není to samozřejmě jednoduchá cesta, a proto my se stanovenými čtyřmi lety do voleb nemáme problém, protože víme, že doba řešení základních humanitárních kroků a následné rekonstrukce, kam spadá zajištění bezpečnosti, vzdělání a zdravotnictví, si vyžádá hodně času. V tuto chvíli nejsme schopni odhadnout, kolik času bude Sýrie potřebovat, v každém případě by ho měla dostat.

Proč izraelská armáda v posledních týdnech systematicky likviduje syrskou vojenskou infrastrukturu? A dá se hodnotit angažmá Putina v Sýrii, který dlouhodobě podporoval bývalý asadovský režim, jako fiasko? Poslechněte si celých 20 minut Radiožurnálu výše.

Vladimír Kroc, opa Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít