Vláda navýšila humanitární dávky pro uprchlíky. Částka v Praze nestačí ani na ubytovnu, říká Krchová
Humanitární dávky pro uprchlíky se od pátku zvyšují. Vláda tak rozhodla kvůli tomu, že stát od září přestává poskytovat bezplatné nouzové ubytování. Za měsíc už ho budou moct získat jen nově příchozí lidé a jenom na první tři měsíce v Česku. Úprava dávky má třeba uprchlickým rodinám z Ukrajiny umožnit najít si běžné bydlení. Hostem Ranního Radiožurnálu byla Andrea Krchová z Konsorcia nevládních organizací pracujících s migranty.
Při výpočtu podpory se uznají vyšší náklady na bydlení. U zranitelných skupin, tedy dětí, těhotných, seniorů nebo invalidů, to je 6000 korun za měsíc, u ostatních 4000. To je až o 1600 korun více než doteď.
Uprchlíci z Ukrajiny, kteří jsou na podpoře nezávislí, odvádí do státního rozpočtu miliardy, zmiňuje data Ministerstva práce a sociálních věcí Andrea Krchová
Humanitární dávku můžou dostat jenom uprchlické domácnosti s příjmem pod životním minimem a stanovenými náklady na bydlení.
Ministerstvo vnitra na začátku července evidovalo přes 362 000 lidí s dočasnou ochranou. Humanitární dávku jich pobírá 97 000 a z toho 66 000 spadá do té skupiny zranitelných.
V úvodu jsme zmiňovali částky, na které od srpna mají uprchlíci v Česku nárok. Je podle vás těch 6000, respektive 4000 korun měsíčně dost?
Většinou asi ne. Cílem této změny je, aby lidé opustili ubytovny, aby si hledali standardní bydlení v bytech. Bohužel ta částka započitatelných nákladů, která vstupuje do výpočtu humanitární dávky, není dostačující, v Praze třeba ani na tu ubytovnu, protože tam se částky pohybují okolo 7000 až 9000 korun. To znamená, že lidem potom na živobytí po zaplacení ubytovny nezbude ani to životní minimum.
Jaká část z uprchlíků je na dávkách nějakým způsobem závislá?
I v té kapacitě ubytování pro lidi, kteří si doteď bydlení nenašli, je přibližně 10 000 lidí, kteří dál potřebují bezplatné ubytování. Mezi nimi jsou právě i ti superzranitelní lidé, kteří si doteď nedokázali ubytování zaplatit ani najít. To znamená, že mají nějakou míru znevýhodnění na trhu s nemovitostmi nebo bydlí v části, kde je uprchlíků opravdu hodně a kde není žádná kapacita volných bytů.
2:27
Česko pomáhá Ukrajincům v návratu do vlasti, uhradí jim jízdenky či cestu sanitkou
Číst článek
Jak velký problém pro ně může být konec bezplatného ubytování nebo spíše změna podmínek pro bezplatné ubytování. Může se třeba stát, že někteří z nich nebudou schopni si bydlení zaplatit vůbec a přijdou o ně?
Asi se nestane, že by někdo neměl vůbec na zaplacení ubytování, i když si myslím, že z nižších řádech desítek se i toto stane, ale bude se dít to, že ti lidé nebudou mít žádné prostředky na to, aby si potom obstarali jídlo, ošacení a třeba základní léky, které potřebují.
My vidíme jako největší problematickou skupinu seniorky a seniory, kteří když získají třeba i tu vyšší částku započitatelných nákladů na bydlení, tak poté, co se ta dávka vypočte, nezůstane jim ani životní minimum. To znamená méně než 3000 na měsíc, za což vlastně není možné, aby člověk nějak základně hospodařil.
Podle údajů ministerstva vnitra je v Česku více než 350 000 cizinců právě s dočasnou ochranou. Jedná se většinou o uprchlíky z válečné Ukrajiny?
To nedokážu říct, ale většina z nich je v tuto chvíli na dávkách nezávislá, přispívají do státního rozpočtu a na odvodech, jak prezentovalo samo ministerstvo práce a sociálních věcí, odvádějí téměř miliardy. To znamená, že jsou mezi uprchlíky lidé, kteří se dokázali samostatně zapojit.
Ale v každé skupině uprchlíků i běžné populace jsou lidé, kteří potřebují zvýšenou podporu. Mezi ně spadají právě ti, kteří jsou v seniorském věku, maminky s malými dětmi anebo lidé se zdravotním hendikepem. A ti tu podporu potřebují dlouhodobou a zvýšenou.
Nechtěla žít pod ruskou ochranou, proto ušla 10 kilometrů. Nyní to 98leté Ukrajince hrozí znovu
Číst článek
Řekněte nám ještě, jak pokračuje jejich integrace. V čem jsou největší problémy? Jsou to stále jazykové bariéry, nebo je to něco jiného?
Co se týče těch, kteří pracují, u nich je v tuto chvíli největší bariéra to, že pracují stále na nízko kvalifikovaných a tedy i nízko placených pracovních pozicích. Tam bychom si přáli, aby se stal nějaký zázrak a těm lidem byla nabídnuta jazyková podpora, nejen taková základní, ale třeba i se zaměřením na jejich práci, aby dokázali opravdu uplatnit to, s čím do Česka přišli.
Dál vidíme velký problém v tom, že některé děti stále nenavštěvují školy. Nedokážu říct číslo, protože to se opravdu významně mění, ale říkali jsme si, že pokud byť jedno dítě nechodí do školy, tak je to stále problém, protože to znamená, že je z české společnosti hodně vyřazované.
A třetím problémem, který bych zmínila, je práce s mladými lidmi, kteří buďto nedokázali nastoupit na střední školu, protože tam už ta znalost českého jazyka musí být velmi pokročilá, anebo museli školu předčasně opustit právě z toho důvodu, že musí finančně podporovat své rodiny a začít chodit do práce.
