Kolik plynových elektráren podle vás Česko potřebuje, aby bylo dál soběstačné ve výrobě elektřiny?
Při současné výrobě a spotřebě a s ohledem na analýzy, které máme vypracovány z úrovně České energetické přenosové soustavy, je to výkon zhruba nějakých 2500 až 3000 MW. Takže bavíme se zhruba o třech nebo čtyřech plynových elektrárnách.

A máte studie, kolik by to mělo stát a jak to stát zaplatí?
Takové studie ještě nemáme. Primárně jsme přišli s výpočty a různými scénáři, kterých je opravdu mnoho. Matematické modely se dělají na dlouhou časovou platnost, abychom ukázali na problém.

Důvod, proč s návrhem přicházíme, je jednoduchý. Chceme udržet cenově dostupné energie v České republice a zároveň pokračovat v krocích energetické bezpečnosti. Jsme v situaci, kdy víme, že nové jaderné zdroje budou v provozu, pokud zároveň půjde vše podle plánu, až ve druhé polovině třicátých let. Obnovitelné zdroje mají také nějakou dynamiku a Česká republika nemá takový sluneční osvit nebo rychlost a využití větrných elektráren jako jiné státy. Takže obnovitelné zdroje mají své limity. Do toho je tady zmíněná tendence odchodu od uhlí.

Pokud Česká republika nechce být do budoucna výrazným importérem elektrické energie a chceme mít většinu výroby na svém území, tak prostě musíme dělat konkrétní kroky a právě tam míří i tato novela. To znamená výrazně zrychlit povolovací procesy, změnit legislativu, aby se v České republice investovalo do nových paroplynových elektráren.

Vy to ještě nemáte sice spočítané, jak říkáte, ale možná už budete vědět, zda na to budou přispívat také samotní odběratele a zda se výstavba nových plynových elektráren promítne také do ceny elektřiny.
Investorem jako takovým budou energetické společnosti. Tím, že paroplynové elektrárny budou nahrazovat uhelné elektrárny, tak se logicky budou pohybovat v tržným prostředí. To znamená, že jejich příjem bude primárně ze samotného trhu. Ale samozřejmě může nastat situace, kdy chceme větší rozvoj obnovitelných zdrojů a bude tak nutné takové elektrárny zapnout v situaci, kdy výkon nebude někde jinde. To pak logicky bude nutné hradit jejich provoz. Já osobně věřím, že tyto zdroje si na sebe primárně vydělají samotné.

Vy jste připomněl jádro, na které česká energetika také spoléhá, ale rozšíření jaderných elektráren nebude hned. Bude to nejdřív za deset let. Uhelné elektrárny nejspíš tedy začnou provozovatelé odstavovat už do pěti let. Jak má tedy novela zajistit, aby se náhradní plynové zdroje postavily včas?
Primárně zkrácením různých povolovacích lhůt a určitých procesů. Já sám velmi zdlouhavé lhůty dlouhodobě kritizuji a snažím se i sám reálně něco dělat.

Druhá velmi důležitá věc, kterou je potřeba si i technicky uvědomit, je, že nové zdroje by měly primárně vznikat v místech, kde už je samotná energetická infrastruktura. To znamená patřičná kapacita přívodu plynu, ale zároveň patřičný vyváděcí výkon z elektrárny. Těch míst je samozřejmě limitované množství. Jsou ale důležitá protože další související investice můžou samotnou cenu energie prodražit a to nikdo nechce.

My si povídáme o nezávislosti české energetiky, ale plyn musíme dovážet. My takřka žádný nemáme, takže na energetickou nezávislost českou plynové elektrárny dosáhnout nepomůžou. Podle nedávné studie projektu Fakta o klimatu by elektřina z českého uhlí brzy dokázala nahradit zahraniční levnější zdroje. Proč se tedy soustředit na plyn?
Hlavně protože odchod od uhlí je důležitý z několika důchodu. Hlavní je samozřejmě environmentální, uhelným elektrárnám takzvaně odzvonilo. A co se týče nezávislosti, tak k ní vláda udělala důležité kroky. Vidíme to v současné situaci, kdy to ostatní státy, například Slovensko, neudělaly. Diverzifikace zdrojů, kterou máme, je tak silná a robustní, že se nemusíme obávat, že bychom neměli plyn.

Petr Král Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít