Většina evropských zemí, včetně Česka, má „zastaralé“ zákony a stále nepovažuje pohlavní styk bez souhlasu obou partnerů za znásilnění. V předvečer Mezinárodního dne proti násilí na ženách to uvedla světová organizace pro lidská práva Amnesty International. Podle nevládní organizace špatné zákony a nebezpečná politika svalování viny na oběti přispívá k přetrvávání beztrestnosti viníků.

Praha 19:03 24. listopadu 2018 Tento článek je více než rok starý Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Ve své zprávě Amnesty International analyzuje situaci v 31 evropských zemích. Podle výsledků jen v osmi z nich existují zákony, které definují znásilnění na základě souhlasu.

„Sex bez souhlasu je znásilnění, tečka. Dokud vlády nesladí zákony s tímto prostým faktem, budou pachatelé znásilnění dál unikat,“ uvedla expertka Anna Blusová.

Vyzývavě oblečená nebo opilá? Může si za znásilnění sama, míní tři pětiny Čechů

Číst článek

Většina ostatních států považuje za znásilnění pouze akt, kdy je přítomno fyzické násilí, výhrůžky, donucování či neschopnost oběti se bránit. Mezi těmito státy jmenuje Amnesty International také Česko a Slovensko.

Právník a kriminolog Pavel Houdek, který se problematice znásilnění věnuje, s tím souhlasí, ale k českým zákonům není tak kritický. „Podle mého názoru je současná úprava trestného činu znásilnění v trestním zákoníku velmi dobrá a zakotvuje velice široce jednání, které pod znásilnění spadá. Což je dobře,“ řekl serveru iROZHLAS.cz.

Paralýza obětí

„Ale souhlasím s tím, že jedna z věcí, která by stála za úpravu je jasně zakotvit povinnost souhlasu partnera. V současné době totiž trestní zákoník vyžaduje od potenciální oběti znásilnění jasně a vážně projevený nesouhlas,“ dodal Houdek s tím, že polovina až dvě třetiny obětí znásilnění zažívají paralýzu.

„To znamená stav, kdy oběti nejsou schopné se projevit. Dost často je ta paralýza extrémní, že nejsou schopny se ani pohnout. Natož nějakým způsobem aktivně nesouhlas projevovat,“ doplnil Houdek.

„Průzkumy ukazují, že mnoho lidí se stále domnívá, že se nejedná o znásilnění, je-li oběť opilá, má na sobě odhalující oblečení nebo se fyzicky nebrání,“ uvedla expertka Anna Blusová ve zprávě Amnesty International.

‚On ji přeci neznásilnil‘

Na podobný problém poukazuje také právník a instruktor sebeobrany Pavel Houdek: „Jakkoli je zákonná definice se zmíněnou výjimkou dobrá, tak co značně pokulhává, je znalost trestného činu v populaci.“ Uvedl příklad nedobrovolné penetrace prsty, což je také považováno za znásilnění. „Ale 90 % lidí řekne, on ji přeci neznásilnil, použil jenom prsty.

Ještě tristnější je, že když přednáším na středních školách, tak drtivá většina středoškoláků a středoškolaček je schopna říct „no dobře, ona se opila“ a že s ní někdo vykonal soulož, je její blbost. Ale to je učebnicový případ znásilnění,“ dodal.

Analýza Amnesty International se týkala 28 zemí Evropské unie, Islandu, Norska a Švýcarska. Země, které definují znásilnění jako sex bez výslovného souhlasu, jsou Belgie, Kypr, Německo, Island, Irsko, Lucembursko, Švédsko a Británie. Ženy v Dánsku se chystají o tomto víkendu demonstrovat za přijetí obdobných reforem.

Některé země, mezi nimi například Chorvatsko a Španělsko, považují sex bez souhlasu za méně závažný čin, čímž vysílají vzkaz, že „skutečné znásilnění“ musí zahrnovat fyzické násilí, uvedla dále expertka Blusová.

Sexuální minulost je irelevantní

Španělsko plánuje nový zákon týkající se sexuálního násilí poté, co letos vyvolal rozhořčení veřejnosti případ pěti mužů, kteří byli zproštěni obvinění z hromadného znásilnění mladé dívky při začátku slavného festivalu na oslavu sv. Fermína, jenž je spojený i s během s býky.

Irské ženy v uplynulých dnech „vyvěšovaly“ na internetu fotografie svého spodního prádla s nápisem „Toto není svolení“ poté, co právnička obhajující muže, který čelil obvinění ze znásilnění 17leté dívky, ukázala u soudu dívčina tanga s krajkou. Porota nakonec muže shledala nevinným.

Kauza znásilnění ve Španělsku: na 2000 psychologů a psychiatrů se přidalo k protestům

Číst článek

Pavel Houdek v této souvislosti dodává, že problémem to je také v Česku. „Není jasně legislativně ukotvený zákaz především pro obhajobu zkoumat sexuální minulost oběti, samozřejmě pokud to není zásadní pro objasnění. Jenže v drtivě většině případů to zásadní není,“ upozorňuje Houdek na problém snahy znevěrohodnit oběť. Často také dochází k sekundární viktimizace. To označuje rozšířený jev, kdy se oběť stane, například v mediálním prostoru, obětí znovu. Tradičně se jedná o „může si za to sama“.

och, ČTK Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít