Byl by to docela silný průlom. Možná měl přijít dříve, hodnotí Bidenovo rozhodnutí o střelách Landovský
Americký prezident Joe Biden povolil podle agentury Reuters použít Ukrajině americké rakety dlouhého doletu proti cílům v Rusku. „Byl by to docela silný průlom,“ říká v rozhovoru pro Radiožurnál Jakub Landovský, šéf středoevropské pobočky Aspen Institutu a dřívější velvyslanec při NATO. Díky tomu mohou i Británie a Francie povolit užití dalekonosných zbraní. A unijní ministři zahraničí se nyní schází s jejich ukrajinským kolegou Andrijem Sybihou.
Washington zprávy o raketách dlouhého doletu nekomentuje. Kyjev mluví opatrně. Byl by to zásadní průlom, i kdyby to trvalo třeba už jen zbylé dva měsíce Bidenova mandátu?
Byl by to docela silný průlom. Možná měl přijít dříve, ale určitě by to hrálo velkou roli. A já se domnívám, že to bude jeden z požadavků ukrajinského ministerstva zahraničí, až se ke kolegům připojí.
Poslechněte si rozhovory s Jakubem Landovským a Lukášem Dyčkou o situaci na Ukrajině
A kromě toho, že by se to týkalo Francie a Velké Británie, která na tom jednání FAC (Rada pro zahraniční věci, pozn. red.) nebude, tak se to týká samozřejmě i Německa a jeho střel Taurus.
Jak by tato americká strategie mohla ovlivnit evropské dodávky zbraní, třeba i německé uvažování o systému Taurus?
Pozitivním způsobem. Teď jsme v situaci, kdy do ledna, kdy zasedne nový americký prezident, strategická rozhodnutí nepadnou, tudíž každá strana konfliktu, jak agresor, tak koalice podporující Ukrajinu, se snaží maximálně využít situace k tomu, aby vytvořila na bojišti lepší situaci, lepší poměr sil pro následná jednání.
Ruská protivzdušná obrana zničila dva drony mířící na Moskvu a 59 bezpilotních letounů
Číst článek
A je ještě spousta dobrého, co se dá udělat. Kromě toho už dlouho slibovaného milionů nábojů, který snad Evropa do konce roku dodá, tak je tu samozřejmě možnost využít různé nástroje EPF (Evropský mírový nástroj, pozn. red.) v Evropě, Comprehensive Assistance Package NATO, abychom posílili naše obranné rozpočty.
Obě dvě jsou plně uznatelné jako obranný výdaj a většina zemí bude mít s koncem roku problémy, aby naplnily své sliby dvou procent na obranu, včetně České republiky. A to je ideální příležitost, jak pomoci Ukrajině, aby nám s tou obranou pomohla přímo v místě, kde se o ni hraje.
Donald Trump, který v lednu převezme Bílý dům, označil za prioritu ukončení války na Ukrajině. A vojenskou pomoc Ukrajině pojmenoval jako vyčerpávání zdrojů. Co tohle znamená nebo může potenciálně znamenat pro přístup evropských spojenců?
Bude to znamenat velký rozdíl v tom, jak budeme postupovat. Vidíte to na povolování útoků do hloubi Ruska. Evropa - ačkoli to často tvrdí a FAC se tomu bude věnovat, a je to tak správně - pořád hledá svoji vůdčí úlohu při definici svého blízkého okolí, včetně konfliktu na Ukrajině. A Spojené státy konají a konají i v době, kdy prezident Biden již nemá politický mandát z voleb, ale udělal věc, která je podle mého názoru pro Ukrajince nesmírně přínosná. Evropa se bude moci od toho odrazit.
Kyjev chce konec války příští rok. ‚Na jednání s Ruskem musí být Ukrajina silná,‘ řekl Zelenskyj
Číst článek
Ale na tom jednání bude ještě jedna strašně důležitá věc, a to jsou sankce, protože bohužel Evropa stále odebírá velké množství ruského plynu, včetně České republiky, která v posledním měsíci, myslím, odebrala velkou většinu plynu z Ruska. A pak jsou tu sankce na různé zbrojní výroby.
A pak je tu také otázka Číny, protože ve finále Čína je to, o co se celosvětově hraje. A je důležité, aby Evropa skutečně vyhodnotila, jaká je důležitost čínské pomoci Rusku při vedení agresivní války, a pokusila se v tom sehrát nějakou pozitivní úlohu, ale bok po boku ostatních spojenců.
Obojí zmíněné čínská pomoc i evropské sankce bude předmětem dnešního jednání unijních ministrů zahraničí. A je tu ještě téma toho, jak se staví unijní spojenci k opakované podmínce Kyjeva pro jednání s Moskvou. Totiž k podmínce úplného stažení ruských jednotek z území Ukrajiny. Respektují to nadále evropské státy?
To je těžká otázka. Já už nejsem přímo v zákulisí evropské ani transatlantické diplomacie. Domnívám se, že situace na bojišti neodpovídá tomuto požadavku. K jejímu naplnění se neblížíme, ale není to jenom věcí ukrajinského požadavku a jeho míry, ale i míry naší pomoci. To je prostě jednoduché. Pokud si předplácíte plichtu, dostanete plichtu. Pokud jste schopni podpořit vašeho spojence, aby vyhrál, tak má šanci vyhrát. A pokud neděláte vůbec nic, tak může dokonce i prohrát. To jsou ta základní východiska.
Rovnováha sil je dnes mírně narušená ve prospěch Ruska, které získalo určité výhody na bojišti. Zároveň je tu pořád ještě zbytek kurského výběžku z ukrajinského útoku na ruské suverénní území, ale jsou tu i korejští vojáci, povolení střel do hloubi ruského území. To znamená, otázka eskalace konfliktu je pořád strašně relevantní.
Je zkrátka důležité, aby ten konflikt zůstal ve vymezených kolejích a byl připravený se překlopit do politické roviny jednání, až zasedne v Bílém domě nový americký prezident Donald Trump.
