Afghánský prezident prosazuje zapojení Talibanu do obnovy země
Mezinárodní konference v Londýně dnes bude hledat odpověď na otázku, jak dál v Afghánistánu. Prezident Hamíd Karzá hodlá na konferenci přesvědčit světové lídry, aby do obnovy země zapojili i členy svrženého hnutí Taliban.
Pár hodin před zahájením londýnské konference o Afghánistánu se zdálo, že hlavním, ba možná jediným výlučným tématem jednacího maratónu v Lancasterském paláci bude stanovení termínu a podmínek pro jednání s Talibanem.
Poněkud paradoxně s tím Talibanem, který byl před více než osmi lety obviňován z toho, že poskytuje útočiště Usámovi bin Ládinovi a Al-Káidě, která z afghánských hor plánovala útok na Světové obchodní centrum v New Yorku a další cíle ve Spojených státech.
Afghánský ministr financí vysvětlil Omar Zakhilwal vysvětlil v rozhovoru pro BBC, proč a s kým z Talibanu chce Západem podporovaná vláda v Kábulu jednat:
"Je mezi nimi určitý počet těch, kteří už kontaktovali vládu s tím, že by se chtěli připojit k mírovému procesu. Ale my jim nemohli garantovat, že je nebudou západní spojenci pronásledovat nebo že je nezavřou do vězení," řekl afghánský ministr financí.
Od právě probíhající konference si slibuje, že Kábul získá mezinárodní podporu pro Afghánci vedený proces usmíření s členy Talibanu, včetně těch, kteří až dosud patřili k jeho vedení.
Podpora za peníze
Podle Zakhilwaiho by podporu politickou měla provázet i podpora financí. Ministr vychází z toho, že mnozí Afghánci podporují Taliban čistě z finančních či ryze existenčních důvodů.
Jak připouštějí i Američané, jakkoliv je vliv Talibanu omezený, ve 33 ze 34 afghánských provincií má hnutí své stínové guvernéry, možná lépe řečeno gubernátory, kteří mají vyšší platy než ti ve službách afghánské vlády.
Na každé jednání však musí být nejméně dva partneři. A zatímco se prezident Karzáí chystal na konferenci do Londýna, vedení Talibanu vydalo tento týden prohlášení, že s vládou v Kábulu nehodlá jednat, dokud bude v zemi jediný zahraniční voják.
Náboženství silnější zbraní
Komuniké, které vzejde z rozhovorů v Lancasterském paláci, bude nejspíše obsahovat údaje o dalších vojenských jednotkách, které vyšle Severoatlantická aliance do Afghánistánu, a milionech či spíše miliardách dolarů, které poputují na obnovu země.
Podle některých expertů však v přístupu Západu k Afghánistánu chybí jeden důležitý prvek: povědomí a porozumění pro silnou náboženskou a kmenovou sounáležitosti obyvatel Afghánistánu, s kterou vojenští stratégové ani politikové neumějí nebo nechtějí počítat. A náboženské přesvědčení dokáže být silnější než sebelépe mínění politické proklamace či sofistikované zbraně.
"Je to velice důležité," říká Faisal Bahrija, Afghánec žijící v Londýně. "Posledních osm let jsme byli svědky skepticismu Západu vůči náboženství a islámu. Umírnění muslimové v Afghánistánu se nedočkali prakticky žádné finanční podpory, a i když se stavěli proti Talibanu, tak z toho neměli žádný prospěch," podotýká Bahrija.
Žádná z madras, tedy náboženských škol, podle něj nedostala státní peníze. A tak mladí, nezaměstnaní Afghánci, kteří chtějí studovat náboženství, odcházejí do škol v Balúčistánu. Tam jsou jim vymývány mozky náboženským fanatismem a stávají se z nich bojovníci proti západním vojenským silám.
Chybí vize a jasná strategie
Podle poradce americké vlády Mika Haddona vadí Afgháncům nejvíce nekompetentnost a neefektivnost při obnově země. "Skutečně je skličuje to, že ať jsme se posledních šest, sedm let jakkoliv snažili, tak to nepřineslo žádný výsledek. I když se možná zlepšila ekonomika, bezpečnost v zemi se rok co rok zhoršuje. A to se jim pochopitelně nelíbí," říká Haddon.
I američtí a britští velitelé v Afghánistánu připouštějí, že počet ozbrojených srážek stále roste a s nimi také počet obětí. Letadlo britského královského letectva převezlo tento týden do Británie v rakvi 250. vojáka, který položil život za zemi, která je pro Brity vzdálená a příliš toho o ní nevědí.
Vojenské operace v Afghánistánu nemají žádný význam nebo účel, pokud nejsou vedeny ve jménu věrohodného politického cíle, říká bývalý britský velvyslanec ve Spojených státech Christopher Meyer. Dodává, že k tomu Západ potřebuje věrohodného partnera v Kábulu, a tím podle něj Karzáího vláda není.
Podle uznávaného bývalého diplomata Meyera a dalších kritiků chybí vojenským operacím Severoatlantické aliance v Afghánistánu jasnost a srozumitelnost politické strategie a vize, kterou mají naplnit.
Možná paradoxně se jeho názor příliš neliší od postoje představitelů Francie nebo Německa, kteří měli o účelu rozsáhlých vojenských akcí na afghánském území prakticky od jejich počátku na podzim roku 2001 své pochyby.
A není příliš pravděpodobné, že právě tyhle pochyby dokáže několikahodinové jednání diplomatů a politiků v srdci Londýna rozptýlit. Bitvu o společnou identitu a duši národa totiž za Afghánce konec konců nevybojuje nikdo jiný než oni sami.
