Američanky slaví 90 let volebního práva
Už devadesát let mohou ženy ve Spojených státech volit a být voleny. Po zdlouhavém schvalovacím procesu v Kongresu a jednotlivých státech americké federace vstoupil právě 26. srpna roku 1920 v platnost devatenáctý dodatek ústavy, který zaručil ženám možnost aktivní účasti ve volbách na všech úrovních.
Cesta k volební rovnosti mezi pohlavími nebyla trnitá jenom ve Spojených státech, ale v mnoha dalších zemích. V Americe ji odstartoval rok 1848, kdy dvě stovky Američanek zařadily v New Yorku mezi své požadavky kromě práva na vzdělání a zaměstnání i právo volit.
Ve spojených státech mělo rychle sílící hnutí vyrostlé z bojovnic proti otroctví nebo alkoholismu jenom skromnou podporu mezi muži. S podobným nepochopením se setkávaly takzvané sufražistky i pozdější sufražetky také ve Velké Británii.
Většinovým ideálem tehdy pořád ještě byla i v západní společnosti žena pečovatelka a hospodyně, která má místo doma a její přirozeně emotivní osobnost není vhodná pro politiku.
Na začátku 20. století začalo úsilí aktivistek za všeobecné volební právo i celkovou emancipaci něžného pohlaví vykazovat revoluční rysy.
Lobování a petice nahradily masové pochody, lidské řetězy, hladovky vězněných feministek, akce občanské neposlušnosti i násilí, třeba v podobě podpalování poštovních schránek.
Emancipaci napomohla první světová válka
Radikalizace sufražetek se časově kryla s první světovou válkou. Globální konflikt přitom vtáhl ženy do nových oblastí ekonomiky a tím nepřímo odůvodnil i jejich požadavek účasti ve volbách.
Tyto nové skutečnosti pomohly strhnout lavinu uzákonění volebního práva pro obě pohlaví v řadě evropských zemí, v USA i Kanadě.
Ve Francii k tomu ale došlo až na sklonku 2. světové války. Ve Švýcarsku se dokonce ženy můžou účastnit voleb do federálního parlamentu až od 70. let.
V současnosti mají ženy možnost hlasovat a kandidovat ve volbách, tedy alespoň teoreticky, v drtivé většině zemí stejnou, jako muži. Vůbec žádnou nemají už jenom v Saúdské Arábii a Vatikánu.
Naopak nejdelší kus cesty v politické účasti žen zatím urazily Nový Zéland a skandinávské země v čele s Finskem, kde už měly první poslankyně před sto lety, v roce 1926 první ministryni a dnes mají převážně ženskou vládu.
Právě Skandinávie dnes taky dává za pravdu některým idealistům 19. století, kteří tvrdili, že ženy z politiky můžou učinit civilizovanější profesi.
