Analytik: Vyhladovět Hamás znamená vyhladovět celou populaci Gazy. Ceny potravin stouply o 500 procent

Gaza 22. května 2025 Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít

Jako kapka v moři, tak označil první humanitární kamiony, které tento týden dorazily do Gazy po sedmdesáti dnech blokády, šéf úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí Tom Fletcher. Co v těch kamionech bylo?
Podle zpráv, které máme, tam byly potraviny, základní léky a dětská výživa. Zároveň, abych rozvedl tu zmiňovanou kapku – je naprosto univerzální postoj, že to je zcela nedostatečné.

Že je toho málo.
Přesně tak, je toho absurdně málo. Podle zpráv OSN bylo v úterý Izraelem puštěno tím checkpointem mezi Gazou a Izraelem devadesát tři nákladních vozů, které měly zásoby, které jsem zmiňoval. Je to necelá pětina toho, co proudilo do Gazy každý den před začátkem války.

I v době příměří to byly stovky kamionů.
Byly to stovky kamionů. Na této úrovni je to celé symbolické. S ohledem na to, že je tam naprostý nedostatek všeho, na co si vzpomenete, tak by ani těch pět set kamionů, které tam proudily před válkou, teď nebylo dostatečných.

V úterý to bylo devadesát tři, v pondělí to byly jednotky, do deseti kamionů.
Vzhledem k tomu, že Izrael tou válečnou operací zcela zničil Gazu a veškerou infrastrukturu, tak je nesmírně obtížné distribuovat a logisticky dopravit pomoc do různých center. Zároveň tam panují obavy z rabování, jelikož v celá populace Gazy trpí hladem a hladomorem, tudíž tam jsou obavy a logistiku je nutné nějak zajistit, aby nedocházelo k útokům na kamiony ze strany té zoufalé populace.

A v tuhle chvíli se bavíme stále o kamionech s humanitární pomocí od těch velkých mezinárodních organizací. Nejsou to komerční subjekty, které by dovážely základní potraviny, léky?
Ne. Zásoby pocházejí od agentur OSN, od velkých mezinárodních neziskových organizací. Nejsou to komerční firmy, které by na tom nějak participovaly.

Vyhladovět Gazu

Bavili jsme se o blokádě, zmínil jste, v jakém stavu je v tuto chvíli populace v Gaze. Izrael dotlačili k povolení blokády spojenci. Izrael se v březnu rozhodl dostat Hamás pod tlak blokádou, tak to alespoň izraelští představitelé tvrdili. Říkají, že humanitární pomoc teroristé z Hamásu rozkrádají a v momentě, kdy tam jídlo nebudou posílat, tak dostanou Hamás pod tlak. Hamás, který chtějí zničit dlouhodobě, protože způsobil ten ohavný útok ze 7. října 2023. Současně Benjamin Netanjahu tvrdí, že zásoby v Gaze musí být stále velké, protože se tam dovážely těmi stovkami kamionů během příměří, které bylo na začátku tohoto roku. Jsou podle vás obavy, které má vláda Izraele z rozkrádání, opodstatněné? Do nějaké míry opodstatněné jsou, zároveň to je něco, co zní mnohem častěji ze strany izraelské vlády a izraelské armády, než ze strany humanitárních organizací. Ty říkají na základě zpráv z terénu, že dochází a docházelo k útokům na ty kamiony a k rozkrádání zásob často ze strany ozbrojených gangů, ne vždy nutně ze strany Hamásu. Nebo ne v takovém rozsahu, jak to říká Izrael. To je jedna věc.

Druhá věc, která je ještě podle mě zásadnější: jedna věc je nějaké bezprostřední naplnění potřeb hladu, ale to, proč Izrael argumentuje, že tam nechce dodávat zásoby je, že Hamás je pak může prodávat na černém trhu, protože mají obrovskou cenu. To je ale výsledkem přesně té blokády, že ve chvíli, kdy tam není dostatek jídla, tak ceny vystřelily v některých případech až desetinásobně oproti cenám během příměří. A tudíž tedy to, že tam je nedostatek potravin, způsobuje i vysokou cenu a z toho pak může těžit Hamás. Odpověď mezinárodního společenství je, že se tam tedy má dodat naopak co nejvíce potravin, aby se snížila jejich cena a tudíž zisk, který z toho potenciálně může Hamás mít.

A třetí věc, která je pro mně zásadní ještě je, že „vyhladovět Hamás“ znamená vyhladovět celou tu populaci, protože Hamás je autoritářská organizace, která se zmocňuje části zásob a tím pádem zemřou na hlad mnohem dřív běžní lidé, než Hamás. Je to trestání celé té populace mnohem dřív, než to bude mít efekt na Hamás.

Rozumím. Jak ale chcete zajistit, že to jídlo skutečně doputuje k těm lidem, kteří ho potřebují, a že si ho Hamás neuloupí celé pro sebe? Jen se snažím hledat to oprávnění v obavách Izraele.
Podle mě tam žádné oprávnění není.

Ale máme doložené, a sám jste to říkal, že potraviny, které jsou tam dovážené, jsou rozkrádané.
Z části, ale to podle mě není omluva pro to, abyste kvůli porážce Hamásu nechal umřít celé obyvatelstvo Gazy.

Což ale Izrael netvrdí.
Izrael říká, že tam nesmí docházet k přísunu potravin, protože se jich zmocňuje Hamás. Většina izraelských představitelů tohle neříká, nicméně pokud máte politiku, že tam nebudete pouštět žádné jídlo, tak tam ta populace umře, to je prostě fakt. A ano, vyhladoví to i Hamás, ale ta cena za to naprosto disproporčně dopadne i na civilní populaci. A to se děje. Od začátku blokády už tam zemřelo myslím padesát sedm dětí.

Právě kvůli podvýživě.
Kvůli podvýživě.

Tom Fletcher, kterého už jsem zmiňoval na začátku, z úřadu OSN pro koordinaci humanitárních záležitostí, říkal, že jsou v nadcházejících dnech na životech ohroženy tisíce dětí, pokud jim nebude dodána potřebná potravinová pomoc. Myslím, že čtrnáct tisíc dětí. Na druhou stranu reportérka BBC zmiňovala, že se na to pak doptávali novináři na tiskovce OSN, a to číslo potvrzené nebylo. Jak se v tom mám vyznat?
Přesná čísla vám neřeknu, protože nemám jiné informace než vy a nemám žádné kontakty v OSN nebo v Gaze. Co se uvádí je, že od začátku roku bylo v Gaze přijato do nemocnic devět tisíc dětí s příznaky akutního nedostatku živin, možná existuje nějaký lepší medicínský termín.

Malnutrice se tomu možná říká.
Jestli existuje i tento latinismus, tak malnutrice. To číslo, které jste citoval, pak bylo rozporováno samozřejmě Izraelem. Nicméně jsou opravdu zprávy o tom, že umírají minimálně jednotky dětí a že zhruba pětina obyvatelstva Gazy je v páté fázi, to je nejintenzivnější fáze, hladového nedostatku, který už je reálně hladomor.

Což je půl milionu lidí?
Záleží, jak se to počítá. Je tam několik ukazatelů a je to trochu složitější. Jedním ukazatelem je, že alespoň pětina domácností nemá přístup k jídlu. Takže teď je to trošku složitější. Podle této klasifikace 20 % lidí v Gaze čelí hladomoru, a z nich 20 % nemá vůbec žádné jídlo. A ten zbytek se potýká s akutním nedostatkem jídla, nemá jídlo každý den a tak dále. Dalším faktorem je rozšířená malnutrice. Myslím, že 30 % obyvatelstva čelí akutní malnutrici.

30 % procent dětí, je to takhle zúžené v té definici.
A potom ten poslední ukazatel je, že dochází k více než dvěma úmrtím na 10 tisíc lidí za den z důvodů spojených s nedostatkem jídla a hladu.

Mluvíte o klasifikaci IPC – to je iniciativa zabývající se potravinovou bezpečností, která má pětiškálovou stupnici od minimálního ohrožení po hladomor. Teď vydali novou analýzu platnou od května do letošního září s tím, že to je predikce vývoje. Nakolik důvěryhodná tahle čísla jsou?
Poměrně dost. Obecně od začátku války je problém s externím ověřováním těch čísel. A to mimochodem nejenom těch, co přicházejí z Gazy, ale i těch, které poskytuje Izrael. Především tedy stran počtu zabitých členů Hamásu, kdy byla například některá čísla rozporována i izraelskými neziskovými organizacemi, které tu situaci monitorují. Z druhé strany samozřejmě byly rozporovány údaje z Gazy. Myslím, že se pořád v českých médiích, mnohem více než ve světových, opakuje to, že se jedná o úřady kontrolované Hamásem. To je pravda do té míry, že Hamás byla vůdčí síla, nebo stále tedy v pásmu Gazy je, a spravovala Gazu vojensky i civilně. Nicméně ty organizace vedou veřejné záznamy, které jdou ověřovat. A obecně s těmi čísly nejenom mezinárodní společenství, ale víme to i od izraelské armády, že s nimi operují jako s cca důvěryhodnými.

Je samozřejmě vždycky otázka, nakolik to považovat za důvěryhodné v momentě, kdy je do pásma Gazy velmi omezený přístup a kdy, jak sám říkáte, úřady byly a patrně stále jsou pod vedením teroristické organizace.
Je ale otázka, jak to tam vypadá. Není to tak, že by na ty seznamy dohlížel člen Hamásu. Jsou to civilní úředníci, kteří dělají svoji práci. Opět bych rád zdůraznil, že ani interpretace a argumenty Izraele často nejdou ověřit, například když zmiňují, kolik třeba zabili členů Hamásu. To je také neověřené.

Mluvil jste o tom, že výrazně stouply ceny potravin. Dočetl jsem se v deníku Guardian, že hodně Palestinců má třeba jenom jedno jídlo denně, že to je jenom rýže a luštěniny, že rodiče omezují své příjmy potravy, aby mohli dát jídlo dětem, že výrazně stouply ceny mouky, zeleniny. O jakých cenách se bavíme? Jak si to mám představit? Kdo na ty potraviny vůbec má?
Na potraviny teď nemá skoro nikdo. To jsem ještě neřekl, ale kromě těch 20 % obyvatelstva, které je v té nejvyšší hladomorové fázi, těch zbylých 80 %, myslím, že z nich téměř celá populace, je ve čtvrté nejvyšší fázi, kdy lidé ještě většinou neumírají hlady, ale nemají dostatek jídla. Takže opravdu jenom úplná elita, která je někdy spojená s Hamásem, si může dovolit potraviny v rozsahu, který by nám přišel normální. Co se týče cen, jsou to odhady, protože ten systematický sběr dat je velmi problematický, ale viděl jsem, že v průměru cena potravinového koše nějakých základních potravin stoupla asi o 500 %.

Základní potravinový koš v Gaze je co? Chleba, mouka…
…mouka, rýže…

Čočka…
Čočka, nějaká zelenina, která už teď je většinově nedostupná, maso je úplně nedostupné, vejce. I ty ceny se mohou hodně lišit. Rýže se prodává kilo za 250 korun a například 25kilové balení mouky stojí přes 12 tisíc korun. A je ještě dobré říct, že cenová hladina byla v Gaze před válkou naprosto neporovnatelně nižší, než známe tady. Tohle jsou ceny, které se zvýšily v průměru o 500 % od začátku blokády, ale to představuje ještě mnohonásobné zvýšení od situace před 7. říjnem. Takže ty ceny jsou tam pro nás naprosto nepředstavitelné.

Netanjahu v kleštích?

Proti nedostatečné pomoci Palestincům se ozvali v posledních dnech velcí tradiční spojenci Izraele: Británie, Kanada, Francie. Současně kritizují novou ofenzivu v pásmu Gazy, do které nově povolává Benjamin Netanjahu i rezervisty. Do toho Evropská unie oznámila, že chce znovu zavést dialog a revidovat asociační dohodu, kterou má s Izraelem. Dohodu, která posledních asi 25 let prosazuje vzájemný dialog a partnerství mezi oběma celky. Považujete to, co se v posledním týdnu děje stran spojenců Izraele za tu nejzásadnější kritiku Benjamina Netanjahua za poslední roky?
Teď ano. Zásadní rozdíl teď je, jak jste na to narážel s EU, Velkou Británií, Francií, Kanadou, že ty země a Evropská unie celkově budou potenciálně revidovat tu asociační dohodu s Izraelem a že začíná docházet ke skutečným krokům v oblasti vzájemných vztahů. Kritika izraelského postupu v Gaze byla přítomná z pochopitelných důvodů ne od 7. října, ale už za několik měsíců po tom, co válka začala. Nicméně až teď se dostáváme do fáze, kdy dochází ke skutečně hmatatelným, nejen diplomatickým a symbolickým krokům, ale opravdu k potenciálním změnám nejenom evropských politik vůči Izraeli. A to je něco, co je možná ne přelomové, protože zatím nevíme, jak velký rozsah to bude mít, ale to, že se o tom reálně mluví, to je nový vývoj.

Nedostává se teď Benjamin Netanjahu do fáze, kdy je ve velmi výrazném svěráku? Za svůj politický cíl si zadal to, že zničí Hamás, teď znovu zopakoval, že chce převzít kontrolu nad celou Gazou, že Hamás musí být zničen a že to po něm chtějí ultranacionalističtí ministři, a do toho čelí kritice od západních spojenců. V jaké je situaci?
Situace z pohledu Netanjahua je samozřejmě složitá, jakkoli je to situace, do které se samozřejmě dostal sám.

Bylo to vyvoláno útokem ze 7. října 2023.
Samozřejmě, ta válka. Myslel jsem spíš to, že v jeho vládě jsou extremističní ministři a on je zodpovědný za svoji vládu. Měl jsem na mysli vnitropolitickou situaci, to je jeho strategie přežití. A co se týče Netanjahua, často se zdůrazňuje, že je v kleštích extrémně pravicových ministrů. To je do nějaké míry pravda. Zároveň v jeho straně Likud je velmi velké křídlo, jehož názory nejsou tak rozdílné od názorů těch extrémně pravicových ministrů. Celá izraelská politika se posunula velmi doprava, takže on čelí tlaku i z toho vnitřního likudovského tábora. Zároveň to není možné stavět tak, že by chtěl nějak ulevit Gaze a tak dále, to tak není. On sám je velmi velký pragmatik a válka mu slouží také k politickému přežití. A ukazuje se to i v průzkumech veřejného mínění, že on osobně a jeho vláda byli velmi viněni Izraelem za ten masakr ze 7. října. Samozřejmě viněn je za to Hamás, nicméně zodpovědnost byla kladena i na bedra vlády, která tomu nedokázala zabránit.

Na nedostatečnou reakci armády a tak dále. Ano, to jsme tady probírali.
Vidíme, že postupně jak válka pokračuje a ve spojitosti třeba s akcemi proti Íránu nebo s útoky z Íránu na Izrael, začíná popularita Netanjahua vzrůstat. Je tam kalkulace, že čím déle bude válka pokračovat, tak tím větší šance je, že se v příštích volbách udrží u moci. Což by bylo krátce po 7. říjnu nemyslitelné.

Nemluví trošku proti tomu, že válka slouží Benjaminu Netanjahuovi k tomu, aby se udržel u moci, to, že teď Izrael část svého vyjednávacího týmu odvolal z katarského Dauhá údajně kvůli tomu, že Hamás odmítl americký návrh na příměří? Jinými slovy, nechce Benjamin Netanjahu příměří a Hamás je ten, který to blokuje?
O tom se také vedou velké debaty. Jsou tam dost zásadní interpretační rozdíly, kdo je vinen, že jednání s Hamásem nepokračuje a nedocházejí k nějakému novému příměří a tak dále.

Já k tomu mám dvě poznámky. Zaprvé oni i izraelští vyjednavači ne v tom aktuálním kole jednání, ale v těch dřívějších, říkali, že izraelská vláda a Netanjahu osobně kladl podmínky, které měly příměří s Hamásem zabránit. Došlo k němu pak na nátlak především Spojených států, ale v izraelských médiích je naprosto běžně zmiňované, že i členové vyjednávacích týmů, kteří rozhodně neoplývají nějakou láskou k Hamásu, vinili Netanjahua, že ta jednání brzdí. Opět, protože v jeho zájmu je pokračování války.

Druhá věc je obecnější bod, který se týká izraelských požadavků na jedné straně a požadavků Hamásu na straně druhé. Ony jsou do velké míry prostě neslučitelné, takže najít nějaký průsečík je nesmírně obtížné, protože Izrael naprosto pochopitelně a legitimně po tom masakru ze 7. října trvá na tom, že Hamás se nesmí podílet žádným způsobem na kontrole Gazy, že nesmí představovat vojenskou hrozbu. Možná se o tom mluví méně, ale Hamás, nebo minimálně nějací předáci Hamásu dali najevo, že jsou ochotní vzdát se kontroly nad Pásmem Gazy a někteří z nich odejít do exilu. Někteří už v exilu jsou, nicméně, že to musí být podmíněno tím, že dojde k nastolení palestinské samosprávy a suverenity na palestinských územích. A to je zase něco, co odmítá Izrael. Takže ty požadavky jdou tak proti sobě, že pro kohokoli by bylo těžké je přemostit.

Takže mír nebo jakékoli další příměří jsou v nedohlednu?
Obávám se, že ano.

V podcastu byly kromě zvuků z Českého rozhlasu využity tyto zdroje: Česká televize, Al Jazeera, Deutsche Welle a youtubové kanály Reuters, Associated Press, Al Arabiya English, The Independent a EU Debates.