Sen o návratu domů se rozpadá. Uprchlíci z Abcházie po 30 letech zapouští nové kořeny v Gruzii
Skoro 30 let už se nemůžou do svých domovů vrátit gruzínští uprchlíci z Abcházie. Ze separatistické republiky na břehu Černého moře utekli po prohrané gruzínsko-abchazské válce v roce 1993. Statisíce lidí tehdy našly útočiště v hotelech, sanatoriích nebo školách a uvízli tam často na dlouhá desetiletí. Gruzínská vláda se je z těchto míst snaží postupně přestěhovat, jde to ale pomalu.
Z potemnělé hotelové chodby vstupujeme s mým gruzínským průvodcem Zazou Chachavou do malé místnosti, kde dlouhé roky žila rodina uprchlíků z Abcházie. V rohu stojí staré křeslo a pod oknem je postel, na které leží zatoulaný pes. Hotel se sice nachází v hrozivém stavu, úplně opuštěný ale není.
„Zůstávají tu některé rodiny, protože byt získali teprve nedávno a ještě se jim ho třeba nepovedlo vybavit nábytkem,“ vysvětluje.
Chachava žije v Cchaltubo od roku 1993, kdy uprchl z Abcházie. Dlouhé roky navíc působil jako nejvyšší zástupce abchazské exilové vlády pro tento region a na starost měl agendu uprchlíků. Podle něj je tento hotel jedním z posledních, kde stovky lidí donedávna přebývali v neutěšených podmínkách: „Asi rok nazpět odsud většinu přestěhovali.“
Gruzínská vláda jim totiž nechala postavit po skoro 30 letech 10 nových bytových domů na okraji města. „V každém domě je 80 bytů. Dohromady tady vzniklo asi 800 bytů,“ upřesňuje Chachava.
Problém integrace uprchlíků
Podle mezinárodní mírové organizace Conciliation Resources ale Gruzie integraci těchto osob dlouhé roky výrazněji nepodporovala a naopak se v nich snažila vzbuzovat naději na návrat do Abcházie. Obavy z integrace měli i samotní uprchlíci, a tak raději vyčkávali. Třeba Lila Kalandia žila po útěku z Abcházie v opuštěném hotelu v Kutaisi 15 let.
„V jedné místnosti jsme žily já, moje máma a sestra. Hotel v Kutaisi se nacházel v centru města. Bylo to dobré. Všichni uprchlíci neměli takové štěstí,“ říká Kalandia.
Dnes už má vlastní byt a pracuje pro neziskovou organizaci Abkhazintercont. Tu spoluzaložil v 90. letech Archil Elbakidze, aby pomáhala uprchlíkům.
„Tehdy to byl velký problém, protože více než 300 tisíc lidí opustilo své domovy v Abcházii a přišlo sem,“ podotýká sám Elbakidze.
Mnozí tehdy našli ubytování právě v hotelech nebo různých rekreačních zařízeních, kde žili společně s dalšími uprchlíky. Ještě v roce 2020 se v Gruzii nacházelo zhruba 90 takových míst.
Elbakidze přesto tvrdí, že se jejich situace výrazně zlepšila. „Už se jim podařilo integrovat do společnosti. To je velmi důležité. Mnozí si našli práci. První roky ale byly opravdu složité. Dnes se to nedá srovnat.“
Především starší generace uprchlíků přitom stále doufá, že se do Abcházie jednou vrátí. Jenže jejich domy v separatistické republice po téměř 30 letech většinou obývá někdo jiný nebo jsou úplně zničené.
Jejich vyhlídky navíc komplikuje i rostoucí závislost Abcházie na Rusku. To separatistickou republiku v roce 2008 uznalo jako nezávislý stát a na hranice rozmístilo své vojáky. Gruzie proto tvrdí, že Rusko Abcházii okupuje a nadále ji považuje za součást svého území.
