Rusko nezajímá obecné dobro. Nechtějí ani spojovat bezpečnost a klima, varuje velvyslanec při OBSE
Rusko nejen okupuje Ukrajinu, ale také sabotuje snahu světa řešit krize životního prostředí, kterými procházíme. To je zkušenost velvyslance Michaela Carpentera ze Spojených států při Organizaci pro spolupráci a bezpečnost v Evropě. „Rusko je země petrochemického průmyslu, takže mají na věci velmi odlišný pohled. Ale mnohokrát taky ukázali, že je nezajímá obecné dobro. Útočili na sklady s obilím, jen aby ublížili Ukrajině,“ připomíná v rozhovoru.
Spojené státy coby nejsilnější člen NATO zahájily dekarbonizaci svého vojska, plán je snížit emise skleníkových plynů na polovinu do roku 2030. Ochrana klimatu je také součástí strategie americké národní bezpečnosti. Můžete vysvětlit proč?
Musíme naše snahy na vládní úrovni o zmírnění změny klimatu promítnout do všech sfér. Týká se to dopravy, komunikace, ale také obrany.
Poslechněte si rozhovor Jana Kaliby s Michaelem Carpenterem, americkým velvyslancem při OBSE
Naše vojenské vybavení bylo vybudováno v dobách, kdy ne každý považoval změnu klimatu za tak bezprostřední hrozbu. Dnes už nelze vůbec popřít, že jde o zásadní hrozbu, které všichni čelíme.
Proto musíme zavádět co nejvíc zelených řešení, abychom co nejvíc snížili uhlíkové emise obranných průmyslových podniků.
Je v tom americké vojsko úspěšné?
Nejsem úplně ten expert, kterého se na tohle ptát. Ale vím, že Pentagon má celý program zasvěcený snižování emisí a investicím i operacím, které přejí ochraně klimatu. Berou na tohle ohled při všem, co dělají, od výcviku přes nákup a vývoj nové techniky. Protože nelze tvrdit, že beru změnu klimatu vážně, pokud snahu o její zmírnění nezahrnete do všech složek vlády.
Změna klimatu s sebou přináší hrozby zvýšeného počtu konfliktů o zdroje, masové migrace, přírodních katastrof a tak dále. Jak byste vy popsal, co představuje změna klimatu pro národní bezpečnost nejen Spojených států?
Se změnou klimatu souvisí mnoho rizik. A nejen pro země NATO. Projevuje se to u širšího okruhu zemí sdružených v Organizaci pro bezpečnost a spolupráci (OBSE) v Evropě, které ne vždy mají stejné zájmy. Jsou to země od Kanady až po Rusko nebo Mongolsko, včetně Česka.
Rozteklá ranvej či helikoptéra, která kvůli horku neodstartuje. NATO bojuje se změnami klimatu
Číst článek
My teď i v OBSE diskutujeme o tom, že máme za sebou nejteplejší léto v historii měření. A mnoho extrémních událostí jako požáry v mé zemi na Havaji, záplavy ve Slovinsku, v Libyi a na dalších místech Středomoří.
Tyto extrémy nás nutí se adaptovat i v obranném sektoru – hodně technologií, mostů, cest a podobně nebylo budováno pro svět s takto proměněným klimatem a počasím. Tohle je hrozba, která nezná hranice, a proto proti ní musíme postupovat společně, řešení v rámci jedné země nefungují.
Zrovna OBSE je dobré místo, kde mohou aspoň podobně smýšlející členové hledat řešení a zavázat se ke společnému postupu.
Mluví se o tom, že armády, které se novému světu s rozkolísaným klimatem nepřizpůsobí, nebudou akceschopné. Jaké konkrétní kroky tedy na úrovni OBSE vidíte?
Otázka životního prostředí byla už v 70. letech minulého století součástí v Helsinkách podepsaného zakládajícího dokumentu, ze kterého vzešla i OBSE. Ale je pravda, že až švédské předsednictví před dvěma lety iniciovalo první rozhodnutí, které nám dalo mandát řešit změnu klimatu.
Letos v létě generální tajemnice Helga Schmidová sezvala ministry životního prostředí do Vídně. Přijeli třeba ti ze zemí Střední Asie, kde vinou změny klimatu ve velkém tají ledovce, což tam ohrožuje inženýrské stavby, které na to nejsou připravené.
Země jako Kyrgyzstán proto mají zájem spolupracovat se západními partnery a snažíme se přijít s projekty, které mohou pomoci jim i nám.
Zelení a konkurenceschopní
A pokud jde o akceschopnost armád, můžete dát nějaký příklad změny, kterou budou muset projít, aby se na svět plný extrémních jevů připravily?
Můžu vám dát příklad, který souvisí s připraveností armád a s hrozbou konfliktů. Jde o nedostatek zdrojů vody. Tento problém ke konfliktům velmi přispívá, a to i v zemích OBSE.
My můžeme těmto konfliktům předcházet, pokud budeme se zeměmi pracovat na tom, aby se o vodu spravedlivě a zodpovědně dělily. To často zahrnuje jednání více stran.
Čína zastavila vývoz prvků důležitých pro výrobu čipů. Mohou se z nich vyrábět zbraně, odůvodňuje Peking
Číst článek
Pokud jde přímo o vojska, tak v OBSE máme velmi rozličné typy – od velmi malých zaměřených hlavně na ochranu národní infrastruktury až po velká vojska, jaké mají třeba USA nebo Rusko.
Pokud chceme v 21. století zůstat konkurenceschopní, musíme investovat do zelených technologií. Protože naši strategičtí rivalové jako Čína do nich investují masivně. I v tomto musíme zůstat strategicky konkurenceschopní.
V českém veřejném prostoru se o změně klimatu nemluví jako o otázce národní bezpečnosti a dekarbonizace armády taky není téma. Jaké změny ve snaze přizpůsobit se novému, nebezpečnějšímu světu s rozkolísaným klimatem by pro země a jejich vojska měly být nutným minimem pro zachování bezpečnosti?
Není na mně, abych jednotlivým zemím říkal, jak reformovat vojska, aby omezily rizika dopadů změny klimatu. Ta má ale vliv na všechny země a někdy i nečekaným způsobem.
Nedávno jsem byl ve Slovinsku, které se vzpamatovává ze strašného léta povodní, při kterých bylo zabito mnoho lidí, spláchlo to mnoho budov. Národní katastrofa. Takže nejde jen o národy s ledovci nebo o ostrovní země v Pacifiku. Dopadá to na nás všechny a zrychluje se to, proto musíme být připraveni.
Rusko a klima
Obzvlášť v našem regionu by ale leckdo mohl namítnout, že teď tu máme ruskou hrozbu, krizi s ruskou válkou na Ukrajině a že otázky životního prostředí musejí jít pro tuto chvíli stranou. Dá se to tak brát, nebo je podle vás nutné zvládnout obojí?
Ano. Tohle není buď anebo. A co víc, hodně z toho, co Rusko páchá na Ukrajině, má obrovský dopad na životní prostředí. Plocha, kterou Rusko na Ukrajině zamořilo minami a nevybuchlým arzenálem, se rovná dvojnásobku rozlohy Rakouska, kde žiju.
Dochází k obrovským únikům znečišťujících látek do přírody. Sabotáž přehrady Nová Kachovka kontaminovala spoustu zemědělské půdy. A přenáší se to i do vod Černého moře. Takže ano, válka na Ukrajině je zásadní téma pro evropskou bezpečnost, ale nelze to úplně oddělit ani od klimatické krize.
Evropský soud pro lidská práva projednává žalobu na 32 států kvůli nečinnosti při klimatických změnách
Číst článek
Víme, že pokusy s Ruskem vyjednávat a odvrátit jeho další invazi na Ukrajinu loni selhaly a že se současným Ruskem se v dobré víře vyjednávat v podstatě nedá. Platí to i pro oblast změny klimatu a ruských závazků v této oblasti? Protože třeba v případě Číny o nutnosti postupovat společně v otázce klimatu Západ minimálně mluví, i když jinak jsou vztahy velmi napjaté. Jaká je v tomto ohledu vlastně situace s Ruskem?
Rusko se z tohoto pole úplně stáhlo. Nejjasnějším příkladem je třeba to, že když jsme v září měli v Praze výroční fórum OBSE pro ekonomiku a životní prostředí, jedinou zemí, která se na tom odmítla podílet, bylo Rusko.
A důvod je neuvěřitelný – nelíbil se jim pojem environmentální bezpečnost. Oni prostě nechtějí spojovat problematiku životního prostředí s bezpečností. Přitom je to i v jejich zájmu, vždyť Rusko má taky obrovské problémy s tající dlouhodobě zmrzlou půdou na severu a mnoho dalších.
Takže odmítli řešit to, co ostatní členové OBSE považují za zásadní. Byli tam všichni od Uzbekistánu a Mongolska po Spojené státy, Německo či Česko. Jen Rusko ne.
Známe environmentální dopady útoku na Ukrajinu, víme, jak Rusko přistupuje k životnímu prostředí na svém vlastním území i k jednáním o něm na mezinárodní úrovni. Řekl byste s ohledem na to, že Rusko sabotuje snahu světa řešit problém s klimatem a životním prostředí obecně, ať už si o efektivitě té snahy myslíme cokoli?
Určitě bych řekl, že v rámci OBSE atakují naše snahy řešit krize životního prostředí. Při organizaci té zmíněné konference jsme kvůli vetu Ruska museli improvizovat, znemožnili využít na to peníze z běžného rozpočtu. I to je ironické, protože sami dluží OBSE přes deset milionů eur (zhruba čtvrt miliardy korun). Ale to je zase jiné téma.
Někteří definují ruskou válku na Ukrajině jako konflikt, ve kterém bojuje autoritářský stát závislý na produkci ropy a plynu o přežití svého režimu. Tedy jako válku, která hodně souvisí se snahou zbavit se fosilních paliv a chránit klima. Vnímáte to taky tak?
Něco na tom je. Rusko je země petrochemického průmyslu závislá na exportu plynu a ropy, takže mají na věci velmi odlišný pohled. Ale mnohokrát taky ukázali, že je nezajímá obecné dobro. Útočili na sklady s obilím, zničili tuny a tuny obilí přímo svými raketami. Takže jsou ochotní šponovat ceny potravin i na globálním jihu, jen aby dosáhli svých dílčích cílů – ublížit Ukrajině. A to vidíme i v dalších oblastech, obecné dobro je nezajímá.
Hledat řešení
S tím, jak budou v oteplujícím se světě přibývat krize, jako třeba ta se zdroji vody, kterou jste zmiňoval, posílí to vliv a roli armád v zemích světa? A pokud ano, není to děsivé?
No, budoucnost je vždycky trochu děsivá. Ale ano. Přišli jsme o mnoho institucí, které sloužily jako prevence konfliktu v Evropě a přilehlé části Asie.
Mám na mysli Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, Smlouvu o otevřeném nebi nebo dále se Rusko částečně stáhlo z částí Vídeňského dokumentu a dalších opatření ke zvyšování transparentnosti a důvěry. Bez toho máme méně záruk, že nedojde ke konfliktu.
Tím pádem jsme víc závislí na odstrašování a to obnáší investice do vojenského vybavení. To může být děsivé. Ale budeme muset společně přebudovat evropskou obrannou architekturu. Postupně obnovit tu transparentnost a důvěru, protože nemáme na výběr.
Obzvlášť když čelíme ještě rizikům, které sice má taky na svědomí člověk, ovšem nejde o válku, ale o změny v našem ekosystému, který už nemáme pod kontrolou. Takže musíme vybudovat systém spolupráce, jak na tyto hrozby odpovídat.
A k tomu vede jediná cesta, sednout si kolektivně k jednacímu stolu a hledat řešení.
