Do Avdijivky jsem se tentokrát vydal s Vladem Litovčenkem, který sem jezdí s humanitární pomocí často a zná tady každou ulici. Na ulici míjíme dva lidi. Jeden člověk jde po ulici normálně a druhý člověk táhne na vozíku vodu.

Ještě v říjnu tady bylo celkem rušno a lidé na kolech, které jsme viděli cestou, mířili právě sem do obchodu. Tamhle, odkud se ozývá zvuk generátoru, je totiž jediný obchod.

Ne všichni ale k němu mají přístup, protože z těch vzdálenějších částí města je to výprava za cenu života. Před obchodem stojí dvě motorky, lidé sem jezdí i na kole. Není to proto, že by si dělali výlety, ale že se díky motorkám a kolům rychleji a bezpečněji dostanou do obchodu.

Vstoupil jsem do obchodu a velmi mě překvapil obrovský výběr různého zboží, které tady mají – uzenin, sýru, nápojů, oleje, konzerv, čerstvé zeleniny, ovoce, hygienických a mycích prostředků.

Je tady fronta lidí, takových deset až patnáct. Chleba už vyprodali, to nejdůležitější je ale balená voda. A dokonce tady zaplatíte kartou. Funguje tady totiž internet díky generátoru a Starlinku – vesmírnému „vlaku“ satelitů, který umí objíždět zemi.

Následky ruské ofenzivy

Bezpečnostní situace ve městě se ale za několik týdnů od začátku mohutné ruské ofenzivy značně zhoršila a tento obchod museli zavřít. Teď jsme chtěli projet od obchodu do stanice Nezlomnosti, ale jak vidím, už neprojdeme. Přiletěla sem totiž nějaká střela a nejspíš tak musíme místo nárazu objet.

Tuto stanici Nezlomnosti pořád vede paní Anna. To, co zdejší lidé potřebují, je jasné. Ptám se jí ale na to, co by sem humanitární organizace vozit neměly, co tady lidé vůbec nepotřebují.

Říká, že ústenky, které tady lidi vůbec nenosí, nepotřebují je, nebo antiseptické prostředky na ruce, těch je tady dost. Antiseptické prostředky, protože obsahují líh, používají k podpalování v pecích nebo na ohni venku.

V zimě to asi bude víc potřeba, mají toho ale dost. Také zapalují zákopovými svíčkami. Nedostatek je tady čelovek a baterií. Zvláště teď, když se zkracuje den, budou nutné. Je jich tady ale strašně málo.

Baterie ale nejsou zapotřebí tužkové, ale ty menší. Možná by se hodily také malé solární panely.

Mouku sem naopak není třeba nosit, protože s moukou je ten problém, že provoz technologií potřebných k jejímu zpracování jsou trošku složitější. Bez elektřiny a bez vody jde zpracování těžko. K tomu je navíc potřeba počítat i s krysami a myšmi.

Daleko větším problémem než myši je ale nedostatek pitné vody. Pastor Oleg Tkačenko odebral vzorky a čeští dobrovolníci, pánové Alois Zvespr a František Glanz, už vybírají peníze na malé čističky vody.

Martin Dorazín Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít