Bohaté Severokorejky vládnou penězům i taxíkům. Řidičák nepotřebují, stačí jim sedadlo spolujezdce
Říká se jim tondžu, "vládci peněz", a v KLDR jsou novou elitou, bohatou a sebevědomou. Jmění investují do pohodlí i podnikání. Movité Severokorejky teď mají nový oblíbený model: vydělávají na taxi. Informují o tom severokorejské zdroje zpravodajského serveru Daily NK.
Auta vybavená nápisem „TAXI“ v ulicích severokorejských měst? Dávno nic tak výjimečného. „Taxíků v Pchjongjangu a Sunčonu přibývá,“ přiblížil situaci ve své domovské provincii Jižní Pchjongan a nedalekém hlavním městě KLDR jeden ze zdrojů Daily NK. (Daily NK sídlí v Soulu, pokrývá však dění v KLDR a píše pro něj řada přeběhlíků se živými kontakty na Severu. Server proto bere na bezpečí svých zdrojů ohled a až na výjimky je cituje anonymně – pozn. red.)
ROZHOVOR S REDAKTOREM DAILY NK: Severokorejci si z propagandy balí cigarety, říká uprchlý novinář z KLDR
Číst článek
Pozoruhodnější je jiná věc: výjimkou už není ani to, že se do popředí vzkvétajícího taxi byznysu derou ženy. A to navzdory tomu, že dosáhnout na řidičský průkaz je pro Severokorejky v podstatě nemožné.
Dostat se legálně za volant je totiž v Severní Koreji komplikovaný a vleklý proces i pro ty, kterým stát řízení auta povoluje - tedy muže s povolením od úřadů, rozuměj strany. Ženy tento systém prakticky vylučuje, přesto si některé z nich našly cestu, jak řídit své vlastní taxi. Potřebují k tomu jen sedadlo spolujezdce. A navíc ještě jednu zásadní "drobnost": poctivý svazek bankovek.
Páni peněz, které zplodil hlad
Severokorejek, jež by na takové peníze dosáhly, není mnoho, ale existují a přibývá jich. Patří k takzvaným tondžu neboli „pánům peněz“, nové severokorejské elitě, která se zrodila z chaosu ekonomického kolapsu a hladomoru.
Ze zárodků soukromého podnikání, zasetých před dvaceti lety, vyrostla sebevědomá vrstva dobře zaopatřených Severokorejců, kteří dnes nejenže nehladoví, ale svůj už tak solidní majetek rozmnožují dalším byznysem a investicemi. Nutně přitom vstupují do úzkého styku s vládním režimem; ne vždy ku vzájemné spokojenosti, ale v rámci souladu zájmů v relativním (alespoň zatím) klidu zbraní. (Více o fenoménu tondžu čtěte například zde.)
Hladomor v 90. letech se na patriarchální tradice korejské společnosti neohlížel – kosil Severokorejce bez ohledu na pohlaví. Společná byla i zoufalá snaha přežít, která muže i ženy vyhnala na černý trh, prodávat cokoli, co šlo aspoň trochu udat. A úsilí postarat se o své bytí sdílejí obě pohlaví i dnes, byť v nesrovnatelně větším měřítku.
Autorita jako tajemník strany
Podnikat v městské dopravě je jednou z možných cest a v taxi odvětví se daří. „Vládkyně peněz“ samy řídit nemohou, ale využívají svých financí z obchodování a za volant svých taxíků si najímají muže. Poslední dobou na oblibě nabývají i větší vozy, do kterých se místo dvou až čtyř lidí vejde až osm pasažérů, což majitelkám byznysu vyhovuje. Mohou totiž jezdit vedle svého řidiče na sedadle spolujezdce, odkud vedou účty a starají se o zákazníky.
TAK ZA KOLIK TO BUDE?
Nedávné zprávy Daily NK z provincií Severní a Jižní Pchjongan uvádějí, že taxi na vzdálenost 40 km vyjde na asi 20 tisíc severokorejských wonů (550 korun) (pro srovnání, stejně daleká cesta autobusem se pohybuje kolem 15 tisíc wonů, tedy cca 400 korun). Konkurence v byznysu je veliká, ceny tak letos v červnu nesrazilo ani zdražení benzínu. "Je to kvůli ostré soutěži v dopravním sektoru, všichni chtějí udržet ceny nízko, aby nalákali zákazníky," píše Daily NK.
„Být taxikářem, to je práce snů s poměrně vysokým platem,“ popsal zdroj Daily NK. „Řidiče u pohovorů najímají ženské tondžu, které ty taxíky vlastní. Jejich prestiž roste a členové strany už si na ten nový řád zvykají. Dřív by takové ženy ignorovali, ale teď je musí respektovat a chovat se k nim slušně, aby si získali jejich důvěru.“
Bez konexí a úplatku daleko nedojdeš, říká pravidlo dnešní KLDR. Severokorejské taxi-podnikatelky to dobře vědí a stejně dobře se ve zkorumpované realitě umí pohybovat. Jako většina tondžu, i ony fungují v pololegálním světě severokorejského soukromého trhu, a kde hrozí kontrola, tam se předem zkušeně postarají o to, aby hrozit přestala.
"Jestli taxíka zastaví hlídka a jízda se zpozdí kvůli kontrole licence, zákazník už se nikdy nevrátí. Proto tyhle ženy uplácejí všechna kontrolní stanoviště, aby svým zákazníkům zajistily spolehlivou službu," řekl Daily NK obyvatel provincie Severní Pchjongan.
Peníze a umně spletená síť užitečných vztahů navíc zajišťují ženským taxikářkám respekt. "Jejich autorita je tak mocná, že mužští řidiči (svým šéfovým) prokazují stejnou úroveň úcty, jako by byly tajemnice strany (vládní Korejské strany práce, pozn. red.)," popsal severopchjonganský zdroj Daily NK. "Řidiči jsou z nich ohromně nervózní, protože majitelky je v případně neposlušnosti mohou vyhodit - ať už jsou členy strany, nebo ne."
