Cibulkovy seznamy jsou pravdivé. V těch 160 tisících jménech se najde ale i pár omylů, míní badatel

Komunistická Státní tajná bezpečnost byla obávaná, všemocná a stala se symbolem zrůdnosti celého režimu s komunisty v čele. StB nechránila občany, ale totalitní režim proti vlastním lidem. Kdo vlastně byl estébák nebo jejich spolupracovník, společnost zajímalo hned po listopadu 1989.

Jak to bylo doopravdy Praha Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Státní bezpečnost (StB) a jejich spolupracovníci

Šok ze společnosti postupně vyprchal, v roce 1996 začal platit zákon, který otevřel archivy StB, resp. tehdy teprve pootevřel (ilustrační foto) | Zdroj: Fotobanka Profimedia

Vedení StB tak rychle, někdy na přelomu listopadu a prosince, nechalo zničit všechny důležité dokumenty. Dodnes tak přesně nevíme, co všechno skartovali.

Přehrát

00:00 / 00:00

Poslechněte si celý pořad Jak to bylo doopravdy od Ivany Chmel Denčevové

Když se pak v roce 1992 objevil seznam údajných spolupracovníků StB – v tiskovině vydavatele Petra Cibulky nazvané Rudá krávo –, byla společnost v šoku.

„V Cibulkových seznamech se objevila například jména kardinála Tomáška, herečky Vlasty Chramostové, muzikanta Jima Čerta a dalších. Byli to lidé, na které do té doby společnost pohlížela jako na svou elitu,“ konstatuje v pořadu Jak to bylo doopravdy badatel Radek Schovánek.

Reakce na sebe nenechala dlouho čekat, takže se začaly ozývat hlasy, které kritizovaly jejich zveřejnění. Někteří také tvrdili, že pouhý seznam jmen neříká nic o provinění konkrétních lidí, nic o tom, nakolik si s režimem „zadali“.

Uniklo 17 disket

„Seznamy rozhodně nebyly zveřejněny protizákonně – jinak by už tehdejší orgány činné v trestním řízení konaly a Petr Cibulka by byl stíhaný,“ uvažuje badatel.

Soud rehabilitoval faráře Toufara umučeného StB. Panovala stoprocentní shoda, že byl stíhán nezákonně

Číst článek

„Seznamy, resp. přepisy vznikly v Komisi pro vyšetřování událostí 17. listopadu. Dva její členové seznam jmen z Komise vynesli na 17 disketách, předali je Cibulkovi – a ten to zveřejnil,“ dodává.

Polistopadoví politici se chtěli s lidmi, kteří byli spojeni se zločiny totalitního režimu, nějak vypořádat, ale neměl to být hon na čarodějnice. Zároveň ale nechtěli, aby se bývalí papaláši mohli dostat do struktur nového demokratického státu. Vznikly tak lustrační zákony.

„V registračních protokolech StB ale bylo zhruba 160 tisíc lidí – a každý člověk s úplně jiným příběhem. Někteří byli aktivní konfidenti – navíc radostně a z přesvědčení –, jiní z touhy po kariéře. Mnoho lidí pak bylo dokonce vydíráno a zastrašováno.“ Badatel zdůrazňuje, že pár jmen v celém Cibulkově seznamu se nepodařilo prokázat, je tak na ně třeba pohlížet jako na nevinné.

25:45

Někteří lidé si myslí, že konají dobro, i když páchají zlo, domnívá se spisovatel Padevět

Číst článek

Šok ze společnosti postupně vyprchal, v roce 1996 začal platit zákon, který otevřel archivy StB, resp. tehdy teprve pootevřel. Platba za kopie stránky byla tak nepřiměřená, že to k bádání dovedlo jen hodně motivované.

Pak byla v roce 2002 schválena novela, podle které už šlo žádat o dochované svazky všech spolupracovníků StB. Další přelomový byl rok 2005 – tehdy byly svazky StB vyjmuty z jinak povinné ochrany osobních údajů. Dnes tak můžeme do archivu StB bez omezení, stále taky platí tzv. lustrační zákon.

Na otázku pořadu, jestli byly Cibulkovy seznamy věrohodným zdrojem informací, badatel Schovánek odpovídá: „Pokud mluvíme o příslušnících StB, nebo o jejich agentech, tak byly opravdu věrohodné. Lidé, kteří v komunistickém režimu trpěli, mají i dnes právo vědět, kdo a jakým způsobem je trýznil.“

Víc si poslechněte v audiozáznamu pořadu Jak to bylo doopravdy.

Ivana Chmel Denčevová Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Zavřít

Nejčtenější

Nejnovější články

Aktuální témata

Doporučujeme