Děti na matracích, lidé u registračních stánků. Přijímací středisko funguje i na varšavském nádraží
Přes dva miliony Ukrajinců už našlo dočasné útočiště v sousedním Polsku. Utíkají před Ruskem vedenou válkou do jejich země. Z pohraničních měst se po příjezdu do Polska přesouvají vlaky a autobusy dál do vnitrozemí. Jedno z největších přijímacích středisek je na hlavním nádraží polské metropole.
Varšavské hlavní nádraží. Hned po vstupu do budovy posuvnými dveřmi mohou lidé vidět velký stan hasičů.
Jsou v něm připravené kelímky a také nádoby s horkým čajem a vodou. To si tady může dát člověk, který přijde promrzlý z venku – ráno tady totiž ještě bývá pod nulou.
Nedaleko je pak i registrační místo, kde člověk může dostat informace o tom, kam se může obrátit pro nějakou další pomoc. Třeba s výplatou nějakých sociálních dávek nebo kde si může třeba vyřídit v Polsku důležité polské rodné číslo.
Pod schodištěm do prvního patra jsou velké cedule „Pomoc s ubytováním“ a „Pomoc s dopravou“.
Nepříjemné vzpomínky
Například paní Jana z Mykolajiva je na varšavském nádraží se svou matkou a holčičkou, kterou jí svěřili její rodiče, kteří oba bojují proti ruské invazi na Ukrajinu. Míří na Kypr.
„Dva týdny jsme všichni proseděli v protileteckých krytech. Prakticky nebylo možné se z těch sklepů někam dostat. Maximálně na dvě hodiny, když byl klid, tak lidé vyšli ven něco sníst nebo se umýt. Bylo to strašné,“ vysvětluje Jana.
Právě malá holčička si s sebou z napadené Ukrajiny odnáší nepříjemné vzpomínky. „To děcko se stále bojí třeba rychle jedoucích aut. Nebo když někde houká siréna. Na její psychice se to určitě podepsalo. Ale co se dá dělat. Doufáme, že bude lépe. Ohromný dík patří Polsku, že nás tu takhle přijali,“ dodává.
Střelba
Cesta z jihoukrajinského Mykolajiva do Polska jí trvala dva dny. „Díky Bohu jsme nejely za zvuků svištících kulek. Od známých a od příbuzných jsem slyšela, že když oni utíkali, stříleli i na jejich auta a autobusy. My jsme se sem dostaly mnohem bezpečněji,“ popisuje Jana.
Ukrajinští uprchlíci dostávají polská rodná čísla. Umožní jim v zemi hledat práci i zapsat děti ke studiu
Číst článek
V prvním patře jsou potom místa, kde si lidé mohou odpočinout. Je to ale hodně improvizované. Molitanové i nafukovací matrace, deky, spousta tašek... To všechno leží na zemi a v tom jsou tu a tam zachumlaní lidé.
Zrovna nedaleko spí malá holčička. Vedle ní je zase paní na vozíčku přikrytá dekou, pán na holé zemi, pouze ve spacáku. Lidé pod dekami, ze kterých vyčnívají pouze boty. Ti všichni tady čekají na nějaké vlaky, dopravu do Polska a dalších zemí, aby se dostali do své konečné destinace, kde snad už budou v bezpečí.
