Evropa trpí paranoiou z radikálního islámu, říká turecký velvyslanec
Arabské jaro otřáslo celým Blízkým východem a severní Afrikou. Ať už revoluce proběhla úspěšně, nebo se ji vládcům podařilo potlačit či předejít, celý region hledá cestu z krize. A za příklad hodný následování si často vybírají Turecko.
„Je to určitě turecký ekonomický úspěch. Turecko je příkladem toho, že i země chudá na přírodní suroviny může dosáhnout velkého bohatství. Navíc Turecko je převážně muslimská země s fungující demokracií. To znamená, že je přirozeným referenčním bodem, se kterým se budou arabské země porovnávat,“ říká velvyslanec Turecka v České republice Cihad Erginay v rozhovoru pro Radiožurnál.
Rozhovor s velvyslancem Turecka v České republice Cihadem Erginayem vedl redaktor Ondřej Houska
Turecko zároveň může poradit, jaká úskalí čekají na cestě k demokracii. „Mohou to být například vojenské puče, se kterými se Turecko několikrát ve své historii muselo vypořádat. Každá taková zkušenost ale vede k následnému posílení země. Demokracii nelze zavést přes noc. Turecko je na cestě už 88 let a stále se má co učit.“
Extrémní názory neuspějí
Posilování radikálního islámu se ale Cihad Erginay nebojí: „Evropa v tomto trpí zbytečnou paranoiou. Všechny ty země a jednotlivé politické strany jsou ještě na začátku celého procesu. Je příliš brzy na to je jakkoliv rozdělovat a škatulkovat. Politika ať už ta komunální nebo ta mezinárodní každého naučí, že extrémní názory nakonec neuspějí. To ale neznamená, že můžeme nechat arabský svět, ať si poradí sám. Naopak potřebují pomoc třeba se zakládáním nových stran či vytvářením institucí.“
Je mnoho zemí, které by mohly své zkušenosti arabským státům předat. Třeba postkomunistické státy, ale také jižní Evropa, která se musela vypořádat s vojenskými diktaturami. A i když samozřejmě vše nepůjde aplikovat na konkrétní situaci, tak si arabské státy mohou odnést nějaké ponaučení. I proto by se podle tureckého velvyslance v Praze měla Evropa podílet na budoucnosti středomoří.
„Turecko ví, co spolupráce s Evropou dokáže. Jen díky ní se dostalo tam, kde dnes je. Evropa se sice v případě Afriky může bát nařčení z neokolonialismu, ale je mnoho způsobů jak pomáhat. Třeba skrz nevládní organizace a rozvojové projekty. A Turecko se na tom chce aktivně podílet, protože cítíme zodpovědnost a myslíme si, že můžeme přispět k celkovému úspěchu,“ míní Erginay.
Obnova Osmanské říše
Motivace Turecka ale nemusí být tak nevinná, jak se z diplomatových slov může zdát. Ozývají se i hlasy, které obviňují Turecko z pokusů obnovit Osmanskou říši.
„Většina lidí si neuvědomuje, že Turecko není arabská země. A naše historie nám určitě komplikuje vztahy s arabskými sousedy. Ale na druhou stranu teď jsme ve výhodě. Máme mnohaletý náskok a proto je přirozené, že budeme pomáhat sousedům. To, že se bude dařit dobře jim, je výhodné pro všechny,“ přesvědčuje velvyslanec.
Největší strach z arabského jara má asi Izrael. Situace v regionu je najednou nepředvídatelná. Staré smlouvy mohou přestat platit ze dne na den a pokud arabský svět dokáže sjednotit postup vůči židovskému státu, může to znamenat další válku.
Cihad Erginay se ale snaží rozptýlit i tyto obavy: „My sice teď máme s Izraelem nějaké neshody. Ale ty se vyřeší hned, jak Izrael přistoupí na naše podmínky. Cílem arabského jara je větší svoboda a prosperita. A to znamená i stabilitu pro celý region včetně Izraele.“
