Běloruští političtí vězni: Nejznámější tvář na svobodě, další vlny zatýkání i jakou roli může sehrát propiska
„Můj manžel Sjarhej je volný,“ napsala před měsícem na síť X lídryně běloruské opozice Svjatlana Cichanouská. Podle svých slov zprávě nemohla uvěřit. Zároveň připomněla, že Lukašenkův aparát za mřížemi stále drží přes tisíc jiných politických vězňů, včetně známých opozičních tváří, o nichž jejich rodiny nemají žádné informace. S propuštěním ale zároveň přišla další vlna zatýkání a na lidskoprávní situaci se pod autoritářským režimem nic nemění.
Zhubl téměř šedesát kilogramů, drtivou většinu času mu společnost dělaly jen prázdné zdi, čas byl nucen trávit na samotce či v absolutní izolaci. Z celkových osmnácti let jich nakonec za mřížemi strávil pět, než se ho běloruský vůdce Alexandr Lukašenko rozhodl propustit. Za danou dobu se změnil natolik, že jej jeho devítiletá dcera poznala až po hlase, když jí řekl „jsem tvůj táta“. Když o tom Sjarhej Cichanouski mluvil na tiskové konferenci, provázely jeho slova slzy.
Po prvním dni s rodinou nemohl kvůli silným emocím usnout a podařilo se mu to, až když dětem přečetl pohádku. Cichanouski vyšel z běloruského vězení na svobodu ve druhé polovině června. Ihned poté zamířil do Vilniusu za svou ženou a lídryní běloruské opozice, Svjatlanou Cichanouskou, a dvěma dětmi.
„Vězení mě nezlomilo,“ řekl během prvních dnů na svobodě v rozhovoru pro Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda.
Nyní šestatřicetiletého bývalého blogera běloruské úřady zatkly v květnu 2021, když kandidoval proti Lukašenkovi. Po uvěznění pak jeho místo nečekaně zaujala manželka Svjatlana, zatímco ji autoritářský prezident přezdívaný „baťka“ (taťka) během předvolební kampaně opakovaně posílal „zpět do kuchyně“, neboť jako žena by se „z tíže prezidentské funkce zhroutila“.
„Myslíme, že seznam byl upraven, zřejmě na poslední chvíli. Většina občanské společnosti očekávala, že mezi nimi bude například laureát Nobelovy ceny Ales Bjaljacki nebo novinář běloruské redakce Rádia Svobodná Evropa Ihar Losik. Nikdo ale nečekal, že se mezi propuštěnými najednou ocitne jeden z lídrů protestů z roku 2020,“ komentovala propuštění Cichanouského pro iROZHLAS.cz Kryscina Šyjanoková, ředitelka Kanceláře demokratických sil Běloruska v České republice.
Ani jeho žena podle svých slov daným zprávám nemohla uvěřit, neboť měla za to, že z politických vězňů on mříže opustí jako poslední.
‚Podal mu propisku‘
Spolu s Cichanouským už podmínky běloruského vězení nemusí snášet dalších třináct osob, kromě Bělorusů seznam propuštěných zahrnuje i cizince – Poláky, Lotyše, Japonce či občany Estonska a Švédska. Ne všichni nicméně byli politickými vězni. Jejich propustku na svobodu zprostředkoval americký zmocněnec pro Ukrajinu Keith Kellogg na žádost šéfa Bílého domu Donalda Trumpa. Roli ale sehrály i sankce vůči běloruskému režimu.
„Nástroje se v případě Evropy a Spojených států o něco liší. Na evropské úrovni byla většina sankcí v podstatě uvalena za únos letadla a účast Minsku v ruské válce na Ukrajině, kdežto u těch amerických jich je poměrně vysoký podíl za porušování lidských práv. Spojené státy tedy v tomto mohou být flexibilnější, a i proto si myslím, že se to tentokrát povedlo,“ dodává Šyjanoková.
Cichanouski strávil pět let v izolaci. ‚Fyzicky se hodně změnil, dcera ho ani nepoznala,‘ říká manželka
Číst článek
Co do otázky lidských práv se podle ní nicméně situace k lepšímu ani zdaleka nemění a po propuštění zmíněných vězňů naopak přišla další vlna zatýkání, kdy jsou ve velkém a na denní bázi zatýkáni ti, kdo měli co do činění s protesty před pěti lety. Bez sankcí by pak podle ní také žádná jednání nepřipadala v úvahu, a o jejich zmírnění tak nemůže být řeč.
Za mřížemi podle běloruské lidskoprávní organizace Vjasna zůstává ještě řada neprávem odsouzených. „Ještě jsme neskončili. Ve vězení je 1150 politických vězňů. Všechny je musí propustit,“ zdůraznila pak Cichanouská. Ředitelka kanceláře demokratických sil navíc upozorňuje, že reálná čísla mohou dosahovat mnohem vyšších cifer.
„Když naše kancelář přichází do kontaktu s politickými vězni, kteří čerstvě opustili Bělorusko, slyšíme od nich, že údaje neodpovídají skutečnosti. Zmiňoval to i Cichanouski s tím, že bychom se měli zamyslet, zdali mezi politické vězně nezahrnovat i ty, kteří jim ve vězení pomohli, protože jsou pak v ohrožení už jen kvůli této pomoci. Jemu například někdo podal propisku, což bylo důvodem, že se s dotyčným začalo zacházet jako s politickým vězněm, ačkoli se za mříže dostal z jiných příčin,“ přibližuje Šyjanoková.
Další opoziční tváře
Se známou žlutou nášivkou, již musí političtí vězni nosit, je v Lukašenkových věznicích už několik let držena řada známých opozičních tváří, o jejichž stavu jejich rodinám i společnosti chybí jakékoli zprávy. Dlouhý výčet jde mimo jiné od zmíněného Alese Bjaljackého či Ihara Losika po opozičníky Viktara Babaryku nebo Maryju Kalesnikavovou.
Podle její sestry, lidskoprávní aktivistky Tacjany Chomičové, o ní rodina od podzimu nemá žádné informace.
„Nemáme o ní žádné zprávy, dopisy, telefonáty, návštěvy… nic. Víme, že poté, co ji na konci listopadu mohl navštívit náš otec, Maryju přemístili k dalším ženám, tudíž už alespoň není izolovaná. To je krok pozitivním směrem,“ popisuje Chomičová pro iROZHLAS.cz.
Propuštění Cichanouského jí podle jejích slov dává naději, že by řada mohla přijít i na Kalesnikavovou. „Myslím, že pro všechny rodiny jde o velmi důležitý krok. Měli jsme za to, že Cichanouski, Babaryka i Maryja z vězení vyjdou jako poslední, a nyní vidíme, že i tak známý politický vězeň jako Sjarhej se dostal na svobodu. Dává nám to víru v naději,“ doplňuje sestra opoziční političky.
Kalesnikavová, profesí flétnistka, se do Běloruska vrátila z německého Stuttgartu v roce 2020 jako členka Babarykova týmu, stala se jednou z tváří protestů.
Úřady se ji ze země pokusily deportovat, na hranicích s Ukrajinou ale roztrhala svůj cestovní pas. Následně ji odsoudily k jedenácti letům vězení, které je nucena si odpykat v ženské trestanecké kolonii v Gomelu nedaleko ruských hranic.
