Povinná vojna v zemích Evropské unie: kdo ji má, kde ji zrušili a proč ji Malta a Irsko nikdy neměly?
Litevci losují, Dánové si vybírají a Řekové musí. Řeč je o (ne)povinné vojenské službě v Evropské unii. Většina zemí sedmadvacítky včetně Česka ale spoléhá čistě na profesionální armády. Jen devět států požaduje po svých občanech, aby prošli vojenským výcvikem. Klíčem ke zrušení, zachování nebo znovuzavedení povinné vojny je podle politického geografa Jana Kofroně vzdálenost od agresora.
Už dvacet let nemusí Češi na vojnu. Mnoha mladým mužům přineslo zrušení povinného výcviku úlevu, pro armádu ale znamenalo i problémy. Jak v nedávném rozhovoru pro iROZHLAS.cz upozornil náčelník generálního štábu Karel Řehka, rychle ubývá armádních záložníků. Tedy těch, kteří v minulosti prošli základní vojenskou službou a kteří by v případě krize byli schopní Česko bránit, aniž by se museli učit vše od základů.
Řehka tak do hry vrátil debatu, která se co pár let vždy objeví: měla by v Česku existovat nějaká forma vojenské služby? Možnou inspiraci teď podle Řehky armáda hledá v modelech, které fungují v zahraničí.
Řehka: Česko bude muset v budoucnu uvažovat o nějaké formě vojenské služby, armádě chybí zálohy
Číst článek
Jaké jsou? Podívejte se na přehled, který sestavil iROZHLAS.cz, dole v článku.
„Státy, které hraničí s Ruskem nebo jsou v jeho těsné blízkosti, musí zvažovat, jestli by byly schopné se bránit aspoň nějaký čas bez nějaké formy povinné vojenské služby. A to je pro většinu z nich v zásadě nemožné. Kdežto státy na západě, kde je hrozba klasické konvenční války výrazně menší, samozřejmě toto nepotřebují,“ vysvětluje pro iROZHLAS.cz a Radiožurnál politický geograf Jan Kofroň z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.
Většina zemí na západě, ve středu a na jihu Evropské unie zrušila povinný vojenský výcvik v prvním desetiletí nového tisíciletí a plně se soustředila na menší, plně profesionální armády, které se také více hodí k „expedičním operacím“, jaké proběhly v Iráku nebo Afghánistánu.
„V 90. letech se rozpadl Sovětský svaz, skončila studená válka a někdy kolem roku 2000 to byl ten ideální bezpečnostní stav a státy, které předtím třeba i byly na hranicích NATO, se díky rozšiřování Aliance dostaly do zázemí, takže se logicky cítily v bezpečí,“ vysvětluje Kofroň.
Kdo překročí čáru, zemře. S Ruskem musíme komunikovat přímočaře, vysvětluje estonský generál
Číst článek
Jenže ruská hrozba se vrátila. Po anexi Krymu v roce 2014 tak povinnou vojenskou službu obnovili Švédové, Litevci a nejnověji také Lotyši. Řecko, Dánsko, Finsko, Estonsko, Kypr a Rakousko pak povinnou vojnu nikdy nezrušily. Poslední dvě jmenované země navíc nejsou členy Severoatlantické aliance.
Česko na pomezí
Který z modelů je ideální, nelze podle Kofroně říct. Pro země v relativním bezpečí, jako Portugalsko nebo Itálie, by finančně a logisticky náročný výcvik branců nedával smysl. Malta a Irsko, které nikdy povinnou vojnu ani neměly, jsou ostrovy a podle Kofroně „leží mimo tradiční geopolitické soupeření“. A státy, které mají Rusko za humny, moc na vybranou podle odborníka nemají.
Česko leží někde na pomezí. „To znamená, že situace rozhodně není tak růžová jako v první skupině, zároveň není v situaci, že by muselo mít již teď připravenou velkou armádu a čekalo by, kdy se na něj vrhne některý ze sousedů. To je relativně nepříjemná situace, protože se může ukázat, že naplánované počty vojáků není možné získat čistě skrze klasickou dobrovolnost, skrze profesionální model,“ říká Kofroň.
Šéf finské armády popisuje ‚totální obranu': Abyste přežili, musíte být jednotní a ochotní přispět
Číst článek
Vyřešit by to mohlo buď další navyšování platu vojáků, anebo „dánský model“. Pro mladé Dány, ale také Švédy nebo Litevce je vojenský výcvik sice povinný, v praxi je k němu ale povolána jen menší část z každého populačního ročníku.
Třeba Litevci „vzhledem ke změnám v geopolitické situaci a ve snaze posílit obranyschopnost Litvy“ v roce 2015 vojnu po sedmi letech znovu obnovili.
Kdo z mladých k výcviku nakonec nastoupí, tam určuje elektronické losování. Počítačový program sestaví náhodně seznam z těch, kteří splňují věková a zdravotní kritéria. V roce 2024 jich bylo například 27 tisíc. Z nich povolá země k výcviku jen čtyři tisíce mužů.
Dánové sice mají běžné odvody, ale jak nedávno Kofroň popsal v podcastu Vinohradská 12, „reálně byl tamní systém dlouho nastaven tak, že sloužili z devadesáti až devadesáti devíti procent jenom lidé, kteří chtěli“.
Jak to s vojenskou službou vypadá v jednotlivých zemích Evropské unie, zjistěte v následujícím přehledu, stačí kliknout na šipku u každé z vlajek:
Povinná vojenská služba v Belgii skončila v roce 1995. Belgická armáda má teď asi 25 tisíc profesionálních vojáků. Zájemci z řad civilistů se mohou stát členy armádních záloh.
Bulharsko zrušilo povinnou vojenskou službu v roce 2008, země má přibližně 30 tisíc profesionálních vojáků. Bulhaři můžou vstoupit do dobrovolných záloh, kdy absolvují půlroční výcvik.
V Česku skončila povinná vojenská služba k 1. lednu 2005, od té doby má země profesionální armádu. V Česku je asi 28 tisíc vojáků z povolání. Kdo chce, může se přidat do aktivních záloh, ty mají přibližně 4300 členů. Před vstupem je potřeba absolvovat šestitýdenní výcvik.
Dánsko má povinnou vojenskou službu, která se vztahuje na všechny muže mezi 18 a 30 lety. Počet míst je ale omezený, takže si dánská armáda vybírá primárně z těch, kteří se přihlásí dobrovolně. Vojenská služba pak trvá mezi čtyřmi a 12 měsíci. Hlásit se mohou i ženy, ale nemají to povinně.
Kromě toho se Dánové mohou dobrovolně stát součástí domobrany, která měla v srpnu 2022 přes 43 tisíc příslušníků.
V Estonsku mají povinnou vojenskou službu, je ale výběrová. Týká se tak zhruba třetiny možných uchazečů, tedy mužů starších 18 let. Trvá osm až 11 měsíců. Absolvovat ji od roku 2013 mohou i ženy.
Estonská armáda je malá, slouží v ní asi sedm tisíc profesionálů. V krizových situacích se tak Estonci spoléhají převážně na záložníky, kteří v předchozích deseti letech absolvovali povinnou vojnu, v této záloze mají 40 tisíc vycvičených lidí. Dobrovolně lze sloužit v Estonské obranné lize, která má 18 tisíc členů.
Ve Finsku je vojenská služba povinná pro všechny muže od 18 let. Je částečně výběrová, kvůli omezeným kapacitám se týká dvou třetin z nich. Ženy se mohou přihlásit dobrovolně. Má tři základní možné délky: 165, 255 nebo 347 dní, podle toho, jestli jde o řadového vojáka, specialistu, nebo důstojníka.
Ročně takto finská armáda vycvičí asi 21 tisíc lidí. Po absolvování základního výcviku zůstávají v zálohách. Díky tomu mají Finové 870 tisíc vojáků v záloze.
Povinná vojenská služba byla ve Francii zrušena v roce 1997. Formálně byla definitivně ukončena v roce 2001. Francouzské ozbrojené síly mají přes 200 tisíc profesionálních vojáků. Pokud Francouzi chtějí, mohou se stát členy občanských nebo operačních záloh.
Navíc se francouzští teenageři ve věku 15-17 let mohou od roku 2019 dobrovolně zapojit do Univerzální národní služby, která trvá 12 dní. Nejde ani tolik o vojenský výcvik, jako spíš o výchovu k vlastenectví a o to naučit mladé reagovat v krizových situacích.
V Chorvatsku byla povinná vojenská služba zrušena v roce 2008. Chorvaté ve věku 18 až 27 let mohou absolvovat dobrovolný vojenský výcvik v délce osmi týdnů.
V Irsku povinná vojenská služba nikdy neexistovala. Irská armáda má asi osm tisíc příslušníků. Civilisté mohou vstoupit do záloh, pokud chtějí.
Základní vojenská služba byla v Itálii zrušena v roce 2004 s platností od 1. ledna 2005. Italské ozbrojené síly mají přes 160 tisíc profesionálních vojáků.
Na Kypru je základní vojenská služba povinná pro všechny muže od 18 let a trvá 14 měsíců. Záložníci jsou pak povoláváni na krátká cvičení několikrát ročně, a to až do svých 50 let, kdy se můžou rozhodnout, zda budou dobrovolně pokračovat.
Litva povinnou vojenskou službu zrušila v roce 2008, zase ji ale obnovila v roce 2015. Platí pro všechny muže ve věku 19 až 26 let. Trvá devět měsíců. Do armády je ročně povoláno asi čtyři tisíce mužů, což znamená, že služba je ve skutečnosti značně výběrová. Kdo z ročníku na vojnu půjde, určuje losování.
Aktivní zálohy jsou v Litvě tvořeny z lidí, kteří vojnou prošli. Délka služby vojáka v aktivní záloze je až 10 let od jmenování do aktivní zálohy. Přidat se mohou také civilisté, kteří mají zájem.
Lotyšsko povinnou vojenskou službu zrušilo v roce 2006 s platností od roku 2007, znovu ji ale obnovilo v dubnu 2023. Platí pro všechny muže ve věku od 18 do 27 let, ženy se mohou zúčastnit dobrovolně. Výcvik trvá 11 měsíců. Zájemci z řad civilistů se mohou také dobrovolně přidat k Národní gardě.
V Lucembursku byla povinná vojenská služba zrušena v roce 1967. Profesionální lucemburská armáda má asi devět stovek vojáků.
Maďarsko zrušilo povinnou vojenskou službu v roce 2005. Maďarské ozbrojené síly mají asi 25 tisíc profesionálních vojáků. Kromě profesionální armády lze vstoupit také do dobrovolných záloh.
V roce 2021 Maďarsko zavedlo institut dobrovolné vojenské služby, což je půlroční vojenský výcvik, určený hlavně pro mladé lidi, muže i ženy, kteří se nedostali na vysokou školu nebo si kvůli absolvování výcviku zařídili přerušení studia. V případě zájmu si už během prvního půl roku mohou vybrat nějakou specializaci nebo pokračovat i další půlrok. Už po prvním půlroce se také mohou stát vojáky z povolání.
Na Maltě povinná vojenská služba nikdy neexistovala. Maltské ozbrojené síly mají asi dva tisíce vojáků. Kromě profesionální armády lze do věku 61 let dobrovolně sloužit v záložních silách.
Povinná vojenská služba byla v Německu zrušena v roce 2011. Bundeswehr má kolem 185 tisíc profesionálních vojáků. Zálohy německé armády se skládají z bývalých vojáků základní služby a z bývalých profesionálů, zapojit se ale může i civilista.
Musí k tomu absolvovat kariérní výcvikový program pro záložníky. Ten je rovněž nabízen jako blokový výcvik během několika víkendů. S vysokoškolským vzděláním je možný i pozdější vstup s vyšší hodností. Ke vstupu do těchto záloh je potřeba být mít minimálně 17 let, německé občanství a projít bezpečnostní prověrkou.
V Nizozemsku zůstává branná povinnost v platnosti, ale povinnost dostavit se k vojenské službě byla v roce 1997 pozastavena. Nizozemsko má asi 40 tisíc profesionálních vojáků. Dobrovolně lze kromě profesionální armády sloužit v Národním záložním sboru.
Povinná vojenská služba byla v Polsku zrušena v roce 2009.
Kromě profesionální armády lze od roku 2017 sloužit ve vojscích teritoriální obrany. Základní výcvik trvá 16 dnů a lze ho absolvovat i během osmi víkendů. Přihlásit se může každý polský občan od 18 do 60 let věku. Vojáků teritoriální obrany je kolem 40 tisíc.
Povinná vojenská služba byla v Portugalsku zrušena zákonem v roce 2004. Země má k dispozici asi 25 tisíc profesionálních vojáků.
V Rakousku povinná vojenská služba existuje. Absolvovat ji musí všichni muži nad 18 let, ženy se mohou přidat dobrovolně. Výcvik trvá šest měsíců. Alternativně ho lze nahradit civilní službou v délce devíti měsíců. Po absolvování základního výcviku lze vstoupit do milice.
Povinná vojenská služba byla v Rumunsku zrušena v roce 2006. Rumunsko nyní uvažuje o zavedení dobrovolného vojenského výcviku. Rumunské ozbrojené síly mají přibližně 75 tisíc profesionálních vojáků.
V Řecku povinná vojenská služba existuje, projít jí musí muži starší 19 let, ženy mohou dobrovolně. Vojenský výcvik trvá 9 nebo 12 měsíců. Vojáci, kteří absolvovali základní výcvik, se můžou přidat do Národní gardy.
Povinná vojenská služba byla na Slovensku zrušena v roce 2005. Existuje možnost podstoupit dobrovolný vojenský výcvik, který trvá 11 týdnů a můžou se ho zúčastnit všichni slovenští občané starší 19 let. Poté jsou zařazeni do armádních záloh, ze kterých můžou pokračovat do aktivních záloh. Jinak právě do aktivních záloh mohou rovnou jen bývalí vojáci.
Slovinsko zrušilo povinnou vojenskou službu v roce 2003. Kdo chce, může absolvovat dobrovolnou vojenskou službu, která trvá přibližně tři měsíce.
Španělsko povinnou vojenskou službu zrušilo v roce 2001. Země má k dispozici asi 120 tisíc profesionálních vojáků.
Muži i ženy se mohou stát dobrovolnými záložníky. V takovém případě podstoupí základní vojenský výcvik, který netrvá více než 30 dní. Cvičí poté zhruba 30 dní ročně. V září 2022 měla španělská armáda kolem tří tisíc dobrovolných záložníků.
Švédsko vojenskou službu zrušilo v roce 2010, opět ji ale zavedlo v roce 2017, kdy ji rozšířilo i na ženy. Služba je ale stejně jako v případě Dánska či Estonska značně výběrová, a tedy v podstatě dobrovolná. Výcvik se týká lidí mezi 18 až 30 lety a trvá kolem jednoho roku. Švédsko každoročně odvede přibližně 5 500 mužů a žen.
Dobrovolně lze kromě toho sloužit v domobraně, kde je něco přes 22 tisíc lidí. Po absolvování vojenské služby zůstává voják v záloze (nebo členem domobrany) až do věku 47 let.
