Život pod palbou. ‚Souseda zasáhla část rakety,‘ popisují lidé na severu Izraele česky a slovensky
I po třech týdnech izraelské pozemní invaze do Libanonu ostřeluje Hizballáh židovský stát salvami raket. Izraelská ofenziva mezitím vyhnala z domovů už přes milion Libanonců, jak uvádí vláda v Bejrútu. Izrael tvrdí, že chce vytlačit ozbrojence Hizballáhu dál od svých hranic a umožnit tak návrat desítek tisíc svých občanů domů do pohraničí. Lidé na severu Izraele se ale před raketami schovávají dál. A nadávají přitom třeba i česky a slovensky.
To je parádní výhled, krásná vesnice. „Tamta silnice odděluje horní Galiley od dolní Galileje, jako Nízké a Vysoké Tatry. Teď jsme ve vysokých, to je vysoká Galilea,“ ukazují Omar San´alláh a jeho bratranec Jásir, se kterými stojíme na střeše pětipatrového rodinného domu a přehlížíme celý Dér al-Asad a široké okolí.
Jaký je život pod palbou na severu Izraele? Na místě natáčel zpravodaj Štěpán Macháček
„Tamhle to jsou arabské dědiny. A tamhle to je město Karmiel, postavené bylo v roce 1964. To je židovské, ale i tam začínají žít Arabové,“ vysvětlují.
Dér al-Asad je se 13 tisíci obyvatel spíš městečko než vesnice. Arabská, muslimská, ale v Izraeli.
„Před rokem 1948, před vznikem Izraele, jezdil můj děda a strejda normálně do Libanonu, do Bejrútu. Nebyly tu hranice. My tu máme velmi podobnou kuchyni, zvyky, způsob života,“ přibližuje pro Radiožurnál.
Jásirovi teď zazvonilo na mobilním telefonu upozornění, že bude raketový útok. Ohrožena je ale sousední vesnice, takže se pánové dál dívají z terasy.
Bojí se děti? „Hodně. Snažím se s nimi mluvit. Vysvětluju jim, že výbuchy, které slyší, jsou rakety, které nás chrání, že je to vlastně dobré. Snažím se je uklidnit,“ líčí Jásir, který v Plzni vystudoval všeobecné lékařství.
Mrtvý soused
Na první pohled je tu docela klid, ale přes rok trvající ostřelování má na život dlouhodobý účinek. „Špatně spí. Předevčírem to bylo ve čtyři ráno, samy vstávaly z postelí. A skočily ke mně. Teď nemáme školu. Všechno je přes Zoom,“ nastiňuje, jak žijí lidé tady na severu.
Izrael udeřil u největší nemocnice v Bejrútu. Při útoku zahynuli čtyři lidé, desítky dalších jsou zranění
Číst článek
Jedna raketa zabila mladého muže ze zdejší smíšené izraelsko-slovenské rodiny. „Náš soused, který bydlí tady, byl zraněný. Část rakety na něj spadla,“ popisuje Jásirův bratranec Omar, co se stalo.
Do ruky mi vložil střepiny. „Je to velmi nebezpečné. Já jako právník jezdím každý den k soudu do Akka, do Haify nebo do Nazaretu. A bojím se. Bojím se, že na mě nějaká raketa spadne,“ svěřuje se Omar.
Poukazuje na to, že v židovských oblastech Izraele jsou lidé chránění lépe než v arabských: „Například v Karmielu vláda postavila kryty na ulicích, takže se máš kam skrýt. Ale u nás na dědině nic. Mají se o to starat.“
Do Československa
A vysvětluje také, jak to, že mluví česky nebo slovensky: „Naši chlapi začali jezdit do Československa v roce 1978 a 1979. Od té doby doteď je těch, co tam studovali, víc než stovka. A to mluvím jen o naší dědině.“
Podle Omara, který studoval v Bratislavě práva, jsou v celé Galileji další stovky takových absolventů. Ukazuje mi přes ulici sousedku na balkoně, která také umí česky. A za rohem bydlí další skoro krajan.
„Mám českou televizi, tak se dívám na Novu, na ČT1, ČT2, na zprávy. Snažím se, abych češtinu nezapomněl,“ prozrazuje Jásir.
Jeho dva bratři v Česku zůstali. Žijí v Brně a ve Znojmě. „Mám hodně kamarádů v Bratislavě, kteří se tam oženili se Slovenkami a zůstali tam. Mají byty, mají práci. Já jsem se bohužel vrátil,“ směje se Omar. I tady ve vesnici ale prý žijí Češky a Slovenky, které si místní přivezli ze studií jako životní partnery.
Netanjahuův dům ve městě Caesarea byl terčem dronového útoku, tvrdí Izrael. Nikdo neutrpěl zranění
Číst článek
„Jídlo mi chybí, měl jsem rád české jídlo, a hlavně klid a příroda. Je to jiný způsob života než tady. Tady pořád někam běháme, tam je to klidnější. Lidé jsou tam moc roztomilí. Rád bych se tam vrátil,“ říká Jásir.
Hlavně jeho odrostlejší děti by ale prý nový život začínaly těžce. „Nám chybí ten klid. Žijeme tady pořád ve stresu, v problémech, ve válkách. Situace je napjatá,“ přibližuje.
Do restaurací už prý také přestali chodit, a tak zdejší podniky zavřely. Lidé se raději drží doma, kde se cítí bezpečněji.
