‚Nechci umřít jinde.‘ Bachmut a Avdijivku dobyla ruská armáda, někteří Ukrajinci ale zůstávají
Bachmut a Avdijivka. Tato dvě frontová města na východě Ukrajiny dobyla ruská armáda a válka se tu nezastaví ani na minutu. Ukrajincům, kteří ve městech zůstávají, hrozí neustálé nebezpečí. Kromě výbuchů a odražených střepin trpí nedostatkem elektřiny a vody. Zůstat ale chtějí. Ať už kvůli blízkým nebo strachu z neznáma.
Do Bachmutu jsme s pastorem a humanitárním dobrovolníkem Olegem Tkačenkem jeli naposledy loni na jaře.
Po celém městě jsou betonoví nebo oceloví ježci. Ulice jsou v hrozném stavu. Všechny domy nesou stopy po zásahu. Na silnicích se válejí stromy. A občas vidíme sanitky, které projíždějí sem a tam.
Cestou potkáváme další auto podobné tomu našemu, pancéřované. Je také ze stáje Olega Tkačenka. Půjčil ho do Bachmutu, aby tady rozváželo humanitární pomoc.
Výbuch u auta plného lidí
Poznáváme ho podle průstřelů z boku, to se stalo nedávno v Avdijivce, kde projektil explodoval asi dvacet metrů od auta plného lidí připravených na evakuaci. Naštěstí se nikomu nic nestalo, jedna žena byla lehce zraněná, takže všechno nakonec dopadlo relativně dobře.
Městem zní série výbuchů. Válka se tady nezastavuje ani na minutu.
Přijeli jsme ke školce, jak nám místní paní ukazuje, jsou tady dospělí i malé děti. Paní si od nás bere pitnou vodu v kanystrech a říká, že tady už žádná taková voda nezůstala. Jenom louže. Nemají se nejen v čem umýt, ale hlavně nemají co pít.
Rusové na Ukrajině využívají zpoždění západních dodávek. Situace je těžká, řekl Zelenskyj
Číst článek
Kolem se pohybuje nějaký chlápek, který říká, že tady je všechno v pořádku. I když to tak rozhodně nezní. Městem opět duní výbuchy.
Ptám se, spíš ze slušnosti, proč se nechtějí evakuovat. „No a kam mám jet? Kdo nám tam bude pomáhat? Ne, ne. Tady je to přece jenom takové moje rodné,“ říká žena, kterou jsme potkali. Nejvíce lidem vadí, že nejde elektřina a je tu zima.
Bachmut padl do rukou Ruska v květnu minulého roku. Rusové pak na podzim hlavní síly vrhli na Avdijivku.
Ukrajina by měla být schopná vytvořit obranné linie u Avdijivky, myslí si americký institut
Číst článek
Město jako pevnost
Právě jsme překročili hranici Avdijivky. Od chemičky, od koksárny jedeme směrem k obydleným částem města. Toto je pro Avdijivku nejhorší doba od začátku konfliktu, protože Rusko už několik dní vede rozsáhlý útok ze tří stran. My jsme v jakési kapse z jihu. Z východu a ze západu nás obklopují ruští vojáci. Město je pevnost, podobně jako Bachmut.
Horník v penzi, pan Pavel, mě vybízí, abych se s ním posadil na lavičku a snědl to, co jsme přivezli. Jak říká, samotnému mu nechutná.
Důvody, proč tady lidé zůstávají, jsou podobné jako v Bachmutu. Někdo se stará o nepohyblivé rodiče, jiný se bojí kroku do neznáma, třetí našel tajný sklad lihovin a tabáku, další jsou tu kvůli opuštěným zvířatům.
Pan Pavel má také svůj důvod. Nechce umřít jinde.
