Je, nebo není chyba rozvolňovat vztahy se slovenskou vládou a nepořádat společná vládní zasedání?
Petr Beitl (ODS): Na úvod je potřeba říct, že společná vládní zasedání jsou skutečně velmi nadstandardním typem spolupráce na úrovni přátelství. A bohužel, Angličané na to mají pěkné přísloví o slonu v místnosti. Pokud na takových setkáních slon stojí a všichni o něm vědí, tak se přátelské vztahy a vstřícná spolupráce drží hůře.

Přehrát

00:00 / 00:00

O vztazích české a slovenské vlády debatují poslanci Jan Beitl (ODS) a Radek Vondráček (ANO)

Myslím, že jsme ve stadiu, kdy všechny standardní formy spolupráce jako diplomatická a ministerská fungují. Já sám jsem byl vedoucím delegace našeho výboru pro evropské záležitosti, který se setkal s tím slovenským.

Probírali jsme věci, které se týkají spolupráce našich komisařů a tak dále. Takže všechno běží jako se všemi ostatními státy. Jenom tam není ten nadstandard.

Skutečně nejde o žádné přerušení vztahů? Resortní ministři a koneckonců i poslanci spolu standardně dál jednají, ale chybí tam ten symbolický krok. Navíc podle vás je chyba i to, že tam není ta nadstavba…
Radek Vondráček (ANO): Mně se líbí ten termín rozvolňování vztahů. Se Slovenskem máme vztah jako s žádnou jinou zemí a možná takový vztah nemají žádné dvě země na světě. To je hodnota, kterou bychom měli rozvíjet a podporovat.

Souhlasím, že všechno běží. Ale ten vztah je hlubší až rodinný. Musíme myslet na to, že přijde generace, která už nerozumí slovensky a mladší ročníky se spolu tolik nebaví. A součástí tohoto krásného nadstandardního vztahu je i mezivládní konzultace.

Jen taková zajímavost. Slovenský ministr zahraničí připravuje už třetí mezivládní setkání s Ukrajinou. S tou Ukrajinou, se kterou mají přestřelky a jejichž vztah se výrazně zhoršil. A i přes to se to setkání připravuje. Konzultace je prostě nejlepší způsob, jak si to říct.

Kvůli Ukrajině

Pokud si slovenská vláda zvládne sednout s tou ukrajinskou ke společnému jednání, proč by to neměla zvládnout i česká se slovenskou?
Beitl: Já jsem trochu ve střetu zájmů, protože mám manželku ze Slovenska. Musím se ale vymezit vůči rodinným vztahům se Slovenskem. Nejsme rodina, ale sousedé. A sousedé si samozřejmě nemluví do vnitřních věcí, kdo si má koho vzít nebo s kým se kamarádit.

Pokud ale jdou vyjednávat nějaký širší projekt, tak by o něm měli komunikovat. Já mám pocit, že přesně k tomuto dochází.

Speciální vládní zasedání k tomu není potřeba, to je více společenská záležitost. A pokud mezi těmi vztahy cosi visí a blokuje je to, tak to není nutné.

Pane Vondráčku, pokud se česká vláda opravdu zásadně hodnotově rozchází v některých směrech s tou slovenskou, není na místě to Bratislavě sdělit i tímto způsobem? Říci: „Podívejte, vztahy samozřejmě pokračují, ale ta nadstavba už tam nebude.“
Vondráček: Už jsem o tom mluvil a s kolegou jsme v podstatě v souladu. Považuji Slovensko za našeho největšího přirozeného spojence a současná vláda se někdy chová až jako kůl v plotě. Do všech vztahů propisujeme hodnotová stanoviska.

To je špatně?
Vondráček: Musíme mít kvalitní vztahy, to není školní besídka, ale diplomacie. Dříve to fungovalo tak, že když se něco dělo, tak si český a slovenský premiér zavolali a vyřešilo se to. Nyní se to neděje.

Chybí mi komunikace vyššího řádu, kterou jsme byli například známí ve Visegrádské skupině. Poláci nebo Maďaři také nebyli vždy naladěni a stejnou notu, ale říkali, že je jedno, jestli přijdou za Čechem, nebo za Slovákem, protože my Čechoslováci máme stejné opozice.

Tohle je všechno kvůli jinému pohledu na řešení konfliktu na Ukrajině. Je pitomost si kvůli tomu rozbíjet vztahy. 

Co nyní mezi česko-slovenskými vztahy chybí? Je vládní kritika Roberta Fica snaha pošpinit Andreje Babiše (ANO)? Poslechněte si celé Pro a Proti ze záznamu v úvodu článku.

Jan Bumba, hof Sdílet na Facebooku Sdílet na Twitteru Sdílet na LinkedIn Tisknout Kopírovat url adresu Zkrácená adresa Kopírovat do schránky Zavřít