Peníze z Havlovy ceny chtěl dát ruský umělec 'přímořským partyzánům'. Zatím však nic nedostal
Radikální ruský umělec Petr Pavlenskij si stěžuje, že mu organizátoři Mezinárodní ceny Václava Havla nechtějí vyplatit finanční částku, která je s cenou spojena. Ocenění uděluje americká Nadace pro lidská práva. Umělec prý chtěl peníze věnovat takzvaným „přímořským partyzánům“.
„Cenu jsem dostal 25. května a od té doby se nedělo nic. Když jsem se začal zajímat, proč mi na účet nic nepřevedli, sdělili mi, že jejich vnitřní pravidla vyžadují provést opakovanou expertizu. No ale druzí dva laureáti už všechno dostali. Má se prý ještě jednou sejít výbor pro udílení cen a znovu všechno zvážit. Nevím ale proč, když už mi jednou tu cenu dali,“ říká umělec.
Mezinárodní cenu Václava Havla za kreativní disent uděluje známá Nadace pro lidská práva, jejím předsedou byl svého času i Václav Havel a ve vedení zasedal například zesnulý laureát Nobelovy ceny, izraelský spisovatel Elie Wiesel.
O Havlově ceně i o "přímořských partyzánech" mluvil s Petrem Pavlenským zpravodaj ČRo Martin Dorazín
Renomovaná nadace měla Pavlenskému vyplatit peníze – poslední slíbený termín vypršel včera – nadace se však opět odvolala na nutné procedury.
„Je to byrokratická blokáda, přesně v duchu Havlovy Moci bezmocných. Psal o posttotalitní diktatuře byrokracie. Nadace se donekonečna odvolává na svá vnitřní pravidla a jakési nové úřední postupy. Je mi líto, že se to děje pod hlavičkou Václava Havla. Právě toho, který popisoval, jak byrokratické procedury oddalují realitu a chtějí vše podřídit jakýmsi svým jednomyslným mechanismům,“ stěžuje si Pavlenskij.
Za byrokratickým kličkováním možná může být politika a snaha nepohněvat si Rusko. Petr Pavlenskij totiž hodlá celou odměnu věnovat na právní pomoc takzvaným přímořským partyzánům.
Ruský umělec Petr Pavlenskij proslul tím, že polil benzinem a zapálil vrata ruské tajné služby FSB, dřívější sovětské KGB. Následné zatčení, výslechy, soud i pobyt ve věznici pak označil za další část tohoto svého akčního uměleckého díla. Pavlenskij také zapaloval v Petrohradu pneumatiky jako výraz podpory kyjevskému Majdanu, přibil se také genitáliemi k dlažbě Rudého náměstí, zabalil se nahý do ostnatého drátu nebo si zašil ústa jako výraz nesouhlasu s cenzurou.
„Přímořští partyzáni, to byla skupina asi šesti mladíků, kteří povstali proti policejnímu teroru. Měli byste vědět, že policejní metody v Přímořském kraji se značně liší od toho, jak se chová policie v Evropě nebo třeba jen v Moskvě a Petrohradu,“ líčí umělec.
Ruský Dálný východ je podle Pavlenského krajem čirého policejního banditismu.
„Policejní oddíly tam kontrolují trh s narkotiky a prostitutkami. Zabývají se kácením lesů a prodejem dříví. V podstatě je to obrovský organizovaný zločin. Policie zastrašuje celou tamní společnost. Na vyšetřovnách znásilňují a ponižují lidi. Policejní skupinu ORČ-4 na Dálném východě lidově nazývají gestapem,“ říká.
To jsou podle něj příčiny, které skupinu mladíků vedly k tomu, že policejnímu teroru vyhlásili otevřenou válku.
„Ve skutečnosti to byl akt zoufalství, protože neměli šanci tu válku vyhrát. A taky že ji nevyhráli. Při policejní akci byli dva z nich zabiti – jeden se možná zabil sám – a čtyři jsou ve vězení s tresty do 25 let. Jeden z nich se pokusil o legální cestu – přišel na prokuraturu, aby oznámil, že policie je zločinná. Na místě ho zavřeli,“ popisuje umělec.
Takzvaní přímořští partyzáni nemají peníze na advokáty a státní média je líčí jako krajně nebezpečnou sebranku. Proto jim Pavlenskij chce pomoci z odměny za Havlovu cenu. A možná proto nadace tolik otálí s jejím vyplacením.
