Temný labyrint pod Gazou. Kdy vznikl tunelový komplex Hamásu a co skrývá za nástrahy

Pavoučí síť tunelů, kterou Hamás pod Gazou vybudoval, představuje skryté, temné a velmi komplikované bojiště. Kdy a jak tyto tunely vznikly, vysvětluje izraelský geolog Joel Roskin z Bar-Ilanovy univerzity.

Kdy začal Hamás prokopávat tunely pod Pásmem Gazy?
Tunely vznikaly už dávno před rokem 2007, kdy Hamás převzal moc v Pásmu Gazy. Jejich hloubení začalo někdy kolem roku 1982. Neexistují přesné zprávy o tom, kdy byl založen první tunel. Zpočátku sloužily jako velmi jednoduchá propojení mezi domy jednotlivých rodin, které byly rozděleny vznikem nové hranice mezi Egyptem a Izraelem kontrolovanou Gazou. Tehdy došlo k rozdělení města Rafah. Vzhledem k tomu, že Egypt dodnes udržuje s Izraelem velmi chladné vztahy a nedovoluje se volně dostat na Sinajský poloostrov jinudy než přes hraniční přechod Ejlat, rodiny musely začít využívat takovéto tunely, aby mohly zůstat ve vzájemném kontaktu.

Byli to tedy lidé, kteří žili ve městě Rafah, kdo začal vytvářet tunelovou infrastrukturu pod Gazou. Využívali k tomu studny, které tu byly vyhloubené. Po celém nížinném pobřeží severovýchodní Sinaje, jižního Izraele a Pásma Gazy nejsou otevřené zdroje pitné vody, nejsou tu žádné prameny, ani žádné toky. Všechno zemědělství bylo už od starověku založeno na kopání studní, protože podzemní vody jsou tu na některých místech, například v údolích, 30 až 40 metrů hluboko. Musely se tedy vykopat studny, kterými lidé z podzemí získávali pitnou vodu, a pak bylo možné pěstovat palmy, citrusy, zeleninu a tak dále. Každý člověk, každá rodina nebo rodinný klan, měl svou studnu, většinou hlubokou kolem osmi metrů. Pak stačilo jen vytvořit tunel, kterým se spojili s šachtou u domu na druhé straně. Tak to začalo.

Jak vznikalo víc a víc tunelů a jak o nich postupně rostlo povědomí, lidé jimi začali přesouvat a posléze pašovat do Pásma Gazy zboží, a vydělávat si tak peníze. Byl to dobrý byznys, protože pašováním si vydělali majitelé tunelů i pašeráci, kteří dodáváním zboží rozšiřovali místní trh. Když jste pašerák, tak mezi zbožím, které pašujete, jsou samozřejmě i zbraně, protože ty pro ně byly velmi důležité a bezpochyby jde o cenný artikl k obchodování. Toto je jedna z cest, jak se začal v 80. letech rozrůstat arzenál na území Pásma Gazy. V 90. letech převzala Gazu Palestinská samospráva a Izrael začal mít menší kontrolu nad tím, co se tam vlastně děje. Každá geopolitická etapa v historii Gazy vedla k dalšímu posílení tunelového komplexu pod Gazou.

Takže tunely byly vyhloubeny pár let předtím, než vznikla teroristická organizace Hamás. První, kdo šachty vyhloubil, byli kopáči studní. Bylo díky tomu jednodušší vytvořit tunelový komplex, když po roce 2007 Hamás získal nad Pásmem Gazy kontrolu?
Pojďme se vrátit do období, kdy se Izrael stáhl. Stalo se to jen dva roky předtím, tedy v roce 2005. Izrael tehdy provedl úplnou vojenskou a civilní evakuaci z Pásma Gazy. Palestinským autoritám předal území s velkými nadějemi. Jen o rok později Hamás unesl izraelského vojáka Gil’ada Šalita, a to právě tunelem. V roce 2007 Hamás ovládl Pásmo Gazy. A ačkoli od roku 2005 Izraelci ve městě Rafah ani podél hranice s Egyptem vůbec nebyli, tak Egypťané neumožnili volný pohyb zboží a munice. Přitom ale zavírali oči před stovkami nových tunelů, které vznikaly pod hranicí a které končily v malých přístřešcích, které byly Egypťanům jasně na očích. Bojovníci Hamásu si tímto způsobem velmi prohloubili znalosti podzemních konstrukcí, protože tady byly tunely různých délek, tvarů, pevností i velikostí. Převáželi jimi dokonce i automobily.

Auta, skutečně?
Ano. Tunely se výrazně zvětšily. Egypt se k celé věci nijak nevyjadřoval až do roku 2014, kdy proběhla izraelská operace Ochranné ostří. Tehdy Hamás zužitkoval své znalosti z roku 2007 a vytvořil přes 30 útočných tunelů, které ústily nebo měly ústit na území Státu Izrael. Právě tyto tunely byly důvodem, proč se operace Ochranné ostří tak táhla. Izraelci měli odhalit a částečně zničit tunely, které umožnily průnik teroristů Hamásu do stejných oblastí, v nichž 7. října provedli ten strašný masakr, upalování a znásilňování…

Zmínil jste, že úloha tunelů se v minulosti proměnila od běžné snahy získat vodu, přes pašerácké cesty, až po útočné tunely. Projedou jimi dokonce i auta. Jak jsou zpevněné, jak široké a vysoké chodby jsou?
Tunely byly nejprve velmi malé, lidé se jimi museli plazit. Jedním ze způsobů, jak byly tunely využívány, bylo třeba protahování beden se zbožím na laně nebo po kolejích. Byla to přeprava zboží z jedné šachty do druhé. Tunely byly vážně malé, měly jen 80 centimetrů až metr na výšku a na šířku, často je hloubily děti. Po roce 2007 vznikla poptávka po všech typech zboží, pak se tunely rozšířily dokonce až na dva krát dva metry. Auta jsou široká zhruba metr a tři čtvrtě, takže proto se tunely zvětšily. V té době nebyly ještě plně zpevněné a vyztužené, na slabších místech byla jen dřevěná prkna jako podpěry. Postupem času je ale bojovníci Hamásu velmi zdokonalily a dnes je většina strategických tunelů pod Pásmem Gazy, nebo alespoň jejich část, zpevněná betonem po obou stranách, včetně stropů. Vytváří to dojem bytelnosti a bojovníkům uvnitř to poskytuje pocit bezpečí.

Kde jsou vchody?
Lidé si představí něco jako silniční tunely, tedy že mají vchod a východ, ale je to trochu jiné. Mluvíme o podzemních komplexech a existuje spousta různých míst, kudy se do nich vstupuje. Některé vstupy mohou být na polích, v kůlnách, v domech a zřejmě i ve veřejných budovách, mluvilo se třeba o nemocnicích. Celý koncept je založený na tom, aby šachty byly ukryté. Už někdy v roce 2003 Izraelské obranné síly při mapování tunelů pod domy ve městě Rafah našly tunelové šachty skryté pod dětskými postýlkami. Izrael kvůli tomu z humanitárních důvodů další pátrání omezil, protože nechtěl zničit tolik domovů. Situace se ale vymkla kontrole, a protože Hamás chtěl tunely útočit, což se potvrdilo, se jejich počet výrazně zvýšil.

Jak hluboko tunely jsou? Desítky metrů pod zemí?
Mohou být běžně osm až deset metrů hluboko a už v této úrovni je těžké je z povrchu detekovat. Mluvíme navíc o tunelech, ve kterých jsou místnosti různých velikostí – pro zásobování jídlem, se sprchami pro bojovníky, jsou tam také velitelské štáby a úkryty před bombardováním. Můžeme předpokládat, že v určitých místech je tunelový komplex hluboký i desítky metrů, může být 30, 40, 50 nebo i 60 metrů pod zemí. Mohou tam mít dokonce přístup k podzemnímu zdroji pitné vody.

Město pod městem, labyrint, bludiště a v něm všechno, co potřebujete k přežití. A také spousta nástrah a pastí. To je podzemí Pásma Gazy. Jeden z bezpečnostních expertů agentuře Reuters řekl, že tunely Hamásu jsou jako tunely Vietkongu znásoboené desetkrát. Tím se samozřejmě odkazoval na tunelový komplex u Saigonu, který vznikl za války ve Vietnamu mezi 50. a 70. lety. Tehdy mimochodem existovaly speciální jednotky, například americké nebo australské, které se na boj v podzemí specializovaly. Říkalo se jim „tunelové krysy“. Izraelci také mají svoje krysy, říkají jim „lasičky“ a jde o vojenské jednotky v rámci speciálních sil zvaných Jahalom. Tito vojáci jsou patrně skvěle vycvičení, ostatně izraelská armáda má k dispozici v Negevské poušti takzvanou Malou Gazu, tedy repliku celé jedné gazanské čtvrti pro nácvik boje v hustě zastavěné oblasti. Mají tam i tunely.