Protivzdušná obrana proti hrozbám studené války. Incident s drony ale přináší změnu, říká polský expert
Před měsícem proniklo do polského vzdušného prostoru přibližně dvacet ruských dronů. Západní politici i odborníci poukazují na úmysl či provokaci, zatímco Moskva podobná tvrzení odmítá. Incident by ale měl změnit i způsob, jakým Varšava své území ze vzduchu chrání. „Stávající protivzdušné systémy jsou přizpůsobeny starým hrozbám. Drony však přinesly zásadní změnu,“ říká pro iROZHLAS.cz Artur Gruszczak, odborník na obranu z Jagellonské univerzity.
Před měsícem narušilo polský vzdušný prostor přibližně dvacet ruských dronů. Rusko jejich přítomnost na rozdíl od stíhaček v Estonsku přiznalo, nicméně odmítlo, že by se jednalo o úmysl. K dané variantě, k provokaci, se ale kloní valná část polských politiků, expertů i unijních zástupců. Od průniku uplynulo několik týdnů, podle premiéra Donalda Tuska jsou ale ruské provokace „téměř denní záležitostí“. Zmínil například incident ve štětínském přístavu u Baltského moře. Co při nich je hlavním ruským cílem?
Podle mě jsou dva. Prvním je přímé zaměření na Polsko, tedy ukázat, že jeho protivzdušná obrana, především ta proti dronům, je buď nedostatečná, nebo dokonce zcela chybí, hlavně podél východní hranice.
RUSKÉ DRONY V POLSKU
- Do polského vzdušného prostoru se dostaly v noci z 9. na 10. září. Údaje o jejich počtu se nejprve lišily, nakonec jich mělo být devatenáct.
- Polská armáda drony sestřelila. Podle premiéra Donalda Tuska se podařilo zlikvidovat asi čtyři z nich, i za pomocí stíhacích letounů. Na pomoc letěly také nizozemské stíhačky F-35.
- Šlo o první incident od začátku války na Ukrajině, kdy země NATO musela přímo zasáhnout proti ruským dronům ve svém vzdušném prostoru. Moskva jejich přítomnost přiznala, odmítla však, že by šlo o úmysl či provokaci.
- Podle prvotních zpráv měl jeden z dronů zasáhnout dům ve vesnici Wyryki na východě země, později ale polské ozbrojené síly upřesnily, že šlo o zásah jejich rakety.
- Polsko po incidentu zažádalo o aktivaci článku 4 Severoatlantické smlouvy, podle Tuska se země nacházela nejblíže ozbrojenému konfliktu od druhé světové války.
To byl hlavní důvod. Ohledně incidentu z 9. až 10. září, byla to provokace, či „jen“ předem promyšlená akce? Vzhledem k výsledku je to vlastně druhořadé.
Máme těžké prostředky protivzdušné obrany, zpravidla stíhací letouny, jež je mohou sestřelit či jinak zneškodnit. Šlo tedy o to otestovat reakci NATO a hlavně spojenců. Zatřetí chtělo Rusko vyzkoušet, jak by vypadaly alianční mechanismy v reakci na krizi či provokaci v takovém měřítku. A Aliance zde ukázala, že má relativně účinný obranný systém.
V čem především jsou pro Rusko dronové útoky na alianční spojence tolik „výhodné“?
Masivní provokace pomocí dronů byla dalším krokem v eskalaci napětí, Kreml se rozhodl přitvrdit a zvýšit na Polsko tlak. Manipulace s drony je snadná, levná a relativně účinná, i vzhledem ke slabinám v ochraně proti nim. Jak jsme každopádně viděli, nejednalo se jen o incident v Polsku, ale i v Německu, Belgii či třeba Dánsku.
V konfrontaci se Západem ale nejde o nic nového. Kritická infrastruktura a logistické uzly jako přístavy či letiště jsou kvůli bezpečnostním opatřením, intenzivnímu provozu včetně v případě letišť přepravy cestujících vůči dronům opravdu velmi zranitelné.
A taková zranitelnost je pro Rusko hodně „atraktivní“. Nevyžaduje totiž žádné dlouhodobé přípravy či velké investice. Jde samozřejmě o nebezpečný prvek, jehož by v blízké budoucnosti mohla Moskva využít na mnoha místech v Evropě.
Výrobní paradox
Na jaké body, postupy, by se nyní Polsko v případě protidronové obrany mělo zaměřit, respektive co zlepšit, zefektivnit…?
Problém je, že stejně jako ostatní evropské země NATO Polsko svůj systém protivzdušné obrany založilo na řešeních z období studené války. Stávající systémy jsou tak přizpůsobeny starým hrozbám. Máme stíhací letouny, bombardéry, balistické rakety… Drony však přinesly zásadní změnu. Jsou game changer, skutečný zlom.
Polsko hlásí další incident spojený s Ruskem. Podle Tuska k nim dochází téměř denně
Číst článek
To hlavně proto, že většina západních systému je vůči levným, malým a nízko či pomalu letícím dronům k ničemu. Například ten jako Raider pomalé drony ve výšce nevidí, navíc musíte připočíst prvky krajiny, jako jsou kopce, případně pozemní překážky jako věže a další budovy.
Polsko či další západní země nevyvinuly protidronové technologie jako jamming (narušení komunikace mezi dronem a pilotem, pozn. red.) a spoofing (forma rušení, při níž dron obdrží falešné GPS signály šířené z nepřátelského vysílače a „uvěří“, že je na jiném místě, jak definuje FEL ČVUT, pozn. red.) To je známka slabosti.
Ruské drony jako Geran či Gerbera jsou vůči tomu odolné. Například ony bezpilotní letouny, jež nedávno narušily provoz na dánských letištích, je obtížnější včas identifikovat a zneškodnit, a o to mohou být nebezpečnější. Z užití dronů na ukrajinské frontové linii by si evropské vlády a ministerstva obrany měly vzít ponaučení.
Podle vás se to Polsku podaří?
Rozhodně ano. Je jakýmsi paradoxem, že země již ne-li více než deset let protidronové systémy vyvíjí. Má své vlastní výrobce, továrny, startupy, jež dosáhly pozoruhodných pokroků a inovace dokáží implementovat do výroby zbraní proti bezpilotním letounům.
Například jedna z polských společností se zúčastnila soutěže na mezinárodním veletrhu a své technologie prodala do zahraničí, do zemí jako Ukrajina, Litva, Norsko, Saúdská Arábie či Singapur.
Výroba je tedy vcelku úspěšná, nicméně podceňovaná úřady, které se rozhodly zainvestovat do těžkých zbraní, jako jsou tanky či vrtulníky. Jde o takový paradox polských protidronových kapacit. Vyvíjí se, ale při obraně Polska neaplikují.
Z Varšavy v posledních letech, v podstatě od vypuknutí plnohodnotné invaze, do armády proudí masivní investice, její vzdušný prostor chrání také stíhačky a rakety či spojenci nasazené patrioty. Při vniku dronů přiletěly na pomoc například nizozemské letouny F-35, Polsku je pak poslalo rovněž Norsko, jsou zde i švédské gripeny. Kromě toho, co Aliance po incidentu plánuje jakožto další posílení polské obrany?
Reakce NATO na dronové incidenty byla velmi tvrdá a také příkladná, neboť využilo svých prostředků a okamžitě je aktivovalo. Polská vláda v oné chvíli přirozeně panikařila a obávala se dalších vln útoků, což si zintenzivnění naší obrany vyžaduje.
Proto zejména na východní hranici došlo k posílení vojenských kapacit NATO, což se u spojenců setkává s pozitivní odezvou. Dále je zde pak operace Eastern Sentry (Východní stráž), jež je rovněž součástí posílení alianční reakce vůči ruským hrozbám nejen v Polsku.
Nový prvek, starý příběh
Obrana země jako jedno z klíčových témat a vidina Ruska jako agresora a nepřítele je jinak zpravidla něčím, na čemž se polští politici v zásadě bez výhrad shodnou, zatímco u jiných témat bychom jejich postoje mohli označit za více než vzdálené. Podle reakcí prezidenta Karola Nawrockého z pravicově konzervativní strany Právo a spravedlnost a liberálního premiéra Donalda Tuska ze středové Občanské koalice to vypadá, že ani incident s drony není výjimkou. Předpokládáte, že daný konsenzus bude i navzdory rozepřím pokračovat?
V případě takto vysokého, maximálního ohrožení polské bezpečnosti a integrity země, jako tomu bylo během průniku dronů, to považuji za zcela normální. Navzdory hluboce zakořeněným rozporům mezi vládou a hlavou státu by to mělo být normou.
ARTUR GRUSZCZAK
Působí jako docent politologie a vedoucí Katedry národní bezpečnosti na Fakultě mezinárodních a politických studií Jagellonské univerzity v Krakově. Mezi jeho oblasti výzkumu patří mimo jiné bezpečnostní studia, zpravodajská spolupráce v Evropské unii nebo vývoj moderních válečných konfliktů.
Konsensus ohledně reakce na ruskou provokaci však bohužel trval asi jeden nebo dva dny, poté se vše vrátilo do starých kolejí, ke klasické konfrontaci mezi oběma bloky. Podle všeho však při otázkách národní bezpečnosti mají oba rivalové stále nacházet shodu a příslušná debata se bude odehrávat mimo jejich rozepře, strany nicméně od vzájemných útoků a kritiky neupouští.
Jedním z důkazů souvisejícím s danou provokací drony byl incident s polskou raketou vystřelenou ze stíhačky F-16, jež zničila rodinný dům. Strana Právo a spravedlnost toho využila k útoku na vládu, aby daný incident interpretovala jako své pochybení.
Vrátíme-li se ještě k samotným ruským hrozbám, polská kontrarozvědka má také vyšetřovat údajné přípravy ruské GRU na teroristické útoky v Německu, Litvě a právě i v Polsku. Co je o nich zatím známo?
Je to takový nový prvek ve starém příběhu, kdy se ruské zpravodajské služby jako GRU nebo i SVR vyznačují výraznou aktivitou a najaly si vykonavatele pro špionážní a sabotážní akce. Jde o žhářské útoky či zapalování budov, ale i nebezpečnější aktivity sítě ruských rekrutovaných agentů na mezinárodní úrovni. Ti mají za úkol útočit na kritickou infrastrukturu, zejména letiště a leteckou přepravu zboží.
Můžeme očekávat něco mimo jejich „běžné“ činnosti, nikoli ale překvapivého. Tím chci říci, že se potvrzuje, že ruské služby jsou nebezpečné, aktivní a se svými akcemi nepřestanou, i když se zdá, že spolupráce polské rozvědky s evropskými spojenci je účinnější.
