Překroucený příběh a agonie Aleppa. Nejsem teroristická lůza, brání se válečná reportérka
„Dnes mám pocit selhání. Skoro 25 let reportáží o válečných zločinech bylo k ničemu. Řekli jsme: ‚Už nikdy víc.‘ Co se stalo? #Aleppo.“ Válečná zpravodajka Janine di Giovanni zažila rozvrat Bosny, Kosova, Čečenska i Sýrie a její svědectví z první linie získala řadu cen. Za svá úterní slova o Aleppu však sklidila nejen sympatie, ale také opovržení. Novinářka, kterou teď mnozí nazývají „teroristickou lůzou“ a milovnicí Al-Káidy, píše ve svém komentáři pro The Guardian, proč „překroucené příběhy neušetří Aleppo agonie“.
Co se stalo Aleppu? Padlo? Bylo znovudobyto? Osvobozeno? O tom, jaké slovo zvolíte, rozhoduje váš osobní pohled na tamní dění, míní di Giovanni – a dodává, že válka v Sýrii je ten nejcyničtější konflikt, jaký za 25 let své práce zažila.
Ruce potřísněné válečnými zločiny mají obě strany, Asadův režim i opozice, píše reportérka, byť jedna z nich mnohem víc než ta druhá. „Zájmy nemám ani na jedné politické straně,“ tvrdí di Giovanni. „Mám je na straně obětí státního teroru a na straně všech těch civilistů, jejichž životy rozbila válka. Myslím na lidi, kteří se teď skrývají ve sklepích. Kdo je přichází zachránit, nebo zabít? Tenhle scénář znám. Prožila jsem Sarajevo v bosenské válce a byla v Grozném, když padlo do rukou (nebo bylo 'osvobozeno') ruskými silami. Pamatuju si, jak jsem se v těch sklepích schovávala i já, čekala, až přijedou ruské tanky a přemýšlela, jestli za pár hodin budu mrtvá. Myslím na civilisty – všechny ty lidi, se kterými jsem proseděla hodiny při psaní knihy nebo zpráv pro vysokého komisaře OSN – a na to, co dělají, aby přežili.“
Today I feel like a failure. Nearly 25 years reporting war crimes has added up to nothing. We said "never again." What happened? #Aleppo
— Janine di Giovanni (@janinedigi) 13. prosince 2016
Frustrovaný tweet, kterým di Giovanni v úterý reagovala na situaci v Aleppu, se prakticky okamžitě rozlétl po síti a oslovil tisíce lidí. Část z nich reportérku podpořila. „Vaše klíčová práce je říkat pravdu a být svědkem. Co s tím lidé udělají nebo neudělají, už není vaše vina,“ napsala jedna uživatelka. Další podotkli, že vinu nese OSN („Je to selhání 193 členských států v lidskosti.“), případně veta Číny a Ruska v její Radě bezpečnosti OSN.
Jiní však s novinářkou nesouhlasí s tím, že prezident Bašár Asad v Aleppu osvobodil své občany z rukou teroristů: „Jestli je pro vás výhra vidět Al-Káidu a sekače dětských hlav vládnout nad syrskými městy, jsem rád, že máte pocit selhání.“ „Možná jsi měla zkusit ‚25 let reportáží o pravdě‘ … místo abys nás krmila sra***mi establishmentu,“ vzkázal reportérce další čtenář. Někteří ji rovnou bez obalu překřtili na „teroristickou lůzu“.
Di Giovanni to v Guardianu nazvala „lekcí o veřejném povědomí“ a dalším důkazem o tom, že mezinárodní společenství a jeho vůdci v Sýrii zklamali. Nejen tím, že neudělali víc pro ukončení tamní války, ale selhali podle ní také informačně. „Válka v Sýrii není jednoduše jen válka proti teroristům, ISIS a An-Nusře. Začala jako mírumilovné povstání v roce 2011, vzpoura v dlouhém řetězci Arabského jara, která se obrátila ve zbraně a pak v občanskou válku a humanitární katastrofu,“ připomíná novinářka.
Stejně jako v diskusi na Twitteru i zde odmítá, že by jakkoli sympatizovala s džihádisty: „Všem těm, kdo mě nazývají ‚teroristickou lůzou‘, chci odpovědět, že nenávidím ISIS – uřízli hlavu mému příteli Stevu Sotloffovi, novináři, který jen dělal svoji práci. Stejně tak nenávidím An-Nusru. Obě (skupiny) rozpoutaly napříč Sýrií vražednou brutalitu.“
Jako příznačnou přitom cituje reakci uživatelky Partisan Girl, která napsala: „Začala jste podporovat Al-Káidu a války pro změnu režimu. Žalostné selhání.“ Vysvětluje tu takzvanou podporu Al-Káidy to, že jsem psala o válečných zločinech na obou stranách? namítá reportérka. „Pokud její odpověď čtu správně,“ dodává, „potvrzuje se mi překroucený příběh, který je na (syrskou) krizi aplikován.“
Vzdej se, nebo zemři
Civilisté nejsou teroristé a katastrofě v Sýrii šlo kdysi učinit přítrž, píše di Giovanni. Jenže původní občanský konflikt se dávno změnil v proxy válku a státy, které v ní vsadily, se starají o své vlastní zájmy, nikoli o osud lidí, kteří hladoví k smrti nebo dostanou na výběr: Vzdej se, nebo zemři.
Dopis z Aleppa: Za tuhle hroznou válku krváceli a umírali ti nejzranitelnější
Číst článek
Mezinárodní společenství se má z čeho zpovídat, míní reportérka. Washington podle ní zklamal ve zlomovém roce 2013, kdy drtivý sarinový útok v Ghútě předal kormidlo Vladimiru Putinovi. „Prezident Obama se odhlásil, morálně i v jiných směrech, po chemickém útoku na povstalci držené území Damašku – který, jak potvrdila OSN, byl nejhorší útok chemickými zbraněmi za 25 let. Vyloučil jakoukoli USA řízenou pozemní invazi, protože: válka se příliš zkomplikovala; vzestup Islámského státu; jeho vlastní obavy na domácí půdě. Nechal po sobě prázdné místo, které rychle vyplnili další světoví vůdci,“ připomíná di Giovanni.
Tvrdí ovšem, že Baracku Obamovi unikla pointa: v Sýrii nešlo jen o další válku na Blízkém východě. „Smutek Sýrie teď opředl celý region a rozšířil se i do Evropy. Kromě milionů uprchlíků, tisíců zničených domovů, milionů dětí bez vzdělání, milionů, jejichž život přeřízla (válka) vejpůl – a stále sčítaných mrtvých – se přidává zlost muslimů všude po světě, kteří věří, že Aleppo bylo ponecháno zkáze.“
Reportáž Janine di Giovanni z bojů v syrském Homsu (podzim 2012):