V Rusku neexistuje reflexe minulosti, přestože v každé rodině je někdo, kdo zažil gulag, míní rusista Šedivý
Romány tatarsko-ruské spisovatelky Guzel Jachiny se zabývají temnými stránkami ruské historie a běžným čtenářům v Rusku i jinde se skrze osud prostého člověka snaží přiblížit historické události. Za její první román Zulejka otevírá oči vyhrála ruskou prestižní literární cenu, přesto je její tvorba v Rusku přijímána rozporuplně. Pomáhají její romány ruské společnosti k sebereflexi vlastních dějin?
Poslechněte si celou Osobnost Plus Lucie Vopálenské. Hostem je Jakub Šedivý, překladatel a rusista
„Na jedné straně je Jachina kritizována za to, že se Rusové ve skutečnosti nedopouštěli takových věcí, které v románech popisuje. Na druhou stranu existuje ale spousta lidí, kteří se díky její tvorbě dozví o temných stránkách sovětské historie, protože v Rusku chybí jakákoli kolektivní reflexe sovětských dějin,“ popisuje rusista a oceňovaný překladatel Jakub Šedivý, který je autorem překladu tří nejznámějších knih Guzel Jachiny Zulejka otevírá oči, Děti Volhy a Vlak do Samarkandu.
O sovětských dějinách se v Rusku podle něj mluvilo jen krátce, a to v 90. letech před nástupem Vladimíra Putina. „Učilo se o tom i ve školách a lidé, kteří se zajímali, se dozvěděli, co všechno bylo během sovětské éry napácháno za zvěrstva. Dnes je ten mód ale úplně jiný, naopak se říká, že archívy se v 90. letech vůbec neodkrývaly a že všechno je lež,“ vysvětluje Šedivý.
V Rusku stále chybí uvědomění si sovětských chyb
Poslední Jachinin román Vlak do Samarkandu pojednává o hladomoru v Povolží, ke kterému došlo v letech 1921 a 1922. Impulzem pro jeho sepsání byla událost, kterou prožil její dědeček.
Ten byl jedním z evakuovaných dětí z oblasti hladomoru, které se dostaly do Samarkandu. Život její babičky byl zase inspirací pro první román. Jachina sama v rozhovorech mluví o tom, že se její prarodiče o takových událostech zmiňovali pouze stručně.
„Ve většinové společnosti vládne mýtus, že Západ je zlý a je proti Rusku.“
Jakub Šedivý
„Podle mě v ruské společnosti neexistuje žádná reflexe minulosti, přestože v každé rodině najdeme někoho, kdo zažil buď gulag, nebo něco podobného. Všechny tyto prožitky ale zůstávají skryty a nedostanou se ven,“ říká Šedivý.
V jednom z rozhovorů z období před začátkem ruské invaze na Ukrajinu Guzel Jachina tvrdí, že podle ní je ruská společnost připravená na diskuzi o vlastních dějinách. Podle Šedivého však rozpoutaná válka zvrátí tyto tendence o několik let nazpět.
Mýtus o velkém nedotknutelném Rusku
Podle Šedivého jsou Rusové vychováváni školou i propagandou, aby byli hrdí na Rusko, že je největší a nejbohatších zemí na světě a ve světové politice hraje hlavní roli.
„Myslím si, že ve většinové společnosti taky vládne mýtus, že Západ je zlý a je proti Rusku. To si však myslí lidé, kteří jsou ovlivněni propagandou. Ta ale natolik ničí svobodné myšlení, že si nedokážu představit sám sebe, jak bych se jí v takových podmínkách ubránil,“ míní rusista.
„Celé dějiny Ruska a Sovětského svazu jsou vlastně o tom, že lidský život nic neznamená.“
Jakub Šedivý
Šedivý přiznává, že se sledováním ruských médií na něj padá čím dál větší splín. „Když začala válka na Ukrajině, měl jsem rozdělaný překlad Vlaku do Samarkandu. Chyběla mi asi třetina překladů a musím přiznat, že měsíc jsem nemohl přeložit ani větu. V duchu jsem si říkal, že z ruštiny už překládat nebudu, protože všechno spojené s Ruskem ve mně nějakou měrou vyvolávalo odpor,“ říká.
Všechny jeho překlady se však soustředí na lidi, kteří kvůli politice trpěli, ať už v současném, nebo minulém režimu, a podporují tak spíše ruskou protirežimní kulturu.
„Samozřejmě bych si přál, aby bylo Rusko jednou demokratickou zemí a lidský život tam měl nějakou hodnotu, protože celé dějiny Ruska a Sovětského svazu jsou vlastně o tom, že lidský život nic neznamená a člověk je jenom číslo v nějakých záznamech,“ dodává Šedivý.
Poslechněte si celou Osobnost Plus v audiozáznamu. Moderuje Lucie Vopálenská.
