‚Kontrolních stanovišť je méně než na začátku války.‘ Zpravodaj Dorazín popisuje návrat na Ukrajinu
Ukrajina prožívá nejtěžší období ve své novodobé historii. Ruská agrese ale zdaleka nekončí. Prakticky celý minulý rok odtud přinášel reportáže náš zpravodaj Martin Dorazín, který se tento týden na Ukrajinu vrátil.
Když člověk odjede z Ukrajiny jen na krátkou dobu, stále v myšlenkách zůstává v těžce zkoušené zemi. Když jste pryč třeba měsíc, tak už máte úplně jiné, normálnější myšlení. Neohlížíte se, když někde něco spadne, bouchne petarda, neutíkáte se skrýt nebo se přitisknout ke stěně, zkrátka někam do bezpečí.
Hlavně když mezitím člověk cestuje, poznává jiné prostředí, jiné země, tak návrat na Ukrajinu po měsíci je svým způsobem šokem. Zvláště když jako já překračujete hranici z Polska z nádherné, ještě stále novoročně vyzdobené a svítící Varšavy. Poté přes poklidné venkovské Polsko najednou přejedete hranici a jste v úplně jiném světě. Musíte si zase vzpomenout, jak se ve válečné situaci chovat, protože pořád ještě západní Ukrajina není bezpečná.
Jsou tady vesnice, které jsou pořád bez proudu. Občas vidím, že svítí nějaká lampička, lidé chodí po ulicích s čelovkami. Ve větších městech proud vypínají po jednotlivých městských obvodech. Levá část města je úplně tmavá a napravo už to svítí. Pak se to zase vymění. Část lidí, která měla večer proud, ho za chvíli mít nebude.
Je to přízračné, zvláště v zimě v noci, když prší, tak atmosféra je velmi skličující. Kolem cesty na ulicích se pohybují tmavé postavy v uniformách a se zbraněmi. To k této situaci patří.
Na západě Ukrajiny nepotkávám tolik vojenských aut s technikou. Je to spíš fenomén ukrajinského východu a jihu. Civilní auto je tam většinou výjimkou a většinou jde o náklad humanitární pomoci, o dodávky nebo o lidi prchající ve svých autech z nejhorších válečných zón.
Ukrajina je lépe připravená než loni
Ani západní část Ukrajiny jako Volyň není úplně bezpečná. Dá se říct opak. Tady je to kousek do Běloruska. Tam obě svazové země Rusko a Bělorusko chystají na leden obrovské vojenské manévry. Už víme, jak dopadly poslední manévry v únoru. Bohužel se asi máme všichni „na co těšit“. Ukrajina je na to daleko lépe připravená, než byla loni v únoru. A to především díky vojenské, humanitární, diplomatické západní pomoci.
O Soledar se dále bojuje. Ruské ministerstvo obrany vyvrátilo dřívější tvrzení o dobytí města
Číst článek
Jak jste slyšeli, musel jsem si velmi rychle vzpomenout na to, že jsou tu kontrolní stanoviště, tzv. blokposty. To už mi také vypadlo z paměti. Když je člověk měsíc někde jinde, v Polsku, v Česku, tak si velmi rychle odvykne od těchto nezbytných opatření na ochranu před průnikem nepřítele, diverzantů, pašováním zbraní.
Tady se to odbylo velmi rychle. Ukrajinský strážce tohoto blokpostu čili kontrolního stanoviště mi popřál šťastnou cestu. Když jsem mu řekl, že jsem z Čech a že jsem novinář, tak neměl žádné další otázky. Jen si na mě posvítil baterkou.
Musel jsem si rychle vzpomenout, co se musí dělat před příjezdem na kontrolní stanoviště v noci. Musíte vypnout světla, abyste neoslňovali vojáky nebo domobrance. Musíte si zapnout světlo v autě, aby oni na vás viděli, vypnout hudbu, stáhnout okénko a to všechno předtím, než vás tím pokynem povolá k sobě od značky stop.
Kontrolních stanovišť už je mnohonásobně méně, než to bylo na začátku války, když byly v každé vesnici. Teď jsou jen na vjezdu do velkých měst a občas na dálnicích někde uprostřed na důležitých křižovatkách.
